Kůň a lístek - kapitola 28

Eomér stál u okna a zamračeně se díval na nádvoří. Ozvalo se zaklepání a než stihl nějak zareagovat, tak se objevil jeho švagr. „Řekneš mi, o co včera šlo?“ upřel na něj svoje modré oči. „Ne, protože to není tvoje věc!“ odvětil mu klidně a sedl si za stůl. „Je to moje sestra!“ pronesl Elf studeně. Eomér toho měl právě dost. „Nech toho, Lasi!“ zavrčel na něj podrážděně. „Je to sice tvoje sestra, ale zároveň i moje žena! Prostě se budeš muset smířit s tím, že z něčeho budeš vynechanej!“ dodal suše. Legolase tohle sdělení rozhodně nepotěšilo. „Eomére, rozhodně se mě týká, jestli někdo nařkl moji sestru z cizoložství!“ Tak odtud teda vítr fouká! „Jestli jsi přišel hájit její čest, tak ses nemusel obtěžovat!“ upozornil ho teď pro změnu lehce pobaveně. „Proto jsi je poslal pryč?“ Princ očividně narážel na poněkud kvapný ranní odjezd Emerneta a jeho mužů. Eomér se ušklíbl. „Pche, rád bych tě upozornil, že nikdo z nich s ní nic neměl! A i kdyby ano, tak bych to řešil jinak, než že bych je vypověděl z Rohanu! Nejdřív bych si poddal toho hajzla a pak svoji ženu!“
Legolas pevně sevřel opěradlo židle. „Ale neublížil jsi jí, že ne?!“ vyhrkl prudce, než si to stačil rozmyslet. „Viděl jsi Ir u snídaně?“ optal se ho Eomér otráveně. „Ano.“ odvětil po pravdě. „A vypadala snad, jako že jsem jí něco udělal?“ Zavrtěl hlavou. „Tak se laskavě uklidni!“ Elfský válečník se trochu křečovitě pousmál. „Musel jsem se ujistit, chápeš?“ Doufal, že tomu Eomér porozumí. Jenže ten dnes právě porozuměním nevynikal. „Ne, sakra! Kdys přišel na to, že si libuju v mlácení slabších? Hlavně svý ženy?!“ Legolas si povzdechl. „Ale nikdy, jenom se prostě o ni bojím a hádám, že tě moc nepotěšilo, když po tobě šla s mečem!“ Kupodivu se tvář rohanského krále rozzářila, jako by mu právě oznámil, že sám samojediný porazil Saurona. „Tak v tom se mýlíš, Lasi! Včera mě hned několik věcí nepotěšilo, ale tohle k nim nepatřilo!“


