Kůň a lístek - kapitola 33

Eówyn sebou polekaně trhla, když Eomér vtrhl do jejího pokoje. „Potřebuješ něco?“ Věděla, že Thranduil ho požádal o rozmluvu, a ona se obávala jeho reakce. Znala svého bratra a bylo jí tudíž jasné, jak ho ten požadavek vytočí. Nicméně, nečekala, že Eomér přijde, aby jí to vytýkal. I když, jestli mu Thranduil řekl, že ona s tím souhlasí, tak nejspíš moc potěšen nebyl. Ale copak za to můžu já?! „Nic, jen jsem ti chtěl poděkovat, jak jsi se zhostila svých povinností, co jsem tady nebyl!“ Ulevilo se jí, ale vzápětí se na něj starostlivě zadívala. Přišel jsi o rozum? „Vždyť to nic nebylo, Eomére!“ odvětila rozpačitě. „A někdo to stejně udělat musel, ne? A navíc to, co se stalo Ir, byla tak trochu moje vina …“ zajíkla se. Sice jí na tohle téma nevytkl ani slovo, ale ona cítila, že kdyby nebylo jí, tak by se Elfka určitě nikam nevydala a … Eomér jí položil dlaně na ramena a k jejímu údivu ji políbil na tvář. „S tím si nelam hlavu!“ oznámil jí rezolutně. „Oropher by si určitě našel jinej způsob, jak se k ní dostat, a možná by nás to stálo mnohem víc mužů!“ mrkl na ni a nechal ji samotnou. Zaraženě se za ním dívala a snažila se přijít na to, co tohle mělo znamenat. Potřásla hlavou a raději se věnovala svému šatu. Byla to oslava Írielina návratu a od ní, jako od její příbuzné, se čekalo, že bude podle toho také vypadat. Vybrala si pro tuto tmavě světlé spodní šaty a tmavě modré svrchní. Vlasy si nechala volně splývat po ramenou a usmála se na svůj odraz v zrcadle. Pak se zadívala na šperkovnici od Thranduila. Mám nebo ne? Tahle otázka ji trápila už hodně dlouho. Nakonec se zhluboka nadechla a rázně otevřela skřínku. Zatajila dech. Obsahovala safírový náhrdelník a diadém se stejnými kameny. Oh, bohové, to je krása! Opatrně po nich přejela prstem, jako by se bála, že se pod jejím dotykem rozplynou …


Seděla na svém místě a rozhlížela se síní. Rohirové se očividně dobře bavili a její bratr s Íriel nezůstávali pozadu. Právě spolu tančili a ona se neubránila úsměvu. Měl jsi štěstí, bráško! „Věnuješ mi také jeden tanec, paní?“ Překvapeně vzhlédla k elfskému princi, který se jí nečekaně zjevil po boku. „Bude mi ctí, pane!“ odvětila po pravdě a nechala se odvést mezi ostatní tančící dvojice. „Tyto šperky znám!“ sdělil jí Legolas potichu. „To bys také měl, pane! Dostala jsem je od tvého otce!“ Usmál se na ni. „A kdy bude svatba, paní?“ zeptal se nečekaně. „Až na jaře!“ odvětila posmutněle. Paličák jeden! Princ si toho zřejmě všiml. „Nač ten smutek, paní? Už se nemůžeš dočkat, až zase budeš vdanou paní?“ Zavrtěla hlavou. „To ne, ale Thranduil a já …“ odmlčela se. „Je mi s ním hezky … a dokud nebudeme sezdáni, tak se nebudeme moci vídat tak často, jak bych chtěla, a …“ Cítila, jak rudne. „Eomér by to nesnesl!“ dokončila statečně. Legolas se polohlasně zasmál. „Pochybuji, že by proti tomu mohl něco udělat, paní!“ Kéž bys tak měl pravdu!


Eomér si všiml, jak se nad schody objevil jeho tchán. Spojil svůj pohled s jeho a elfský král sotva znatelně přikývl. Tak jdeme na to! Přestal tančit, za což si vysloužil Írielin vyčítavý pohled. „Ticho! Přestaňte!“ zvolal mocným hlasem a hudebníci mu ihned vyhověli. „Co se děje, Eomére?“ Ignoroval znepokojený dotaz své ženy a bez okolků se vydal vstříc Thranduilovi, který ho sledoval naprosto neutrálním pohledem. „Rohirové! Dneska kromě návratu mé ženy slavíme i něco jiného!“ Síní se rozlehl překvapený šum. „A tím je svatba mé sestry s králem Thranduilem! Ona i on si zaslouží své štěstí, tak jsem se rozhodl, že zruším sestřin smutek …“ Černovlasý Rohir blízko něj ho přerušil. „Tak to je moudrý, pane! Zvlášť po tom, co jsme viděli, když jste přijeli!“ Zpražil toho opovážlivce pohledem, než se obrátil zpět na Thranduila, který trpělivě vyčkával, až se mu bude moci věnovat. „Thranduile, Eówyn je mi nesmírně drahá a já doufám, že se o ni dobře postaráš! Vím nejlíp, že má ohnivou povahu, ale přesto všechno na ní buď hodnej …“


