Pes Alík

Hluboko v lesích stála myslivecká chata. Její majitel, tam každý víkend bral svého psa Alíka sebou a celý den se toulali po lese.
To nedělní ráno jeho pán ale nepřišel, aby mu dal nažrat a taky ho pustil z výběhu. Už se tu měl dávno ukázat, Alík už byl celý nervozní. Po hodině mu došla trpělivost a prodral se dírou pod plotem, o které neměl jeho pán nejmenší tušení.
Alík vyběhl po schodech na terasu a zaštěkal, ale nikdo mu neodpověděl. Strčil čumákem do dveří a ty se otevřely.
Zevnitř se vyvanul teplý proud vzduchu, který páchl zkaženým masem a krví.
Alík stál nerozhodně ve dveřích a přemýšlel co dál. Nakonec zvítězila zvědavost a hlad. Opatrně našlapoval a větřil. Ve vzduchu byla cítit smrt. V obýváku spatřil svého pána. Klečel na zemi, rukama se hrabal ve svém žaludku a vytahoval si střeva. Asi půl metru mu už leželo u nohou. Alík instinktivně zavrčel a ustoupil krok dozadu. Z té věci už nic ze svého pána necítil.
Najednou myslivec trhl škubavě hlavou z leva do prava a pak se podíval na svého psa. Vstal a vrávoravě k němu kráčel. Střeva se za ním mlaskavě plazili jako nějací slizcí hadi. Alík zakňučel, otočil se a vyběhl z domu.
Utíkal co mu síly stačily, z té věci cítil zlo až mu z toho běhal mráz po zádech.
Uběhl asi kilometr, než se vzpamatoval ze šoku. Hluboko v lese se zastavil a s hrůzou si uvědomil, že je kolem něj neskutečné ticho, a celé to tu páchne zlem, shnilým masem a horkou krví. Zmateně se rozhlížel dokola a začal kňučet. Ze vší té smrti co se na něj odevšad tlačila byl úplně zmatený, tohle ještě nikdy nezažil. Najednou z křoví naproti němu vyskočila šedá veverka. Alík se na ní nedůvěřivě podíval, něco se mu na ní nezdálo. Měla krví podlité očka a pohybovala se směrem k němu tak nějak podivně trhavě, jako v nějakém starém filmu, u kterého se při promítání zmačkala páska. Alík zavrčel, přece se nelekne nějaké střelené veverky! Najednou hlodavec skočil, přistál mu na hřbetě a zahryzl se mu do krku. Alík bolestí zaštěkl a začal se točit dokolečka. Veverka nepřestávala hryzat. Po krku mu už tekl proud krve, ale ať dělal co dělal, nedokázal dostat to protivné zvíře dolů. Při tom zmatku si nevšiml, že ho obklopilo dalších asi tucet veverek. Po chvíli si jich přece jen všiml, přestal se točit a veverky skočili...