Démoni

Když do třídy vešla první vyučovací hodinu v novém týdnu učitelka češtiny, David, ji nevěnoval nejmenší pozornost a dál vyrýval nožem do lavice své iniciály. Seděl úplně vzadu a tak nemusel mít starost, že si ho všimne, ne že by ho to nějak zajímalo. Jeho pozornost upoutal až vzrušený šepot spolužaček. Zabodl nůž do lavice a podíval se co je tak zaujalo. Vedle starý Hrabalový stála dívka, kterou ve škole ještě neviděl a zvědavě se rozhlížela po třídě.
"Tohle je vaše nová spolužačka Sára Kristová." Řekla učitelka a znechuceně se podívala po třídě. Učila tyhle prváky teprve dva měsíce a za tu dobu už je stačila začít nenávidět. Byla to třída knihařek plná malých kurviček a jednoho zparchantělého flegmatika, kterému nemohla přijít na jméno. Pořád nechápala proč se sem hlásil. On a knihař? To těžko. Dělala všechno aby se ho do druháku zbavila a on ji to oplácel vědomím že v tomhle vesmíru žádná Hrabalová neexistuje.
Dívka vypadala jako nějaká holka z vesnice, zrzavé vlasy stažené do copu, obličej který by se nedal označit za krásný ale docela hezký, měla posetý pihami, a co určitě zarazilo všechny holky ve třídě, že nebyla namalovaná. Aspoň se to Davidovi zdálo. Učitelka ukázala Sáře volné místo v první lavici a dál už o ni nejevila zájem. David dívce chvíli civěl na záda a pak se vrátil ke své činnosti s nožem. Zvědavému šumu dívčích hlasů to učitelka na konci hodiny oplatila oznámením, že se zítra píše písemka.
...
"Hezký vlasy" Nad Sárou stála Kateřina, místní královna krásy a povýšeně na ni shlížela. Dívka se místo odpovědi jen usmála a dál se věnovala opisování sešitu, který si půjčila od tlustý Macháčkový.
"Kráva." Ulevila si Kateřina a v doprovodu svých kamarádek odkráčela.
"Budeš s ní mít problémy." Řekl David, který seděl na učitelské židli a ryl do zásuvky stolu Kateřinino jméno.
"A ty je nemáš?" Odpověděla mu vesele Sára.
David se na ni překvapeně podíval. "Já? Sem tam jo, ale je mi to celkem ukradený." Všiml si kratičkého záblesku zájmu v Sářiných očích. Pak sklopila hlavu a dál se věnovala opisováním sešitu. David pokrčil rameny a odkráčel na chodbu.
...
"Hej! Vesnická couro! Ty prej bydlíš v tom starým baráku, ve kterým bydleli cikáni. Tam se ti určitě bude líbit, je to dům plnej hoven!" David sledoval urážky, které o polední přestávce chrlila Kateřinina parta na Sáru a přemýšlel jak rychle se někdo může stát obětí nenávisti a šikany. Taky se rozhodoval, jestli se ji má zastat nebo ne. Po další nadávce se rozhodl a zamířil k dívkám do středu školního dvora. Parta kluků z nástrojárny si toho všimla a se zájmem ho sledovala. Chvilkové zpestření nekonečné nudy ve škole vždycky přijde vhod.
"Vyser se na to Kateřino a nechte ji na pokoji." Dívka se na něj vztekle podívala a už otevírala ústa v nenávistném šklebu, ale pak si to rozmyslela otočila se na podpadku a vztekle odešla společně se třemi dalšími kamarádkami, které byly viditelně zklamány z toho, že se nic nestalo.
"Téda, máš na ně asi velkej vliv." Řekla nevesele Sára.
"Ále, vím na ni pár věcí, který nechce rozebírat mezi těma svejma kámoškama." Odvětil David. "Pojď, už zvoní a na občanku nás má zase Hrabalová a určitě nechceš, aby si v tobě našla dalšího obětního beránka jako je Macháčková, která je pravidelně u tabule." Uchechtl se David.
...