Slunce již dávno vyšlo a zvědavě nakukovalo do královských komnat. A bylo se na co dívat. Gondorský král seděl na pohovce a mračil se na svoji ženu, která rázovala předpokojem jejich komnat. „To nemyslíš vážně, Estel!“ Arwen se v očích hněvivě blýskalo, když si prohlížela svého muže. „Řekl jsem ne, Arwen, a nehodlám o tom s tebou diskutovat!“ Nejraději by mu hodila něco na hlavu, ale nakonec se rozhodla, že to jí není hodné. Jsem přece královna, ne? „A proč ne?“ umíněně stiskla rty. „Je to příliš nebezpečné! A navíc zcela zbytečné!“ pronesl její manžel nekompromisně. „Chm, jet do Rohanu ti nevadilo, ale do Mirkwoodu se ti nechce, co?“ otázala se ho sarkasticky. „Dovol, abych ti připomněl, že tam nás zatím nikdo nezval! A podle mého názoru ani nepozve!“ Pohodila hlavou. „To si myslíš ty! I král Thranduil dokáže být společenský! Pamatuji se, jak tenkrát na oslavě plnoletosti svého syna …“ K její nelibosti se ozvalo zaklepání. „Vstupte!“ zareagoval Aragorn ihned. Hodí se ti to, co? Objevila hnědovlasá služebná, která se jim oběma poklonila. „Můj pane, omlouvám se, že ruším, ale pán Meron žádá, abyste přišel do pracovny! Čeká tam na vás s kapitánem Grundem!“ Aragorn se zvedl. „Hned tam budu!“ Dívka se uklonila a ihned se vzdálila. „Nezlob se, Arwen, ale povinnost volá!“ uculil se na ni. „Nikdy jsem se nenadála, že přijde doba, kdy se chrabrý hraničář bude schovávat za stolem!“ Jeho pobavený výraz se okamžitě vytratil. „Nepokoušej mě!“ sykl na ni koutkem úst. „Nebo si vzpomenu, jak hraničář jedná s drzou holkou!“ Tvářil se tak, že bezděky o krok ustoupila. „To by sis nedovolil!“ Neušlo jí, jak se její manžel zlověstně usmál. „Opravdu si to myslíš, ženo?“ otázal se jí studeně, než za sebou zabouchl dveře.
Arwen si sedla na pohovku a zamyšleně si podepřela bradu rukou. Za celou tu dobu, co ho znala a milovala, na ni ani nezvýšil hlas, natož aby na ni sáhl. Bratři by ho za to zabili! Toto pomyšlení ji uklidnilo. Ne, svého manžela se nebála, ale bylo příjemné vědět, že je tu někdo, kdo by se jí zastal. Na okamžik ji napadlo, že by se mohla naučit bránit sama. Jako Eówyn! Jenže ta vyrostla v Rohanu a tam se na to tak nehledělo. V Imladris prostě nebylo myslitelné, aby se princezna učila zacházet se zbraní. Také to nebylo potřeba. Otec vlastnil jeden z prstenů, jehož moc chránila jeho říši, takže se mohla věnovat ryze ženským věcem. Mohla bych požádat Estel, aby to se mnou zkusil! Představila si, jak by se asi tvářili gondorští páni, kdyby se jejich královna mezi nimi objevila se zbraní v ruce! Pamatovala si, jaké pozdvižení tím vyvolala rohanská štítonoška.


Íriel jen stěží potlačila úsměv, když pozorovala svého bratra, jak se naklání nad kolébkou. Krátce po Eomérově návratu dostal malý princ svůj vlastní pokoj, který zatím sdílel se svojí chůvou. Když se ptala manžela, zda by mu nevadilo, aby se o jejich syna starala Hanah, tak vypadal potěšeně. A jméno jejich syna jí také schválil bez potíží. Eówyn mi dobře poradila! „Až trochu vyrosteš, tak tě naučím zacházet s lukem!“ sliboval právě Legolas svému synovci. Tomu to ovšem bylo zcela jedno a zatím si spokojeně cucal palec. „A nemohl bys ho naučit něco méně krvavého?“ zeptala se s nelibostí. „Třeba jak naslouchat řeči stromů nebo jak se dorozumět s ostatními obyvateli Ardy?“ Legolas na ni překvapeně pohlédl. „Od toho má přece tebe! Já se postarám, aby věděl, jak se používá tohle!“ Ukázal na malý luk, který mu přivezl jako svůj dar. Bylo to vskutku mistrovské dílo. Ušlechtilé bělené dřevo tvořilo téměř dokonalou křivku a bylo zdobené tenounkými zlatými rytinami. Podobně vyvedené byly i šípy, které mu k tomu nechal udělat. Vypadaly jako hračky, ale ona dobře věděla, že v případě potřeby dokážou být smrtící. Copak tohle nikdy neskončí?! „Válka už skončila, pokud sis nevšiml!“ prohodila ostře. „Tohle je nebezpečná doba, Ir, a ještě hodně dlouho bude! A já se postarám, aby v něm můj synovec obstál!“ oznámil jí rezolutně. „A nejen ty, Lasi!“ ozval se ode dveří Eomérův hlas. Íriel se zadívala na svého muže, který se právě vešel dovnitř. „Ale nehodláš ho to učit hned teď, že ne?“ optala se tiše. Rohir potřásl hlavou. „Ještě tak tři, čtyři roky bude tvůj, ženo, ale pak si ho vezmu do parády já!“ Cože?! Nedovedla si představit, že by tenhle malý bezbranný človíček měl čelit jeho tvrdosti a nesmlouvavosti! „A co když ti ho nedám?“ Díval se na ni vážně a mlčel. Pohlédla na Legolase. Ten sice neříkal nic, ale tak nějak si byla jistá, že souhlasí s Eomérem. „Copak jste oba přišli o rozum?!“ Bez váhání odstrčila Legolase stranou a vzala svého syna do náruče. „Dost, ženo!“ zarazil ji Eomér nezvykle rázně. „Nevím, jaké zvyky panují mezi Elfy, ale u Rohirů to takhle chodí, tak si na to radši začni zvykat!“ Varování v jeho hlase bylo naprosto jasné. Ztěžka polkla. „A nedám!“ zopakovala umíněně.