Měla dojem, že ji snad šálí sluch. Tohle nemyslíš vážně, že ne?! Jistě, přála si se za něj provdat, ale tohle bylo příliš! Mluví o mně, jako bych byla nějaká věc! Rázně se vymanila Legolasovi, který užasle hleděl na svého švagra. „Tak to tedy ne!“ Dala si ruce v bok a hněvivě si měřila svého bratra. „Ty buď laskavě zticha!“ okřikl ji ostře a nerušeně si dál přeměřoval Thranduila. „Takže jakou odpověď mi dáš?“ Elfský král jeho pohled opětoval bez mrknutí oka. „Dávám ti své slovo, že jí budu vládnout rukou pevnou avšak laskavou …“ Tohle už na ni bylo moc. Rázně se otočila a před šokovanými zraky svých soukmenovců hodlala opustit síň. Daleko se však nedostala. Najednou ji totiž popadly čísi ruce. Ještě, než ji otočily, jí bylo jasné, čí jsou. „Pusť mě!“ V jeho modrých očích se zablesklo. „Ani nápad, ženo!“ Vzpouzející se ji dovlekl před Eoméra. „Bereš si Eówyn za svoji ženu?“ Thranduil přikývl. „Ano!“ Eomér se zadíval na svoji sestru. „Bereš si Thranduila za svého muže?“ Nejraději by ho poslala ke všem čertům, ale byla si vědoma, že by to nebylo moudré. Neštvalo ji ani tak to, že se tak nečekaně vdávala, jako spíš to, že ani jeden z nich nepovažoval za důležité se jí o téhle drobnosti zmínit. „Ano!“ procedila skrze zaťaté zuby. Thranduil ji na to navlékl prsten. Se safírem, jak jinak! „Pozdravte mirkwoodského krále a královnu …“ Jistě poznala Halethův hlas. „ … ať dlouho žijí a jsou spolu šťastni! Sláva!“ I ostatní se připojili k provolávání slávy. „Zatančíme si, ženo?“ Thranduil se na ni usmíval. „Ne!“ oznámila mu ledově. „Aha, chápu!“ mrkl na ni. „Nač se zdržovat nějakým trdlováním, když před sebou máme svatební noc!“ Cítila, jak rudne. „Tak na to zapomeň!“ odsekla mu. K jejímu údivu se rozesmál. „Kdepak, ženo!“ Než se nadála, tak si ji přehodil přes rameno. „Thranduile!“ vyjekla hlasitě, ale on toho nedbal. „Má žena má pravdu!“ oznámil vesele přihlížejícím Rohirům. „Do rána nás nerušte! Budeme mít spoustu práce!“ Rohirové se dali do halasného smíchu …


Íriel trochu rozpačitě sledovala svého otce, jak mizí s Eówyn v prvním patře. „Bylo tohle opravdu nutné?“ obrátila se tázavě na svého manžela, který vypadal nesmírně pobaveně. „Jo!“ zamumlal a vzápětí pískl na hudebníky, aby zase začali hrát. „A proč?“ zeptala se znovu, když se opět dali do tance. „Hele, sestřička mi poslední dobou několikrát pěkně hnula žlučí, tak jsem jí to aspoň trochu vrátil!“ Eomér ji bez varování uchopil kolem pasu, vyzvedl vysoko nad hlavu a zatočil se s ní. „Ale co když tahle tvoje pomsta poznamená jejich manželství?“ Íriel si opravdu dělala starosti. „Eówyn si musí myslet, žes ji prostě prodal jako nějakou věc …“ Její manžel se ušklíbl. „Tohle by byl teda hodně špatnej obchod, holka! Nedostal jsem totiž za ni zhola nic, víš? Spojenectví s Mirkwoodem už mám zajištěný díky sňatku s tebou a spíš jí budu muset dát nějaký věno, aby Thranduil nebyl škodnej! Vlastně bych mu měl taky poděkovat, že si ji vůbec vzal!“ chechtal se zcela bez zábran. „Někdy jsi nesnesitelný!“ Zamračila se na něj, protože se jí dotkla ta poznámka ohledně jejich sňatku. A také se jí nelíbilo, že takto hovoří o své sestře a zvláště ještě na tak veřejném místě. „To od tebe není zrovna hezké, Eomére! Eówyn má mnoho kladných vlastností, pokud sis nevšiml!“