Magda uslyšela druhé zazvonění a zmateně se podívala po chodbě. Nedokázala trefit do třídy. Přitom učebna měla být přímo za rohem. Jenže tam byla další chodba, která vedla za další roh. Nevěřícně se kolem sebe rozhlížela. Dveře zmizely a chodba potemněla. "Je tu někdo? Asi jsem se ztratila..." Nikdo ji neodpověděl. Světlo se pomalu ztrácelo a Magda se musela při chůzi dotýkat stěn, aby neupadla. Pak uslyšela chichotání a zvuk cupitání. Znělo to jako by někdo pobíhal bez bot nedaleko od ní.
"Hej!" Zakřičela Magda.
Cupitání a chichot přestaly. Najednou se ozval zvrácený smích, plný zlomyslné radosti a pleskání bosých chodidel se k ní rychle přibližovalo. Magda se dala na útěk, začala vzlykat a mávala před sebou rukama, aby v té tmě neupadla. Něco těžkého, horkého a vlhkého ji dopadlo na záda.
"Jdeme si pro vás, sežereme a znásilníme vaše těla, pozřeme vaši duši a pak vás vydávíme pro naše děti." Ozval se šílený smích a něco ji začalo vyhryzávat ze zad kusy masa.
Dívka začala křičet bolestí a strachem. Pak upadla a temnota ji obklopila…
...
"Neslyšeli jste něco?" Zeptala se Kateřina, která seděla ve třídě blízko u dveří. Její kamarádky se na ni nechápavě podívaly a jen zavrtěli hlavou. Kateřina pokrčila rameny a začala se věnovat lakování nehtů. Hrabalová, ji nevěnovala nejmenší pozornost.
…
"Počkej! Ještě jsem ti nepoděkovala, že jsi se mě zastal tam před školou." Vychrlila na Davida smršť slov udýchaná Sára, která za ním nejspíš celou cestu ze školy běžela.
"V pohodě, to nic nebylo." Odvětil ji.
"To jsou všechny holky v té třídě tak protivný?" Tázavě se na něj zadívala, jakoby čekala, že ji bude odporovat.
"Jo, celej život jsou takový, tohle je malý město a známe se tu všichni od mala, takže si někdy lezeme dost na nervy. A ty co sem přijedou, sem buď zapadnou, nebo ne." Poslední slovo jakoby, patřilo Sáře.
Chvíli šli pěšky, prošli kolem jediné samoobsluhy ve městě a pak se Sára zeptala. "Co máš vlastně na tu namyšlenou holku, že vypadla jak tě viděla ?
"Nic pěknýho. A tebe vlastně skoro vůbec neznám, tak promiň, že ti to neřeknu."
"Jo, jasně, ani to vlastně nepotřebuju vědět. Tak tady bydlím." Ukázala na starý barák u silnice, který by zoufale potřeboval opravit, ze všeho nejdřív zasklít okno na verandě a vchodovým dveřím by prospěl nový nátěr. Na dvorku se beze strachu producírovala vrána a podzimní vítr ji čechral peří.
"To už přece vím." Povzdechl si David.
"Jo víš." Zamračila se Sára. "Tak zejtra ve škole. Zatím ahoj."
"Ahoj." David vytáhl z kapsy vystřelovací nůž a cestou domů si ho bezmyšlenkovitě přehazoval z ruky do ruky.
...
Cestou domů Kateřina na novou spolužačku úplně zapomněla. Nesnášela to tady. Nenáviděla tenhle barák, svého nevlastního otce a jeho odporného syna a ze všeho nejvíc nenáviděla svoji matku, která byla alkoholička a domů chodila pozdě v noci, načichlá kouřem a levným alkoholem. Chvíli stála před domem s klíči v ruce, rozhodnutá že jednou provždy odejde z toho hnusného města. Pak strčila klíč do zámku a vešla dovnitř. Podle bot poznala, že je její nevlastní bratr i otec doma. Bez pozdravu prošla obývákem, kde u televize sedělo to prase, které si Kateřinina matka před rokem vzala a napsala na něj celý barák. Jakoby upsala naše duše tomu tlustému hnusu, co se tu celé dny válí u televize, pomyslela si kysele Kateřina. Vešla do svého pokoje a zabouchla za sebou dveře. Mohla, by jít za Jitkou přemýšlela, ale nejdřív se musí trochu našprtat na tu písemku, kterou jim tam stará čarodějnice Hrabalová vyhrožovala. Někdo otevřel dveře, dívka se ohlédla a spatřila Tomáše, svého nevlastního sourozence.
