Kouř tužeb

Draci ve mně spí
Tiše oddechují
A z nozder valí
Se jim kouře mraky

Až na povrch vyplují…
Moje city taky
A rozplynou se v čistý vzduch
Tak jako v noci zmizí z ulic ruch
Každého velkoměsta

Jen v koutech velkých nočních klubů
Pouští lidé nahlas hudbu
By přehlušili vřavu myšlenek
A na pocitů těžkou sudbu
Našli neotřelý lék v podobě zvířeckosti

Rozechvěje jim i kosti
Života jejich nový běh

Mí draci však nedají se svést
Z cest svých snových poutí

Přerušit jejich řev
Svět se mi zhroutí…

Tak dovolím kouři
Po stěnách mojí duše lézt
Až světlo spatří
Nechám ho malovat po zdech
Tančit, zpívat, monology psané vést…