Thranduil postavil svoji ženu na zem a ona se mu hned vytrhla. „Taky jsi mi mohl něco říct!“ šlehla po něm zlobným pohledem. Nijak ho to nevyvedlo z míry, protože podobnou reakci očekával. Spíš by mě zklamalo, kdyby tu skákala radostí! „Já chtěl jen ty společné komnaty, jak jsem ti ostatně říkal!“ bránil se vesele. „To ostatní byl nápad tvého bratra!“ pronesl, zatímco si sedal na pohovku. „Tak sis měl vzít jeho, když je ti tak drahej!“ odsekla mu nazlobeně a přešla k oknu. „Eoméra si vážím, ale do postele ho nechci!“ Pružně se zvedl a připojil se k ní. K jeho překvapení se o něj opřela. Bez váhání ji objal a zlehka políbil do vlasů. „Připadala jsem si jako kůň, o kterého se spolu dohadujete!“ povzdechla si tiše. „Tak to není, Eówyn!“ odporoval jí okamžitě. „Ber to tak, že se Eomér rozhodl vrátit ti všechny nepříjemnosti, které jsi mu kdy způsobila!“ Neušlo mu, jak se napjala. „Takže to měla být jeho pomsta?“ vyhrkla zprudka. Otočil ji k sobě čelem a upřeně se jí zadíval do tváře, ve které četl jako v otevřené knize. „Na tohle ani nemysli, ženo! Kdyby se ti chtěl pomstít, udělal by to jinak! A varuji tě, jestli mu zkusíš oplácet, tak si mě nepřej!“ Mlčela a pak odevzdaně sklonila hlavu. Nicméně si všiml, jak se předtím pobaveně ušklíbla. „Začínáš pěkně brzo! Jsme svoji sotva pár minut a už mi vyhrožuješ!“ Zasmál se. „Říkal jsem ti, že nejsem tak skvělá partie, jak si myslíš!“ připomenul jí jeden z jejich rozhovorů, které spolu vedli krátce po narození Noreny. Usmála se na něj. „Hezký pokus, Thranduile! Ale stejně jsi mě nepřesvědčil!“ „Tak to se budu muset víc snažit, ženo!“ zavrčel na ni výhrůžně, než se k ní sklonil a pomalu se zmocnil jejích úst. Zatímco ji beze spěchu líbal, tak rukama sjel na její zadeček a přitiskl ji k sobě …


„Dobré ráno, Lasi!“ Íriel pozdravila svého bratra, který už seděl u snídaně. Pokývl jí na pozdrav. „Kde máš Eoméra?“ zahuhlal s plnou pusou. „Vstal dřív a jel se podívat na jednu usedlost v horách!“ odpověděla mu a zamávala na Bertu, která se k ní hnala s miskou ovesné kaše. „Děkuji ti!“ poděkovala ji a s chutí si nabrala první sousto. „Už jsi ho to naučila jíst?“ zeptal se Legolas se zájmem. Usmála se a zavrtěla hlavou. „On na tohle jídlo moc není!“ přiznala vesele. „Ale třeba se mi to podaří u Theodreda, ne?“


Legolas o tom upřímně pochyboval. „No, zkusit to můžeš, Ir, ale moc nadějí bych si nedělal! Já, když jsem byl kluk, tak jsem se v otci viděl! Neudělal bych nic, o čem by se vyjádřil pohrdavě!“ sdělil jí po pravdě. „Však uvidíme!“ Plavovláska si nenechala zkazit náladu. Nepřel se s ní, zvedl se a navyklým pohybem si upravil dýky v pouzdrech na zádech. „Kam jdeš?“ Překvapeně k němu vzhlížela. „Domluvil jsem se s Halethem, že se sejdeme na cvičišti!“ oznámil jí poněkud nepřítomně, protože už si v duchu procházel, jak se s ním utká. „Doufám, že ti pořádně nařeže!“ Íriel se na něj sladce usmívala. „Tak tomu nevěř, holka!“ zachechtal se a s přáním hezkého dne odešel.