"Co tady děláš, vypadni!" Štěkla na něj.
V tu chvíli, byl u ní, jednou rukou ji chytl pod krkem a druhou ji začal osahávat zadek. "Takhle se mnou mluvit nebudeš." Syčel ji do ucha smradlavým dechem. Takhle zblízka vypadal ještě odporněji. Vyceněné zažloutlé zuby, akné i na krku a pach potu vzbuzovaly v Kateřině chuť zvracet.
"Nešahej na mě ty hajzle!" Praštila ho čelem do nosu, až se, ji zatmělo před očima, ale vyplatilo se to. Tomáš ji pustil a oběma rukama si držel nos, ze kterého se spustila krev.
"Co si myslíš že dě...." Rozkřikla se, ale v půli věty do pokoje vpadl její otčím.
"Co tu do prdele děláte?" Zařval. Popadl Tomáše za límec a vyhodil ho z pokoje. Pak se obrátil ke Kateřině a surově ji vrazil facku až upadla, praštila se bradou o noční stolek a kousla se do jazyku. V ústech ucítila pachuť krve.
"Nenávidím tě..." Zašeptala se slzami v očích.
"Já tebe taky, ty malá kurvo." Zasmál se a práskl dveřmi.
...
Druhý den ráno si David všiml před školou policejního auta.
"Od včerejška pohřešují jednu holku, nějakou Magdu." Vedle Davida stála Sára a zamyšleně sledovala policistu, který vyslýchal skupinku žáků. Ty mu ochotně odpovídali v naději. že se zruší vyučování. Nakonec byli zklamáni, protože se policista odebral do ředitelny kam si je celý den postupně volal. Kateřina tam byla delší dobu, protože si vzpomněla, že někoho slyšela uprostřed hodiny na chodbě křičet. Aspoň je šťastná, že je středem pozornosti, usmál se David. I když dnes je od rána nějak moc tichá. Že by zase její nevlastní bratr? Pokrčil rameny. Nakonec to není jeho starost. Jeho si zavolali až ke konci školního dne, ale nic zvláštního se nedozvěděli. David Magdu skoro vůbec neznal a to celý život bydlela přes silnici v malém rodinném baráku a on neměl tušení, kam se mohla ze školy podít.
...
David seděl se Sárou na lavičce před školou a ryl do ztrouchnivělého dřeva nožem. Vypadá to, že jsem si našel kamarádku, usmál se ironicky sám pro sebe.
"Tak co, zjistily něco?" Sára se na Davida tázavě dívala.
"Jak to mám vě..." Chtěl ji odseknout, ale přerušil je vzrušený křik.
"Co se děje?"
"Školník prý našel ve sklepě Magdu." Poskakovala před nimi vzrušeně Lenka Macháčková a její obrovské břicho se s ní vlnilo do rytmu.
Společně s Lenkou se rozběhli k hlavním dveřím školy, ale cestu jim zastoupil ten policista. David ho neznal a to si myslel, že tu zná každého.
"Teď dovnitř nemůžete." Zamračil se na ně. David mu to oplatil a v doprovodu dívek se vrátil k lavičce.
"Už ji našli co?" Vedle nich najednou stála Kateřina a kouřila startku.
"Kde máš holky?" Zeptal se David.
"Nemusím je přece všude tahat sebou!" Vyštěkla na něj.
"No jo to nemusíš."
Společně tu celá čtveřice vydržela čekat mlčky celou hodinu, než koroner s policistou vynesli, černý pytel.
"Takže je mrtvá." Řekla bezvýrazně Kateřina. Nikdo ji neodpověděl.
Pak Lenka hrůzou vykřikla. Pytel se začal mužům v rukou barvit do ruda a na zem začala v proudech téct tmavá lepkavá krev. David na to nevěřícně zíral a Kateřina začala zvracet.