PTAL JSEM SE

SONET

Ptal jsem se pozdního jara
motýlků bělásků
kolik mi času zbývá
ještě na lásku?

Vždyt´ jsem už starý pán,
co miluje mladou krásnou ženu,
a snad to ani trochu nepřeženu,
když napíšu,že i ona mne má ráda,

ač o víc jak čtvrt století
oproti mě je mladá.
"Jsi důležitou bytostí
v mém životě . . " psala mi.

Víc než kterákoli jiná
nevšedních darů dala mi.
Své srdce, jeho upřímnost
své nesobectví a lásku k pravdě,

co nenajde muž u ženy každé.
Setkali jsme se v čase lásky
na internetu v měsíci máji.
Však setkání to bylo,

jak v té prastaré báji.
Pámbu mne nechal nejdřív tvrdě spát,
a pak mne znenadání probudil.
Řekl mi beze slov, abych s tou ženou žil.

Ptal jsem se v létě
pozdních bělásků
kolik mi času zbývá
ještě na lásku,

a ti jenom mávli křídly šepotavě.
Odpověď jejich slyšel jsem v srdci
mnohem víc než-li v hlavě :
" Máš všechen čas světa, všechen čas !"

zněl jejich motýlí, neznatelný hlas.
" Bůh dal ti k lásce všechen čas světa,
tak žij tu lásku, ať vám oběma vzkvétá !"


Říkanka

Jedu, lásko, dlouhou chodbou k tobě,
ráno, večer, v každé době.
Vzal to d'as a sebral pes,
jedu k tobě na libres.

V cizine mi oči pláčí
nohy obě v bílým fáči,
místo chůze mám jen kola,
a tak to jde dokola.