Z hlubin vesmíru

Z hlubin vesmíru vyvěrá pramen tepoucího dechu bytí, snad chci ho pít, i když někdy snadné to není, to teď, to nyní, to právě dnes svým nitrem ochutnám. Troufale se snažím zachytit jen jedenkrát v tisících možnostech tu čerstvou kapku na rtech - v odlesku své bezprostřednosti a jejího bytí v mém bytí a v bytí celkovém, soustředím se do středu toho, co je a já s tím. Formy chytám v proudu dění a myslím si, jak jsou důležité, jak jsou zásadní, že snad to je ten život sám, ale to není. To je jen to bytí ve své nahotě a ten život sám, tam se otevírá, ne ve vzorci, ne v konstruktu žití a toho, co vlastně není. To je stav mysli v pouhém okamžiku, než se něco zastaví v trpkém sladkém zapomnění.