Zbabělý boj

Prázdná skořápka, světem se toulající
z bláta do louže, odpuštění hledající
roky bez úsměvu, vysílen lhostejností
ukončit život chce, s lehkou samozřejmostí.

Strach z osamění, neprávem promíjen
šíp z výčitek, co svůj cíl nikdy nemíjí
hlad ze zhrzenosti, které se nikdy nenají
pláč ze zoufalství, nejbližší přehlíží.

Z trosek popela doutná dým
na poušti vyvěrá malý pramen
naděj se vysmívá a vrhá svůj stín
spravedlnost se krčí, měníc se v kámen.

Vždy utíkal s kovovou koulí u nohy
schovat se domů, který nikdy neměl
vyhnout se konfliktu, bez kousky námahy
ovládajíc zbabělostí, zbavit se ji neuměl.

Boj proti nejsilnějšímu, sám proti sobě
těžkou hlavu zvedá vzhůru, po dlouhé době
upírá se k jednomu bodu, k jedné osobě
se slzami v očích odevzdává se, jen a jen tobě...