Lípa

Lípa

Na kopci nad vesnicí, tam stará lípa stojí
Lavičku malou,bílou, pod listy ukrývá.
Nahoru jedna vede, dále však cesta dvojí.
Jedna jde ke hřbitovu. Druhá v les zahýbá.

Do kopce kráčí tulák, prach kolem bot se válí.
Na zádech chudý ranec, v ruce má pevnou hůl.
Došel do stínu lípy, tam, kde se cesta zdvojí.
Usednul na lavičku a boty těžké zul.

Sedí a pije vodu, jíž trochu v lahvi zbylo.
Šátkem si pot svůj stírá. Smutně se rozhlíží.
Tady dřív doma býval. Dobře se mu tu žilo.
Teď stal se lidem cizím. A štvou na něj své psy.

On statek tady míval a polí velké lány.
A krásnou ženu míval. Koně i dobytek.
Však do války jít musel, jak poručili páni.
Když po letech se vrátil, tak zbyl mu jenom stesk.

Žena se znovu vdala, když poslali jí zprávu,
Že v cizině daleké, on za císaře pad.
A ten jenž prý ji zabil, ten kterého si vzala,
Ten potom katu propad, minulý listopad.

Statek požárem vzplanul, pole zůstala ladem.
Dobytek, koně, všecko, prý prohrál tamten chlap.
A zbyly jenom ruiny, tam kde byl krásný statek
A v hrobě leží sama a ta jíž měl on tak rád.

Pod velkou lípou stojí. Má hůl a smutek v duši.
Má jenom chudý ranec.V břiše mu kručí hlad.
Stojí tam na rozcestí a neví, pouze tuší.
Kterou cestou se vydat. Kterým směrem se dát.

Na kopci nad vesnicí, tam stará lípa stojí.
Již lavička je prázdná, pod listy ukrytá.
Vede k ní jedna cesta. Za stromem se rozdvojí.
Po cestě směrem k lesu tulák teď klopýtá.