Kouzla měsíční noci (19)

Tak další kapitola, ať se líbí :)
» autorka: Theresa
Kouzla měsíční noci (19)
„Ahoj,“ Suz vešla do chatky a rozhlédla se po pokoji.
Nikde už nezbylo místo k sezení kromě pohovky, na níž seděla Nicolette s Nickem.
Místo bylo pochopitelně vedle Nicka.
S nepatrným povzdechem si tam sedla a s očekáváním se podívala po ostatních.
„Tohle je kniha, o které jsme ti říkali. Nick a Stefan už jí viděli,“ podala jí knihu Nicolette.
„Dík,“ zahučela Suz, nejistě se přitiskla k opěrce pohovky a krátce pohlédla na mezeru, která mezi ní a Nickem vznikla.
Otevřela knihu a pomalu v ní listovala.
„Hm…“ odložila ji po chvíli na stolek. „Musím někomu zavolat, přijdu za chvilku,“ zvedla se a rychle vyšla před dům.
Opřela se o strom a zamyšleně hleděla do lesa.

„Zavolat? Teď?“ povytáhl Ren obočí a úkosem pohlédl na Nicolette, která se opírala o Nicka.
„To si nemyslím,“ poznamenal tiše Stefan.

Suz se nadechla a vytočila číslo.
Telefon na druhé straně dvakrát zazvonil než ho někdo zvedl.
„Suz, zlatíčko, co se děje?“
„Ahoj mami, chci vědět, proč po nás Odettina rodina jde. A chci znát pravdu!! Co se Odettině mámě stalo?“
„Suz, víš přece, že…“
Pravdu mami!“
„Odettin táta nás viní…“
„Víš, že nám nesmíš volat Suzanne! Je to nebezpečné! Ještě jednou a budete se dál stěhovat s námi! Tak a’t se to už neopakuje!“ zakřičel do telefonu mužský hlas.
„Dobře, tati,“ procedila Suz přes zaťaté zuby a vztekle hovor ukončila.
Nasupeně hleděla na stromy v lese.

Nick se zvedl.
„Jdu se podívat, jestli jí nic není,“ prohodil s úsměvem k Nice a políbil ji.
„Dobře.“
Vyšel ven a okamžitě ji uviděl, jak se opírá o strom a hledí před sebe. Očividně byla pořádně naštvaná.
Toužil jít k ní a obejmout ji, pohladit po vlasech…
"Co se děje Karen?“
„Chovají se ke mně jako k něčemu podřadnému, mám toho už dost Nicku! Nevydržím tu, chci pryč, cestovat…“
„Budeme, až ti bude osmnáct, vypadneme odtud. Vydrž to ještě půl roku. Hned v den tvých narozenin se sbalíme a opustíme tohle hnusný město, slibuju.“
Zamrkal, aby odehnal vzpomínky.
Suzanne jí byla tak podobná, jak stála a zlobně hleděla před sebe. Tak podobná…
Rozhněvaně sevřel ruce v pěst. Nesmí ji mít rád, nepřežil by znovu tu bolest, ze ztráty milované osoby!
Ale ani ona nesmí mít ráda jeho…

