Poutníkovo netrpění

K výšinám vylétly
Tisíce oběžníků
Šanony po zemi se válí
A tíha chvíle více kalí vzduch

Přilétá nespočet sivých holubic
Co přinášejí zprávu
Chtíc pročistit ztuchlý puch a ruch
Ulic bez lidí

Krčejí se v domech
Schovávají hlavu
A doufají že nic
Neutiší vřavu
Jejich plných plic

Touží po davu
Volají jej
Však v svém stavu
Nevyjdou...

Krčí se v území úřadu
Co v strachu vládne tmou

*****

Nech mne řezat si do rukou
Čepelí z nevinnosti

Krev má stéká
spolu se slzami

A mé rány sami zhojí se


když proudí ve mně jako řeka
Nářek z všech těch lidských cest
Co nejde neunést i snést

Ptám se, co nás čeká

Prameny ctnosti
Kterou má bolest vést
Vzhlížejí nevlídně
A bídně se po nich jde

Však i stopy nevidné
Tu někdo zanechal

A žal z tvých náštěv cizích míst a měst
Kde tě vítá samota a zvěst
O těžkostech
Se změní

Vždyť i světlo denní prozáří
Poutníkovo netrpění