Thranduil se opíral zády o zeď a sledoval svého syna, jak zápolí s Halethem. Musel uznat, že si toho Rohira oblíbil. Jistě, nechodil pro ostré slovo daleko, ale byl upřímný a čestný, a on si těchto vlastností u muže cenil. A ani jeho zručnost v boji nebyla o nic méně cennější, což si i sám ověřil. Legolas měl právě plné ruce práce, aby stíhal odrážet jeho výpady … „Bojíš se o syna?“ ozvalo se blízko něj zvědavě. „Ne, Haleth ho nemůže porazit, nicméně mu dá pěkně zabrat!“ odvětil po pravdě, než pohlédl na svoji ženu. K jeho překvapení měla na ruce Norenu. „Chtěl jsi ji vidět, ne?“ odpověděla na jeho nevyslovenou otázku. Natáhl k ní ruku a zlehka ji polechtal na bříšku. Dívenka se zachichotala, ale pak se přitiskla k matce. „Vyrostla, co jsem ji viděl naposled!“ pronesl zaraženě. „To ano! Už dokonce i chodí!“ sdělila mu se smíchem a postavila ji na zem. S úžasem sledoval, jak se ta malá batolí směrem ke schodišti k paláci. „Jéé, omluv mě, musím něco probrat támhle s Ranjou! Hned jsem zpátky!“ oznámila mu a než se zmohl na nějakou reakci, tak se rozběhla za hnědovláskou. Ženské a ty jejich tlachy! Zachmuřeně sledoval holčičku na nejistých nožkách. „Hej, zpomal, holka!“ okřikl ji, když se mu zdálo, že ťape až moc rychle. Norena se po něm ani neohlédla a dál pokračovala ve své pouti. V duchu zaklel a vydal se za ní, aby se jí něco nestalo. Následoval ji s odstupem několika kroků a vyslal tichou modlitbu k Valar, ať se Eówyn brzy vrátí! Copak jsem nějaká chůva?! Stalo se, co se muselo stát. Děcko ztratilo rovnováhu a rozpláclo se jak dlouhé tak široké na zem. Než k ní stihl doběhnout, tak se už rozeřvala na celé kolo. „No no! Vždyť se zas tolik nestalo, ne?“ mumlal k ní a poněkud rozpačitě se koukal kolem, kdo by mu s ní mohl pomoci. Jako z udělání nikde nebyla ani noha. Opatrně ji tedy zvedl a zkoumavě si ji prohlédl. Nevypadala, že by utrpěla nějakou újmu. „Sakra, holka, proč tak ječíš? Vždyť ti nic není!“ snažil se jí utišit. Marně. Řvala a řvala, jako by ji na nože brali. Začal ji houpat a doufal, že to zabere. Norena po chvíli přestala plakat a se zájmem si ho prohlížela. „No, vidíš, že to jde!“ pochválil ji a vzápětí sykl bolestí. Malá totiž v nestřežené chvíli popadla jeden z jeho copánků a vší silou za něj zatáhla. „Tak tohle ne, děvenko!“ napomenul ji a jemně, leč rozhodně, jí vykroutil pramen vlasů z prstíků. Zřejmě ji tím nepotěšil, protože se po něm hned sápala zpátky. Lehce ji pleskl přes ručku a zavrtěl hlavou. „Ne, Noreno!“ řekl důrazně. Holčička začala znova natahovat a jeho napadlo, kde, sakra, ta Eówyn vězí?!


Eomér seskočil ze sedla. „Vytři ho do sucha a dej mu napít!“ přikázal štolbovi, který si odfrkl. „Bez tebe bych to asi nevěděl, pane! Dělám to totiž prvně, abys věděl!“ sdělil svému vládci podsaditý mužíček, než odkvačil i s hřebcem do stájí. Toliko k úctě ke královskému majestátu! Pak jeho zrak padl na elfského krále, který k jeho údivu držel v náručí Norenu. No jo, vždyť je to vlastně jeho dcera! „Učíš se, pane?“ zeptal se, zatímco mu nepatrně cukaly koutky úst. „Eówyn si někam odběhla a mě tu s ní nechala.“ Thranduil zněl docela nešťastně. Eomér se ze všech sil snažil zachovat vážnou tvář, ale pohled na toho válečníka, jak se snaží udržet Norenu, mu v tom nijak nepomáhal. Malá se všelijak kroutila a natahovala, až ji nakonec Thranduil rázně postavil na zem. „Tak, máš, cos chtěla, spokojená?“ optal se jí lehce nazlobeně. Norena mu odpověděla dlouhou větou, ze které ovšem novopečený otec očividně nepochopil ani slovo. Eomér se kousl do rtu, aby se nesmál. „Netuším!“ dodal, když zachytil tázavý pohled svého tchána. Ten se polohlasně zasmál. „S tímhle by měl potíže i Talagant!“ Oba muži vyprskli smíchy.


