Splávek

Propadla se víčka do rozkoše
chtěla jsem se v ní vykoupat
jak hbitý delfín otřel ses o mé zahanbení
chtíč tě přivábil k mému rozkvetlému klínu
svlékám omítku tvého voňavého zdiva
jak zatoulaná kapka po ní stékám
je vlhká od deště zapomnění
co se v té kráse rozpustila a už se nepustila
chvěješ se ve mně a já tím zase mládnu
jsi motýlím dechem nad mém středu
co ti jak splávku na vodě vychází vstříc
a pak se v ní potopí a něco cukne v okamžiku
jako ryba, jako ta touha mě přijímá pod úplňkem
jak ústřice polykající nebeský oceán v odrazu světla
tak pojď, pojď, drahý, se už zapomenout
pojď se opít tou extází sblížení