Jack (20)

Jack (20)
„Chci vám představit novou spolužačku, Miu Clarcovou. Suzanne, ujmeš se jí,“ otočila se učitelka k černovlásce.
„Ano,“ přikývla, letmo pohlédla na prázdnou židli vedle sebe a zaměřila svou pozornost na Miu.
Zrzavé vlasy měla dívka spletené do dvou copů, na sobě úzké černé džíny a tílko. Černé oči Suzanne upřeně sledovaly.
Je mi povědomá, problesklo Suzanne myslí.
Neměla však čas o tom dumat, protože hodina začala.

„Provedeš mě tedy školou?“ naklonila se k ní Mia, která zabrala místo hned v další lavici.
„Jo, ale vydrž chvilku.“
Bleskově zkontrolovala, jestli Nica neodpověděla na sms, kterou jí ráno napsala, ale nic.
S povzdechem strčila přístroj do kapsy a vstala.
„Tak pojď. Představím ti rovnou své kamarády, bráchu a zřejmě též liánu Elenu, to je jeho holka.“
„To bys byla hodná,“ usmála se na ni Mia mile.
„Brácha!“ zavolala Suz na Stefana, který se na konci chodby bavil s Renem a Elene se kolem něj vytrvale ovíjela.
„Jak mu ta holka dokáže nelízt na nervy…“ zavrtěla Suz nechápavě hlavou.
„Čau lidi, tohle je Mia. Mio, můj brácha Stefan a náš kamarád Renidan.“
„Stačí Ren.“
„Těší mne,“ usmála se Mia a pobaveně sledovala Elenin naštvaný a Suzin zlomyslný úsměv.
„Rád tě poznávám. Tohle je moje přítelkyně Elene,“ představil blondýnku.
„Ahoj, ráda tě poznávám,“ zacukrovala Elene a věnovala Mie sladký úsměv. „Jestli budeš chtít, můžu tě po škole seznámit s mými kamarádkami a můžeme ti ukázat město. Ty se můžeš přidat Suzanne, když teď chodím s tvým bratrem, měly bychom si najít čas a lépe se poznat,“ prohodila sladce a vyzývavě Suzanne sledovala.
„Je mi moc líto Elene, ale dohodla jsem se už se Suzanne, že mi po škole pomůže s matikou. Její třída je mnohem dál, než jsme se dostali ve staré škole,“ usmála se Mia mile. „Ráda jsem vás všechny poznala, ale teď musíme jít do třídy. Za chvíli bude zvonit.“
„Díky za záchranu,“ zašeptala Suz, když byly z doslechu.
„Není zač.“
„Jestli chceš, můžeš po škole vážně přijít. Ale až trochu později, potřebuji si něco zařídit.“
„Přijdu ráda,“ usmála se Mia.

„Suzanne, nevíš, co je s Danny? Nebere mi telefon a ve škole není.“
Suz se otočila k Nathovi.
„Danette taky? Od rána volám a píšu Nicolette, ale žádná reakce. Zrovna se tam chystám.“
„Fajn, dík. Já končím až za hodinu, ale mám taky v plánu se u Danny stavit.“
„Budu držet palce,“ usmála se Suz a zvedla zaťaté pěsti.
„Dík, já taky. Tak zatím.“
„Zatím.“
Pokračovala chodbou k východu, když zahlédla koutkem oka povědomou postavu.
Otočila se a zahlédla mizející Nicolasova záda.
Smutně si povzdechla a se svěšenou hlavou vyšla do slunečného dne.

