*Tenký led *

Porodní sál po půlnoci. Rodička se sice raduje, že hravě porodila, ale mne zneklidňuje, že neustále mírně krvácí. Důkladně prohlížím plodové lůžko. Jeho vnitřní strana je defektní, chybí několik klků. A proto nelením:

¨Připravte kyretáž, Marcelo!¨ Porodní asistentka mi rozbalí na stolku sterilní nástrojovou soupravu a rozloží postel do operační polohy.

¨Stalo se něco vážného, pane doktore? Bojím se, když to tak všechno vidím!¨, ozývá se zneklidněná rodička.

¨Nemějte strach, maminko. To hlavní máte za sebou, ale poněvadž je plodové lůžko neúplné, musím dělohu kompletně vyčistit a vyprázdnit. Jinak byste dlouho krvácela a všechno by se uvnitř zanítilo. Oproti porodním bolestem je to maličkost, která potrvá jen několik minut¨, snažím se ji utěšit i povzbudit. Říkám to přesvědčivě pevným hlasem a myslím, že jsem ji upokojil.


Kyreta je nástroj podobný kávové lžičce, ovšem bez vyhloubení, zato ale s ostrými hranami a s různě dlouhou rukojetí, v tomto případě zdéli asi třiceti centimetrů. Zakrváceným terénem ji musím opatrně zavést skoro celou do nyní zmenšeného dutého orgánu. Přitom se mohu se spoléhat jenom na svou prostorovou představu o velikosti této dutiny a na cit v pravé ruce, abych dělohu neporanil, v nejhorším případě neperforoval. Musel bych pak břišní operací svou chybu napravit. Jinak bych totiž pokračováním zákroku mohl poranit střevní kličky nebo močový měchýř, což by vedlo ke katastrofálním důsledkům!

Velmi tenký led tedy, na kterém se pohybuji. Mohu se vůbec na sebe spolehnout? Musím! Nic jiného mi nezbývá. Levou rukou vyhmatávám přes sterilní roušku na podbříšku, že se děloha sice zmenšila, ale abych mohl s kyretáží začít, k tomu je stále ještě nedostatečně napjatá. Proto se rozhoduji:

¨Marcelo, ergometrin nitrosvalově!¨
Děložní výškrab je riskantní zákrok, navíc tak těsně po porodu, kdy je děloha zpravidla ochablá, takže se její napětí musí vynutit injekcemi, aby se zákrok mohl vůbec provést. Předně si musím upřesnit kolik toho z placenty vlastně chybí, abych dělohu opravdu totálně vyprázdnil, jinak by moje počínání bylo bezúčelné. Dalo by se říct, že to je řemeslný výkon, třeba jako když tesař hobluje. To je sice pravda až na to, že já pracuji na živém těle a jde přitom o zdraví a život člověka!

Škrabat se musí systematicky: jeden tah kyrety vedle druhého, nenásilně a s citem. Vzniká přitom typický zvuk, který signalizuje zda výškrab není tak radikální, že by se poškodila děložní svalovina. A poněvadž se to vše dělá víceméně poslepu, musím být neustále ve střehu a každou vteřinu se plně koncentrovat na to, co a jak právě dělám, jinak.... nechci ani domyslet.

To vše se dá později po promoci ovládnout prakticky pod kontrolou staršího kolegy při jiných méně rozsáhlých výškrabech, jako třeba u podezření na děložní rakovinu nebo při přerušování těhotenství.

Jsem rád, že v tomto případě proběhlo vše hladce a nekomplikovaně. Ruce se mi však ještě trochu třesou, když s úlevou odkládám nástroje na stolek. Hlavně ale, že krvácení přestalo a rodička se s viditelným ulehčením opět usmívá.

¨Tak vidíte, maminko, jak jsme to rychle zvládli¨, ukončuji naši společnou riskantní situaci. Avšak abych zvládl to, co mě do rána možná ještě čeká, potřebuji naléhavě trochu spánku. Teď a hned. Aspoň na půl hodiny, než mě stejně znovu vzbudí...