Legolasovi jí bylo líto. Stála tam a k prsům si tiskla Theodreda, jako by se bála, že jí ho Eomér vezme hned teď. Ten k ní pomalu přistoupil a ona na něj upírala prosebný pohled. „Neber mi ho, prosím!“ hlesla plačtivě. Princ se bezděky napjal, když Rohir natáhl ruku k jeho sestře. Zpola očekával, že ji udeří, ale on ji místo toho neskutečně jemně pohladil po tváři. Opatrně jí vzal chlapce a položil ho zpět do kolébky. „Neboj, bude to dobré, Ir!“ Pevně ji objal. Pozoroval, jak mu položila hlavu na hruď. „Jen mu neubliž, ano?“ zašeptala do tuniky. „To ti slibuju!“ Vtiskl jí polibek do vlasů. Legolas se usmál a po špičkách opustil místnost, aby jim dopřál soukromí. Po pravdě, pochyboval, i kdyby dupal jako Olifant při útoku, že by si ho všimli …
Na chodbě potkal Hanah, která mířila přímo do Theodredova pokoje. „Počkej! Teď bych tam raději nechodil!“ zarazil ji s úsměvem na rtech. „A pročpak, pane?“ upřela na něho zpytavý pohled. Že jsem nemlčel! Najednou nevěděl, jak jí to říct. „Je tam … jsou tam … jeho rodiče …“ vypravil ze sebe nesouvisle. Polohlasně se zasmála. „Ahá, tak tos měl říct rovnou, pane!“


Eówyn byla ve své komnatě a probírala se věcmi, které si chtěla vzít do Mirkwoodu. Vlastně jich ani moc není! Jak jí řekl Thranduil, tak s oblečením si hlavu nedělala. Vezme si jen něco na cestu a pak jen jedny, dvoje šaty, aby měla co na sebe, než jí tamější švadleny zhotoví oděv. Na stolku pod oknem spočívala skříňka, kterou jí krátce po příjezdu předal Legolas. Nepatrně se pousmála. Můj nevlastní syn! Nicméně, ještě ji neotevřela. Z jejího tvaru a velikosti odhadovala, co tam asi bude, ale prostě ještě nenašla odvahu. Až to otevře a vezme si to, tak to bude jako potvrzení jejího rozhodnutí provdat se za elfského krále …


Thranduil si prohlížel komnaty, které řemeslníci na jeho příkaz upravili pro Eówyn. Nařídil jim, aby ho vybavili novým nábytkem, poněkud prostších linií, neboť pochyboval, že by se ten stávající Eówyn zamlouval. „Jste spokojen, můj pane?“ „Ano, odvedli jste dobrou práci!“ Muž se nepatrně uklonil a s vysvětlením, že si musí přinést další hřebíky, ho nechal o samotě. „Opravdu hezké, Thranduile, ale přijde mi to dosti strohé, nemyslíš?“ Trhl sebou, i když tak trochu čekal, že se tu objeví. „Proč jsi přišla, In?“ Šel rovnou k věci, protože se bál, že zase zmizí. „Nebudeš tomu věřit, ale popřát ti hodně štěstí!“ Valar, má stále ten zpěvavý hlas! „To myslíš vážně?“ vypravil ze sebe překvapeně. Přikývla. „Čeká tě ještě dlouhá cesta, melamin, a nesmíš jí jít sám!“ Nesmírně se mu ulevilo. „Děkuji ti, In!“ Líbezně se na něj usmála. „Po tolika letech si zasloužíš trochu štěstí, Thranduile! Buď na ně hodný a až přijde tvůj čas, tak tě budu čekat na březích Valinoru, melamin!“ S těmito slovy zmizela. Na okamžik měl pocit, že ve vzduchu zůstala její vůně.


