Chci psát

Souží mě deprese. Možná z nedostatku nikotinu. Možná proto, že Kant kritizuje čistý rozum. Zahazuji vše a chci psát, ale Múza se někde opíjí. Zkouším to tedy sama. Nejde to. Nemůžu napsat ani čárku. Hledám ve slovníku veršů a naštvaně píšu HOVNO. Vyjde mi duchovno. Od hlavy přes ramena až k srdci naznačím kříž. Bože, promiň. To ten slovník. Já za to nemůžu… Jen jednou jsem byla sprostá…řekla jsem kráva v kostele. 3x jsem se přežehnala. Ale ta paní si to zasloužila. Vadilo ji, že smrkám, víš. A to jen ten pán vyprávěl o historii. Tak o tý historii zkusím teď psát, to je vlastně dobrej nápad. Takže nový dokument. Prázdno, duto, vymeteno. Nevím nic. Vím hovno. Duchovno. Jde to se mnou z kopce. Už pěknou řádku let. Čtu ten text znovu. Zahazuji vše a chci psát. Ale ne! To jsem se spletla, mělo tam být SPÁT. Zabalit se do peřin. A dobrou.