„Jsi v pořádku?“
Hodila po Nicolasovi krátký pohled.
„Jo,“ odsekla.
„Nemusíš se na mě mračit,“ opřel se pravým ramenem o vedlejší strom, ruce založené na hrudi.
„Tak mě nech o samotě!“
„Pozvedl koutek úst v úsměvu.
„Tak se po mě pořád nekoukej.“
„Nekoukám se po tobě!“ ohradila se a pohodila hlaovu.
Nick se zasmál a než se Suz stihla pohnout, tiskl ji ke stromu a tvář nakláněl těsně k její.
„Co blázníš?“ vydechla.
„Koukáš se po mě. Ráno ve škole, u oběda, teď…“
„Párkrát jsem se po tobě podívala, ale jestli sis nevšiml, dívám se i na bráchu, Rena nebo Natha!“
Arogantní úsměv, který se mu objevil na tváři ji ještě víc rozzuřil.
Přemáhala nutkání mu jednu vrazit.
„Okamžitě mě nechej na pokoji. Víš, co by si někdo myslel, kdyby tě takhle viděl? Nedovolím ti zničit moje přátelství s Nicou!“
„Nechci zničit žádné přátelství,“ ohradil se.
„Tak proč to tak vypadá? Pust!“
Nick ustoupil a zamyšleně si ji prohlížel.
„Dobrá, ať je po tvém.“
Otočil se a zmizel zpět v chatce.
Přišla chvíli po něm a zvesela se usmívala.
„tak co?“
„Komus volala?“
Suz pokrčila rameny.
Stefan si povzdechl.
„Co ti na to táta řekl?“
„Nic!“
„To bych ti mohl říct taky! Nemuselas ho ruzzuřit.“
„Nevolala jsem jemu, ale mámě!“
„To vyjde úplně na stejno. Přece víš, že jim volat nemáme.“
Suz trucovitě pokrčila rameny.
„Hele, chápu, žes s nimi o tom chtěla mluvit, ale určitě se najde i lepší příležitost.“
Suz s povzdechem zkřížila ruce na hrudi.
„O čem mluvit?“ zepltala se Nica.
„Nepříjemná rodinná tajemství,“ zabručel Stefan.
„Aha. Každý má nějaké,“ pokývla Nica s úsměvem hlaovu.
„Hm,“ zavrčela Suz.
„Tak co budeme dělat?“ přerušil debatu Ren.
„Zkusíme… vyber nějaké kouzlo Nicku,“ podala mu Nicolette knihu.
Chvíli v ní listoval a potom ukázal na jedno z kouzel.
Suzanne se k němu naklonila a pozvedla obočí.
„Tohle?“
Nick se ušklíbl a přikývl.
„Saeso di nono? Co to znamená? Neumíme to přeložit,“ vyzvídala Danny a Stefan při přečtení názvu vyprskl smíchy.
„Tohle kouzlo by mělo… ukázat kdo se ke komu hodí,“ vysvětlila Suz.
Nica pohlédla na Nicolase.
Cítila, že tohle kouzlo nevybral jen tak.
„Zkusíme to, ne?“
„Já nejsem proti,“ pousmál se Ren pobaveně. Věděl, jak to pro něj dopadne.
„Dobře. Takže si sedneme do kruhu na zem a chytíme se za ruce,“ vstala Suz a donesla z římsy nad krbem svíčku.
„Takhle jsme nikdy čarovat nezkoušeli,“ ozvala se Danette.
„Není to nutné, ale kouzlo má potom větší sílu a čaruje se snadněji,“ vysvětlila Suz a kouzlem svíčku zapálila.
Potom si sedla na zem a vedle ní Stefan.
Než vedle sebe stačila stáhnout Danny, sedl is k ní Nicolas a věnoval jí pobavený úsměv.
Suz se na něj zamračila, ale vzala jeho i bratra za ruku a totéž udělali i ostatní.
„Saesi di nono,“ z plamenu svíčky vylétly tři tenounké provázky, „nuere la daen,“ provázky se pohnuly k nim, „korum zi niso,“ první se obtočil kolem zápěstí Danny a Natha, druhý kolem Nicolettina a Renova, který seděl proti ní a třetí se omotal kolem Nickova a Suzina zápěstí.
Všichni se zaraženě prohlíželi, jen Suz si povzdechla. Potom se podívala na Nicka.
Ten ji upřeně sledoval, ale potom zavrtěl hlavou a vyprostil svoji ruku z její.
Všechny provázky zmizely.
Nath Danette upřeně sledoval a ta klopila hlavu.
Ren se usmíval a Nica hleděla na Nicolase.
Ten se naklonil a políbil ji.
Suz odvrátila pohled.
Vstalaa postavila hořící svíci na popraskanou římsu nad krbem.
Potom se otočila a šla ke dveřím.
„Jestli mne omluvíte, půjdu domů. Musím udělat úkol.“
Danny se zvedla a rozeběhla se za ní.
„Půjdu s tebou Suz.“
Společně vyšly do tmy.
Ren zlostně sledoval Nicolase, který líbal Nicu. Ta se po chvíli z jeho objetí vyprostila.
„Promiň, ale musím si urovnat myšlenky,“ zašeptala a vyběhla ze dveří.
Stefan se na Nicka zamračil, ale Nathovi i Renovi věnoval úsměv.
„A co ty?“ zeptal se Nath.
„až se s ní setkám a dotknu se jí, stane se totéž. Ovšem toto není viditelné pro nikoho jiného než pro čaroděje.“

„Můžeš být spokojená Danny, viděla jsem jeho nadšený úsměv,“ objímala Suz kamarádku kolem ramen.
„Hm… Co je mezi tebou a Nickem?“
Suz se nadechla a řekla jí, co se dělo, když byla telefonovat.
„Tak nějak tomu nerozumím,“ zavrtěla Danny hlaovu. „Proč potom líbal Nicu?“
„Možná si vzal k srdci má slova, že nechci zničit naše přátelství,“ povzdechla si Suzanne.
„Je to možné. Neboj se, to bude dobré,“ objala ji Danny.
Suz se na ni smutně usmála a pokračovaly v cestě.
Před Danettiným domem se rozloučily a Suz šla zpátky do lesa.
Nechtěla ještě domů.
Sedla si pod strom, opřela se o něj zády a rukama si objala kolena.
Zamyšleně hleděla před sebe do tmy
Tipů: 4
» 21.07.12
» komentářů: 2
» čteno: 908(8)
» posláno: 0
Ze sbírky: Tajemství noci


» 22.07.2012 - 00:02
Líbí :)
» 24.07.2012 - 17:43
To jsem ráda :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Společenstvo noci (18) | Následující: Jack (20)
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
narozeniny
zzlatý [11], Suzie [11]


© 2011 - 2022 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.