Jako bych neměl dost svejch starostí! Ještě tohle! Eomér se mračil. „Ne, Eówyn!“ pronesl hlasem, na kterém vůbec nebylo znát, jak rád by ji vyhodil ze své pracovny. „Nepřišla jsem, abych žádala o tvé svolení, ale proto, abych ti svůj úmysl oznámila, bratře!“ Plavovláska na něj upřela ledový pohled. Musel se nadechnout, aby nevybuchl. „Za chvíli je tu zima!“ Jako na zavolanou se silný vítr opřel do okna a rozrazil okenice. Vstal a rázně je zase zavřel. Pak se otočil a zadíval se na svoji sestru. Zcela nelogicky ho napadlo, že bývalo lepší, když tu byl jeho tchán a držel ji na uzdě. Teď se s ní zase musím dohadovat já! „Na cestu se v tuhle roční dobu vydá jenom naprostý hlupák! Nedovolím, abys tak riskovala a ani nedovolím, abys hazardovala s životy mých mužů! Odjedeš na jaře, Eówyn, a to je mé poslední slovo!“ Nelíbilo se jí to. „Ale …“ Zvedl ruku a i hlas. „Nech toho, Eówyn!“ zavrčel jako pes, kterému berou kost. „A teď mě nech na pokoji, mám fůru práce i bez tebe! A žádné hlouposti nebo si mě nepřej, jasné?!“ Hněvivě si ho měřila, ale pak se zvedla. Mlčky sledoval, jak odešla z jeho pracovny. Zatracená ženská jedna bláznivá! Zadoufal, že si uvědomí, že má jen starost o její bezpečí. Kéž by aspoň jednou v životě měla rozum!


Íriel stála na nádvoří, když si všimla své švagrové, která se doslova vyřítila z paláce. A jéje! Neváhala ani okamžik a vydala se za ní. Věděla, že měla s Eomérem rozhovor a dle jejího rozezleného výrazu odhadovala, že nedopadl tak, jak si přála. „Palice jedna dubová!“ Eówyn vztekle udeřila dlaní do zdi. „Nedovolil ti odjet?“ Íriel pro jistotu kousek poodstoupila. „Prý na to teď není vhodné počasí! Až na jaře …“ a dodala ještě pár dosti nelichotivých zhodnoceních svého bratra. Íriel se pro jistotu rozhlédla, jestli je někdo nemůže slyšet. „Myslí to dobře!“ zastala se svého muže, ale Eówyn jen mávla rukou. „Podívej, Ir, mám ho ráda a znám ho dýl než ty, ale pravdou je, že dovede být pěkně arogantní a zasloužil by si, aby ho někdo pořádně nakopal!“ Elfka zatajila dech. „Uklidni se, prosím! Jestli se Eomér dozví, co o něm říkáš, tak se na tebe rozhněvá!“ Ještě víc! Plavovláska pohodila hlavou. „Klidně mu to zopakuju do očí!“ pronesla bojovně. Íriel jí položila dlaň na předloktí. „Raději to nedělej, paní! Tuhle bitvu s králem prohraješ!“ varovala ji tiše.


Eówyn zarazila její nečekaná formálnost a pozorně se na ni zadívala. Tvářila se vážně a ona si uvědomila, že má pravdu. Jakkoliv se jí rozhodnutí jejího bratra nezamlouvalo, tak nemohla udělat nic, aby ho změnila. Jistě, mohla se s ním hádat, ale jaký by to mělo smysl? Kdyby šlo jen o ni, tak by prostě mohla potají vyklouznout postraní brankou a odjet, ale je tady i Norena. S tou přece nemůžu jet sama! Jako budoucí mirkwoodská královna taky nemohla k Thranduilovi přijet s jedním jediným koněm a vypadat jako po boji! Pochybovala, že by to její nastávající ocenil a Eomér by se asi pominul vzteky! Nevědomky se při té představě usmála. „Máš pravdu, paní!“ odpověděla svojí švagrové v podobně formálním duchu. „Jsem ráda, žes to uznala, sestřičko!“ Eówyn koutkem oka zahlédla podomka, jak vyvádí ze stájí ryzáka, kterému jen hrály svaly, a něco ji napadlo.„Nechtěla by sis se mnou vyjet? Potřebuju se uklidnit a tvoji společnost bych uvítala!“ navrhla Elfce spontánně.


