Šnečí

Šnečí

„Dobrý den, milý pane. Jsem tu. Na vás se dívám..
Musím si totiž s vámi, již dávno promluvit.
Já slyšel ňáké hlášky, že jsem osoba chtivá
Že sežeru, co vidím a nelze se mnou být..

Být vámi, milý pane, na slovník bacha dám si.
Já znal jsem vaši družku, už je to delší čas.
Co vím, tak věčně spěchá a vy vlajete za ní.
Kam spěchá, to ví každý. Ovšemže kromě vás.

Tuhle ji se slimákem viděli někam spěchat.
Minulý pátek byla s plžem na kopřivách.
Dával bych na ni pozor. Dá se to od ní čekat.
To nemohlo vám ujít. Je levotočivá.“

„Co se mi tady pleteš? Tady je přednost zprava.
A co to tady meleš. To se mi jenom zdá!
Já letím za svou starou. Někde se fláká, kráva.
A ty se v cestě pleteš, jak ňáká ponrava.“

„Tohle mé povídání si jen pro sebe nechte.
Být vámi, tak je, pane, dost vážně budu brát.
Vždyť vy jste pravotočák a ona vás už nechce.
A nevěřím že máte, tu levotočku rád.

Proč bijete mne, pane? Vždyť oko se mi zláme.
Já říkal jsem vám pravdu a vy jste na mě zlý.
Tak aby jste to věděl, my dva se rádi máme.
A ony vás již nechce. Jste pravotočivý.“

„Tak vy se máte rádi! No to se mi moc líbí!
Chtěl by jsi levotočku, blboune nejapný?
Já ti teď jednu vrazím, pak dohoním tu kočku.
A ty to nechtěj vidět, jak budu na ni zlý.“

Dva šneci se tam perou. Od ulit jiskry srší.
Zápas je nerozhodný a černá přišla tma.
Dáma si našla milce. Noc jejich lásku skrývá.
Mláďata budou jaká? Snad pravotočivá.