Klíč k pravdě

Zrazen vlastní pýchou, svým přesvědčením
utíká k cíli, však dveře se zavřou před ním
ze země se pomalu zvedá a na kliku opět šahá
ke vstupu třeba znát odpověď, s kterou on váhá.

Opevnění ze lží, co chránit ho má
svazující pravda, která zůstává němá
o vstup dovnitř, marně se snaží
beranidlo na dveře, ikdyž klíč předním leží.

Klid už na dosah, jako v pomíjivém snu
vysněná iluze, co táhne ho ke dnu
záblesky naděje, kdy k nebi stoupá
zpět do pekla, srazí ho chyba hloupá.

Stvořil si peklo, ve kterém teď žije
utápí se v představě, jež krev mu pije.
Ubližuje všem kolem sebe, z lásky, kterou nikdo nepochopí.
Zaprodává kousky své duše, z touhy, kterou nikdo neuvidí.