„Bude mi ctí, paní!“ Íriel se rozzářily oči radostí. „Ale musíme se brzy vrátit, aby se Theodred najedl a taky to někomu říct!“ dodala, když si vzpomněla, jak rohanský král reagoval, když si bez jeho vědomí vyjela s Legolasem. Tehdy to vyřešil jen velmi důrazným pohovorem a přísným zákazem opustit Edoras. Nyní jí však cosi říkalo, že teď by už tak shovívavý nebyl. Navíc, když ho dneska Eówyn naštvala!


Eówyn se pátravě rozhlédla kolem nich a zamířila k Halethovi, který na spodním nádvoří dohlížel na dva zápasící chlapce. „Halethe!“ oslovila ho bez okolků. „Chceme si s královnou vyjet!“ Hnědovlasý prozkoumal oblohu, než přikývl. „Nemám nic proti, paní, ale nejezděte nikam daleko! Počítám, že se něco přižene!“ sdělil jí výsledek svého pozorování. „Zůstaneme jen v okolí!“ ujistila ho po pravdě. „Aspoň, že v tomhle máte rozum!“ zabručel a gestem si přivolal dva muže. „Pojedete s paní Eówyn a paní Íriel! Ručíte mi za jejich bezpečí, jasné?!“ Rohirové sklonili hlavy, že rozumějí. „Ale královna by se měla převléct a ty taky, paní!“ Haleth se na ni zadíval. „Není třeba!“ odmítla Eówyn jeho návrh. „Vždyť nepojedeme nikam daleko, ne?“


Zpozorněl, když se brána Edorasu otevřela a vyjeli z ní čtyři jezdci. Rozpoznal dvě ženy a dvě muže. Nepatrně přimhouřil oči, aby si je mohl lépe prohlédnout. Ano! Rty se mu zvlnily v nepatrném úsměvu. Konečně, čekáme tady už několik dní! Ve skutečnosti mu to ale nijak nevadilo. Jako voják byl zvyklý trpělivě vyčkávat, než zasadil smrtelný úder. Šeptem uvedl své muže do stahu pohotovosti. „Lidi pobijte, ale paní se nesmí nic stát, vyjádřil jsem se jasně?!“


„Ukázal ti už Eomér okolí Edorasu?“ optala se Eówyn Elfky po svém boku. „Ne, venku jsem byla vlastně jenom dvakrát.“ Hm, to se teda bráška moc nevytáhl! „Tak to teď napravíme, Ir!“ pronesla rezolutně. „Pojedeme k Pardským vrcholkům!“ obrátila se na strážné, kteří je doprovázeli. „Jak chceš, paní!“ odpověděl starší z nich. Nicméně, bylo na něm vidět, že cíl jejich cesty ho naprosto nezajímá. Jeho úkolem bylo postarat se o jejich bezpečí a ne se s nimi dohadovat o tom, kam se pojede nebo ne. Eówyn pobídla svého oře a ostatní učinili totéž.


Íriel si vychutnávala ten nádherný pocit, když jí vítr česal vlasy. Grošák, kterého dostala od svého manžela, byl skvělý běžec. Letěl jako šíp a ona si uvědomila, že takhle skvěle se už dlouho necítila. Jestli vůbec někdy! „To je krása, Eówyn!“ křikla vesele na svoji švagrovou. „Tohle musíme podnikat častěji!“ Plavovláska se zasmála. „To asi nepůjde, Ir! Nezapomeň, že odjíždím!“ Královna se ušklíbla. „Ale až na jaře, sestřičko! Takže máme ještě spoustu času!“


Hanah nespokojeně svraštila obočí. Princ se nespokojeně vrtěl v kolébce a jí bylo jasné, že s ním brzy nebude k vydržení. Vzala ho do náruče, aby ho trochu zklidnila, ale hádala, že to na dlouho nezabere. „Kdepak jsi, děvenko?“ zašeptala bezděky. Copak takhle se chová matka? Jen počkej, až se objevíš! Už se pomalu stmívalo, ale po královně jako by se zem slehla. Theodred byl mrzutý a ona se tomu ani nedivila. Bodejť by taky ne, když má hlad! Vyšla s ním na chodbu a zamířila dolů do síně. „Dreno, neviděla jsi paní Íriel?“ optala se služebné, která prostírala stůl na večeři. „Naposledy po obědě, Hanah!“ To se mi nechce líbit! Ani trochu se mi to nechce líbit! S těžkým srdcem se vydala do královy pracovny, aby se ho poptala, zda něco neví o své ženě. Věděla, že jí tím nejspíš způsobí nemalé problémy, ale neviděla jinou možnost.


