Lžeš mi

Lžeš mi

Vím, prolhaná jsi dáma. Vždy když tě vidím, lžeš.
Nezvána. Nevítána. Tak si parketem jdeš.
Jdeš přímo k mému stolu a tančit se mnou chceš.
„Pojď! Protančíme spolu Tu noc. Dnes neusneš.“

Vstal jsem a tichá hudba se sálem rozezní.
Hosté se rozplynuli, jak mlha podzimní.
Jsme dva. Sami v tom sále a Tango vede nás.
Nad hlavou hvězdy září. Na okna kreslí Mráz.

Máš krásnou, černou róbu a stříbrem zdobenou.
Jsi štíhlá, jako bříza. Jak vážka nad vodou.
Máš dlouhé, štíhlé ruce. To vím již mnoho let.
Však tvoje bílé dlaně mě studí. Jako led.

Tančíme. Ty se tiskneš. A lásku slibuješ.
Lákáš mne, ať jdu s tebou. Že pouze mne mít chceš.
Já mlčky tančím sálem a v duchu počítám.
Za chvíli budou čtyři, to vždycky procitám.

Pak zazvoní mi budík a skončí ten zlý sen,
v němž se Smrtí jsem tančil. A začne nový den.
Já odpouštím ti, Paní, všechny ty nepravdy.
Rád, že se mi to zdálo. Tak jako zatím vždy.