Haleth se sehnul, aby se vyhnul jedné z princových dýk, ale vzápětí se jeho krku zlehounka dotkla čepel té druhé. Byl to dotyk jako motýlí křídla, ale jeho z něj zamrazilo. Dobře věděl, že pro mnoho mužů ten chvilkový kontakt ostří s kůží znamenal smrt. Ztuhl uprostřed pohybu a neodvažoval se skoro ani dýchat. „Jsi proklatě rychlej, pane!“ odhodlal se po chvíli promluvit. Legolas se měkce zasmál. „Tohle mi už pár od vás řeklo! Naposled Eomér včera!“ K jeho nesmírné úlevě skryl obě zbraně do pouzder a on učinil totéž se svým mečem. „Nezajdem na jedno, pane?“ Legolas se ušklíbl. „Proč jen vy lidé tak rádi pijete tenhle mok?“ Haleth mu oplatil úsměv. „Jestli chceš, můžeš si dát čaj! Ženský ti ho rády uvařej!“ mrkl na plavovlasého a dostalo se mu za to poněkud kyselého pohledu.


Eówyn se zarazila uprostřed kroku a jen užasle zírala ke královskému stolu, kde seděl její manžel a na klíně měl … Norenu. Na stole před ním stojí miska kaše a on jí krmí její dceru! Musela se štípnout do stehna, jestli se jí to nezdá. Auvajs! Thranduil zvedl hlavu a kývl na ni, ať jde k němu. Váhavě ho poslechla. „Ano?“ optala se ho nejistě, protože ji napadlo, že z toho asi nic dobrého nekouká. Pochybovala totiž, že ho těší starat se o Norenu. Ale proč by to jinak dělal? Vždyť ji mohl předat některé ze služebných, kterých tu pobíhalo mnohem více než obvykle. Jistě, žádná si nechtěla nechat ujít možnost vidět chlapa, navíc krále a ještě k tomu Elfa, jak krmí dítě! „Zdržela ses, ženo! Měla hlad!“ oznámil jí prostě. „Aha … ano, omlouvám se!“ pronesla jako ve snách a sedla si vedle nich. „Jak jsi věděl, co jí dát?“


Thranduil se bezděky usmál. Jeho zeť a švagr v jedné osobě se ukázal jako naprosto neužitečný, když se Norena opět dala do breku. Dokonce ho podezříval, že ta neodkladná práce byla jen záminkou, aby ho v tom nechal. Kvapnost, se kterou zmizel v paláci, by tomu také nasvědčovala. Jak se tam tak motal se řvoucí holkou v náručí, tak narazil na Hanah. Ta nad ním nejprve spráskla ruce, ale pak ho místo lamentací zavedla do síně. Nařídila mu, ať si s ní někde sedne, že se za chvíli vrátí. Sice ho napadlo, že by jí tu malou strčil, ale tvářila se tak, že neměl odvahu to zkoušet. Na rozdíl od Eówyn dodržela slovo a zanedlouho se objevila s dřevěnou miskou a menší lžící. Ukázala mu, jak ji má krmit, a pak ho nechala, ať si poradí, jak umí. Nejdřív ji za to proklínal, ale pak si vzpomněl, jak se v Mirkwoodu holedbal Talagantovi, že s Norenou by chtěl napravit chyby, které udělal s Íriel. Tak tedy zatnul zuby a dělal, co bylo v jeho silách. Nutno podotknout, že valná část kaše skončila částečně na něm, pak také na té malé a nakonec na stole, ale jak se mu povedlo překonat tyhle drobné počáteční obtíže, tak už to šlo. Norena naštěstí pochopila, že jestli se chce najíst, tak nemůže dělat žádné vylomeniny, a jeho to docela začalo bavit. „Hanah je velmi moudrá žena!“


Eówyn nic neřekla, jen si je prohlížela. Neušly jí vkusné fleky, které zdobily Thranduilovu tuniku a stejně tak i Norenin šat. Nicméně, holčička seděla celkem klidně a jemu se už dařilo celkem bez problémů trefovat se jí do pusy. „Vezmu si ji!“ nabídla mu, když byla miska prázdná a malé začala padat hlavička. „Jo, a já se půjdu převlíct!“ zamumlal Thranduil sebekriticky a ona se neubránila zasmání. „Jestli ti to pomůže, tak já jsem zpočátku měla stejný problém!“ mrkla na něj povzbudivě, zatímco si od něj přebírala už napůl spící dítě.


