...

Slyším a vidím ji
Tu vázu která zvolna padá
V vzduchu prach víří
A míří k zemi
Aby všemi svými kousky
Pokryla ji

Květ na stole uvadá

Vidím jak váza prázdná
Pomalu se řítí...
V střepy se roztříští
Jako nic

Dech se tají...
Pak vydechnu tiše z plic
Až mé myšlenky se kají
Před narušením hrůzné krásy...
Krásné hrůzy...

Vidím jak plošky jako hrouda drůzy
V světle mi problikají

Odlesk svůj mají
By zachovaly dekorum

Prodají svůj um
V mých očích vyvolají
Vlnu vln

Vidím tvůj pád...
Taková váza planá...

Vidím... ani se nehnu

Bez tebe
Vstříc jdu
Zbylým dnům...




**********




Odrazy neskutečna
Iluze mých dětských snů
Promítly se do tvé tváře...
Do tvých rtů, do očí...
Do jejich záře...
Vpily se a zmizely

Jen bledý svit
Vzpomínky vzhlížející staře
Zůstaly...
Na plátně malíře
Co maře talentem
Tahy své záhy smaže

Vstříc barevným, matným oblakům
Marným jak zákon káže
Promaže se

Tváře témbrem skryté...
Potem zlité paže...

Přesto nic nedokáže...