„Ano?“ Eomér překvapeně hleděl na Hanah, která se objevila na prahu jeho pracovny s Theodredem v rukou. „Kde je královna, pane?“ zeptala se krátce. Vzpouzející se chlapec jí stejně moc prostoru pro váhání ani nedal. „Dole v síni dohlíží na přípravu večeře!“ odvětil okamžitě a ani na chvilku nepochyboval o tom, že tomu tak je. „Ptala jsem se služebných, ale ty ji od oběda ani nezahlédly a malej má hlad …“ Do háje, Íriel! Je mi jedno, jestli nebude na stole všechno! Tvoje povinnost je náš syn, sakra! „Zkus tedy naši ložnici!“ přikázal Hanah stroze, ale ona se k jeho údivu ani nepohnula. „Tak na co čekáš?“ houkl na ni zostra. „Byla jsem tam, pane! Nic! Královna prostě nikde není!“ Hloupost! „Nesmysl! Někde tu bude!“ Vstal a vystrčil hlavu na chodbu. „Halethe!“ Jmenovaný se za okamžik objevil. „Copak?“ optal se ho zvědavě. „Ať se někdo podívá po mé ženě!“ Haleth se na něj usmál. „To nebude třeba, Eomére! Je venku s paní Eówyn.“ Rohanský král měl dojem, že špatně slyší. „COŽE?!“ Hnědovlasý se na něj užasle podíval. „Proč tak řveš, pane? Vyjely si spolu, dal jsem jim sebou doprovod a každou chvíli budou zpátky!“ Eomér se nadechoval k pádné odpovědi, když se ozval hluboký hlas rohu. Ten dunivý zvuk ho rozechvěl do morku kostí. Rohirové na sebe pohlédli a téměř zároveň se dali do běhu. Cestou se k nim připojil i Legolas, který si to troubení pamatoval. Slyšel ho v Helmově Žlebu tu noc, kdy se rozhodovalo o bytí či nebytí lidského národa a nejen jeho.


Eomérovi přišlo nesmírně dlouho, než bok po boku stanuli na hradbách. Strážný jim rozrušeně ukazoval na jezdce, který se k nim blížil z východu. Byl ještě daleko, ale bylo zřejmé, že se sotva drží v sedle. Legolas polohlasně zaklel, když rozpoznal, kdo to k nim jede. „Paní Eówyn!“ oznámil svým společníkům zasmušile. Eomér se ostře nadechl. „Otevřít bránu!“ zařval a už se zase hnal dolů. Haleth s Legolasem mu byli v patách. Haleth dumal, co se jenom mohlo stát? Legolas pro změnu přemýšlel, jak řekne otci, že jeho nastávající byla zraněna. Zase …


Každý pohyb jí způsoboval hotové utrpení. Z rány na hlavě jí tekla krev, přes kterou skoro neviděla na cestu. Ztratila pojem o tom, jak dlouho jede. Celou svou vůli se soustředila jenom na to, aby nespadla … V dálce před ní se objevila silueta Edorasu. Za chvíli budu doma! Vítr k ní donesl hlahol rohu. Jen se nikdy nenadála, že bude znít kvůli ní! Eomér mě zabije! Těžká kovaná vrata se otevřela a ona vjela dovnitř. Kůň sám zamířil rovnou ke spodnímu nádvoří. Matně vnímala pohledy, které na ni upírali obyvatelé Edorasu, a jako z velké dálky slyšela jejich volání. Zvíře zastavilo a ona cítila, jak klouže ze sedla. Čísi ruce ji zachytily a zabránily tak jejímu pádu na zem. „Eówyn!“ Namáhavě otevřela oči a spatřila svého bratra. Odpusť … Za ním zahlédla i Haletha a elfského prince. „Co se stalo?“ Pokusila se mu odpovědět, ale skrz vyprahlé hrdlo to nešlo. „Kde je Íriel?!“ zvýšil hlas a dokonce s ní i lehce zatřásl. „Je mrtvá …“