Jaro

Jaro

Po parku chodí a perou se vrány.
Sbírají oříšky, co zbyly z podzimu.
Sedím na lavičce, počítám rány,
Které jsem utržil za podzim, za zimu.

Slunce na poledni hřeje mi do pleše
Kouká, že soused můj, už leze po střeše.
Již asi dvakrát on z té střechy spad.
To nebyl květen. To byl listopad.

Je jaro! Všichni se vrhněme do díla.
Na domy. Na chaty. Je v nás velká síla.
Stavme a budujme. Pro nás i pro děti.
Doufám, že nikdo z nás, ze střechy nesletí.

Až přijde zima a položí otázku:
„Cos dělal v létě?“ Pak sveďme to na lásku.
„Já nestíhal nic. Ji vzal jsem si na chatu
Na střeše jsme líhali. Na černém asfaltu. .

Na práci nebyl čas. To přeci pochopíš.
Na práci nemyslíš, když útlý pas uchopíš.
Příště to doženu. Zvládnu, co budeš chtít.
Všechno to udělám. Hotovo budu mít.“

Sedím na lavičce. Počítám modřiny.
Která jsem utržil od jara do zimy.
Nohu mám v sádře. Já spadl jsem ze střechy.
Vrány mi neřeknou slovíčko útěchy