Afričanův sen

Afričanův sen

Je třeba mnoha lidiček, by zalidnili Svět.
Napsal to známý, moudrý muž. Již dávno jsem to kdesi čet.
Dodnes tu větu v hlavě mám, snad jsem to nepoplet.
Mám starost, kdo jej zalidní, ten náš podivný Svět

Mám pocit, že se vylidní snad celá Afrika.
Že z těch míst kdekdo prchá pryč. Za lepším utíká.
Že Evropa se stala tím, co láká, vábí, zve.
Já chápu je. Však důsledky budou dost nešťastné.

Od dětství kdesi v Keni si žil, tak jako praděda.
Lovil svou zvěř a málokdy býval bez oběda.
Měl chatrč, ženu, rodinu. Malé stádečko krav.
Byl se životem spokojen. Byl mladý, silný, zdráv.

Jednou přijeli turisté, do jeho otčiny.
V autech. V bílém a bohatí. Dali mu noviny.
Číst neuměl, vždyť k čemu to, byl přece v Africe.
Ale ty fotky v novinách, jej vzaly velice.

On do města se vypravil, tuším do Nairobi.
Tam pochopil svou povinnost, dostat se z chudoby.
Tam pochopil, že bez auta se prostě nedá žít.
Že musí prachy vydělat, Afriku opustit.

Teď sedí v slumu v Paříži. Má bídu a má hlad.
Neumí řeč a o práci, si může nechat zdát.
Je hladový a nešťastný. Nemá na cestu zpět.
Je jedním z těch, kdo zalidnit, by měli tento Svět.

Tam kdesi v dáli domov má. A také rodinu.
A lituje, že udělal takovou koninu.
A bouří se a s policií rve se v ulicích.
Africké tance tancuje, kolem aut hořících.

Je v davu. Sám a opuštěn. A je z něj cítit strach.
Místo pod modrou oblohou, musí žít v sutinách.
Chtěl dům a auto. Peníze. Vilu na Bahamách.
Má bídu, drogy, potíže. Sen obrátil se v prach.