Přivykám
filosofická....
» autor: Martin Kredba |
V odraze všech přítomných věcí
spatřil jsem věčnost okamžiku
které přivykám
která mě převyšuje
která zavazuje
abych žil
abych znal
aspoň na chvíli
co je to procitnutí
a co bolest
ve své nahotě
jež nás osvobodí
V odraze souzení
v obraze dobra a zla
spatřil jsem Zemi
která letí divoce
která vesmírem se otáčí
jako naše tváře za Sluncem
aby se něco stalo
aby se vyvíjelo
aby bylo teď
a pak další
abychom bořili mosty
a stavěli další opodál
podobné a přesto jiné
s bázlivostí "zimního" krále
v našem kraji
v domově nitra
tam se schováváme
na prahu jitra
když hřešíme svým rozumem
spatřil jsem věčnost okamžiku
které přivykám
která mě převyšuje
která zavazuje
abych žil
abych znal
aspoň na chvíli
co je to procitnutí
a co bolest
ve své nahotě
jež nás osvobodí
V odraze souzení
v obraze dobra a zla
spatřil jsem Zemi
která letí divoce
která vesmírem se otáčí
jako naše tváře za Sluncem
aby se něco stalo
aby se vyvíjelo
aby bylo teď
a pak další
abychom bořili mosty
a stavěli další opodál
podobné a přesto jiné
s bázlivostí "zimního" krále
v našem kraji
v domově nitra
tam se schováváme
na prahu jitra
když hřešíme svým rozumem
Tipů: 10
» 14.09.12
» komentářů: 5
» čteno: 783(19)
» posláno: 0
» nahlásit
» 22.09.2012 - 20:14
Pro mnohé může být i okamžik věčný, pro někoho však i to, co nám se zdá věčnost, jen okamžikem...
» 11.10.2012 - 16:50
"abych žil
abych znal
aspoň na chvíli
co je to procitnutí
a co bolest
ve své nahotě
jež nás osvobodí"
Dobrá, přemýšlivá a mně blízká.
abych znal
aspoň na chvíli
co je to procitnutí
a co bolest
ve své nahotě
jež nás osvobodí"
Dobrá, přemýšlivá a mně blízká.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Babí léto | Následující: Z hlubin vesmíru