Stiskla zvonek a pevně ho držela, dokud z útrob domu neslyšela Nicolettino podrážděné volání.
Nica otevřela o pár vteřin později.
Měla na sobě tepláky a volné triko, vlasy měla stažené do culíku.
„Aha, to seš ty,“ sjela Suz pohledem.
„Ahoj Nicolette,“ sevřela Suz nervózně okraj svého trika. „neodepsala mi na sms, měla jsem strach.“
„Nemusíš. Jak vidíš, jsem v pohodě.“
„Jo, můžu dál? Potřebuji si s tebou promluvit.“
„Tak pojď,“ ustoupila Nica ze dveří.
Suzanne si stoupla do chodby.
„Nico, já…“
„Nic neříkej Suzanne. Nemůžeš za to, jak kouzlo dopadlo.“
„Ale věděla jsem, že to může dopadnout všelijak a…“
„A věděla jsi, že máš Nicolase ráda,“ dořekla Nica.
„Jo,“ povzdechla Suz.
„Netrap se tím. Já mám Rena ráda už dlouho, jenom jsem… nechtěla. A nevěděla, jestli má on rád mě. A když se objevil Nicolas… byl tak hezký, sebevědomý a… prostě mi na chvíli zamotal hlavu,“ pokrčila Nica rameny. „Mělas mi ale říct, že ho máš ráda.“
„Vypadala jsi tak spokojeně.“
Nicolette se na ni usmála.
„Navíc, Nickovi na mě nezáleží, vidělas, co potom udělal, takže…“
„Tím bych se netrápila Suzanne,“ zavrtěla Nica hlavou. „Byl zaskočený jako my všichni.“
„Jo. Takže kamarádky?“
„Kamarádky,“ objala ji Nicolette. „Nechceš jít k nám? Ve třídě je nová holka, tak jsem jí pozvala.“
„Hned zprvu?“
„No… představovala jsem jí Renovi se Stefanem a trochu jsem ignorovala Elene. Ta potom mě i Miu pozvala po škole ven. Nemohla bych odmítnout, ale Mia zachránila situaci,“ vysvětlila Suzanne.
„Aha, tak jdi napřed. Za chvíli přijdu, musím se napřed převléknout.“
„Dobře, zatím připravím něco k jídlu,“ přikývla Suzanne a vyšla z domu.
Vycházela brankou na ulici, když si všimla Nicolase mířícího domů.
„Ahoj,“ pozdravila ho, když ho míjela.
Odpovědi se nedočkala žádné.
Sklesla si povzdechla a zamířila rychle domů.

„Co někam vyrazit?“ navrhla Mia.
Seděly u Suzanne v pokoji a povídaly si, jako kulisa jim tiše hrálo rádio.
„Kam?“
„Někam na zmrzku? A sednout si někam ven?“
„Dobře,“ přikývla Nicolette a zvedla se čiperně ze země.
„Kam zajdeme?“
„Slyšela jsem o nějakém podniku, jakže se to jmenovalo… Hvězda?“
„Jo, ta je na náměstí. Je to spíš kavárnička, ale zmrzlinu tam mají dobrou,“ přikývla Nicolette.
„Nechcete mi zmrzku donést?“ zamrkala Suzanne.
„Jen vstávej lenochu,“ zatáhla ji Nica se smíchem za ruku.
Mia se přidala a za chvíli vytáhly Suzanne před dům.

Hvězda byl maličký podnik v rohovém domě na náměstíčku. Stěny byly vymalované v jemné kávové barvě, stolky byly tmavě hnědé, vonělo to tam kávou a za pultem stál mladý kluk se špinavě blond vlasy, modrýma očima a přátelským úsměvem.
„Dobrý den, dámy,“ usmál se na ně, když vešly. „Co si dáte?“
„Zmrzlinový pohár, jestli můžeme prosit,“ zamrkala na něj Mia.
Mladík s úsměvem ukázal na tabuli, kde byly všechny druhy pohárů vypsané.
„Tak já si dám jahodový,“ rozhodla se Mia téměř okamžitě.
Suzanne na ni chvíli zamračeně koukala, ale potom zavrtěla hlavou.
„Já prosím mix.“
„Já si dám čokoládový,“ rozhodla se Nica.
„Hned to bude,“ usmál se mladík a zmizel za pultem.
„Sednem si třeba tady,“ ukázala Mia na stolek blízko pultu. „Je odtud dobrý výhled jak ven, tak k pultu. Ten číšník je vážně pěknej, co říkáte?“
„Ujde,“ pokrčila Suzanne rameny.
„Je to kus, ale nic pro mě,“ usmála se Nica. „Nicméně… koukal po tobě Suzanne.“
Černovláska lhostejně trhla hlavou.
„Víš, možná bys sis měla trochu užívat. Třeba si Nick uvědomí, že dělá chybu,“ usmála se na ni Mia, protože už došlo na téma kluků a Suzanne se jí rozhodla svěřit.
„Má pravdu,“ dotkla se Nica Suzanniny ruky.
Ta jen uhnula očima k oknu.
„Tady jsou vaše poháry, dámy. Jeden jahodový, čokoládový a tady pro černovlasou krásku mix,“ postavil před ně mladík poháry ozdobené paraplíčky a sušenkami.
„Děkuji,“ zamumlala Suz a pomalu vzala lžičku.
„Suz,“ drcla do ní lehce Nicolette, když číšník zmizel v zadní místnosti.
„Co?“
„Tady,“ zasmála se Mia a zpod poháru vytáhla papírek. „Čti!“
Suzanne nechápavě rozložila papírek.
Nemohlo mi ujít, že jsi smutná. Smím být ten, kdo tě rozveselí, krásná paní?
Číšník Jack
Suzanne se na tváři opravdu mihl úsměv.
Otočila se k pultu a její oči se střetly s Jackovými.
„Děkuju,“ naznačila rty.