Zimní měsíce uběhly jako voda a do Rohanu se pomalu ale jistě vkrádalo jaro. Sníh už zmizel docela, ptáci přilétli ze svých zimovišť a slunce začínalo opět získávat vládu nad krajem. Také dny se prodlužovaly a rána ztratila hodně ze svého chladu …


Eówyn otevřela oči a pohlédla na svého muže, který postával u okna a zkoumavě si prohlížel oblohu. Už si zvykla, že vstává časně, a proto ji zaujalo, že je stále ještě v ložnici. „Děje se něco, Thranduile?“ opřela se o loket. Obrátil se k ní. „Máš už sbaleno, ženo?“ A je to tady! „Ještě ne, ale během dvou dnů bych to mohla dokončit, jestli chceš!“ Podezřívavě svraštil obočí. „Kolik si toho sebou vlastně bereš?“ Sladce se na něj usmála. „Jen pár nejnutnějších věcí, můj pane!“ Bylo zřejmé, že jí nevěří, ale byl natolik moudrý nebo taktický, že si to nechal pro sebe. Výhoda druhých manželstvích! „Tak se do toho dej! Chci odjet co nejdřív!“ oznámil jí hlasem nepřipouštějícím odpor. „Eomér bude proti!“ odvětila ihned. Její manžel potřásl hlavou. „Nebude! Už jsme se mu tady pletli pod nohama dost dlouho, takže bude mít radost, že se nás zbaví!“ Odhodila pokrývku a posadila se na okraj lůžka. „Jsi si jistý, Thranduile?“ zašeptala. „Tím, že nás má tvůj bratr nejspíš plné zuby?“ optal se Thranduil takřka vesele. „Ne, tím, že mě … nás tam chceš opravdu vzít!“ Přistoupil k ní, poklekl před ní na jedno koleno. „Máš strach, má paní?“ Strach? Nejprve to chtěla popřít, ale pak se nad tím zamyslila. „A když řeknu, že ano?“ pátravě na něj hleděla, protože se bála, že se jí vysměje. Pohladil ji něžně po tváři. „Pak ti řeknu, že udělám vše, co bude v mých silách, aby tě toho strachu zbavil, Eówyn!“ Smutně se na něj usmála. „Já vím, ale … Nevím, co tam mám čekat, víš?“ Posadil se vedle ní. „A cos čekala v Gondoru?“ optal se zvědavě. „To bylo jiné! Před svatbou s Faramirem jsem tam už nějakou dobu pobývala a … byli to lidé!“ odvětila nejistě, protože se bála, jestli ho tou poznámkou nerozčílí. Kupodivu to vypadalo, že ho to nechalo zcela klidným. „Chápu, ale až dorazíme domů, tak sama uzříš, že nejsme tak jiní, jak se obáváš!“ ujistil ji pevně. „Jistě, čeká tě spousta změn a učení, ale nemyslím, že to bude něco, co bys nezvládla!“ Zamračila se. „Učení?“ Copak jsem nějaká malá holka? „Eówyn, nečerti se! Vaše a naše zvyklosti se přece jen v něčem liší! A samozřejmě se budeš muset naučit naši řeč, protože nestrpím, abys jako královna svému lidu nerozuměla!“ Vytřeštila na něj oči. „Tak tohle bude velký problém!“ přiznala tiše. „Slyšela jsem párkrát tebe a prince mluvit elfsky a po pravdě řečeno, ani jsem nepoznala, kdy jste skončili větu!“ Už teď si byla jistá, že tohle se nikdy nenaučí. „Neřekl jsem, že to bude snadné!“ sdělil jí o poznání přísnějším tónem. „Ale naučíš se to!“ Chtěla protestovat, ale cosi jí varovalo. „Budu se snažit, Thranduile, ale moc si od toho neslibuj!“ Trochu se pousmál. „Neboj se, Eówyn! Mám pro tebe skvělého učitele!“ Jen zamrkala. „Koho?“ Vstal a vydal se ke dveřím. „Lorda Talaganta! Učil obě mé děti, tak mu bez obav svěřím tebe a později i Norenu!“