Kůň a lístek - kapitola 16

„Ať si posel řádně odpočine! Dohlédni na to!“ přikázal Aragorn Meronovi, který teď po smrti Faramira zastával post jeho pobočníka. „Jak poroučíte, veličenstvo!“ Lord Meron se mu poklonil a opustil jeho pracovnu. Gondorský král nedočkavě rozlomil pečeť na listu a v rychlosti ho přelétl očima. Vzhledem k okolnostem bylo vše v pořádku. Nicméně, zpráva o sňatku mezi Thranduilem a Eówyn způsobila, že vyprskl smíchy. Nedovedl si představit ani mirkwoodského vládce coby manžela, ani Eówyn jako jeho manželku … „Čemu se směješ?“ zeptala se ho Arwen, která právě vstoupila. Mívala ve zvyku za ním docházet do pracovny. K jeho úlevě však už tak nečinila tak okatě, jako v počátcích jejich manželství. Teď to prostě vypadalo, jako když se jde jen přesvědčit, že mu tam nic nechybí. „Nemyslím, že by se v Rohanu dělo něco tak zábavného!“ dodala, když si všimla listu s rohanskou pečetí. Aragorn jí ho podal. „Přečti si to sama!“


Arwen si sedla naproti němu. Trvalo několik minut, než dočetla, a pak vzhlédla ke svému muži. „To jsem tedy rozhodně nečekala!“ přiznala zaraženě. „Řekl bych, že to nikdo!“ připustil Aragorn klidně. Položila svitek zpět na stůl. „Proč myslíš, že to Eomér udělal?“ Její manžel se zhluboka nadechl. „Myslím, že Eówyn dělala problémy a on ji prostě a jednoduše nezvládal …“ Arwen se zamračila. „Takže požádal Thranduila, aby ji zkrotil?!“ Aragorn zavrtěl hlavou. „Spíš usměrnil, než zkrotil!“ opravil ji. „Někdy je snazší poslouchat někoho cizího než svého vlastního příbuzného! U něj víš, že ti hodně věcí projde, ale k cizinci si toho tolik nedovolíš!“ Arwen o jeho slovech přemýšlela a došla k názoru, že má pravdu. „Ale další manželství? Eówyn milovala Faramira celým svým srdcem, přece na něj tak rychle nemůže zapomenout!“ Nedovedla si představit, že by se po Aragornově smrti tak rychle provdala! Co rychle, že bych se vůbec provdala! „Neřekl bych, že k tomu manželství dojde …“ pronesl Aragorn zamyšleně. Tmavovláska se na něj tázavě podívala. „Proč myslíš, Estel?“ Místo odpovědi pokrčil rameny. „Jen tak …“


Thranduil pozorně zkoumal šachovnici. „Lepšíš se, Legolasi!“ pronesl uznale. Přišlo mu však, že syn ho ani nevnímá. A neměl mu to za zlé. „Proč to trvá tak dlouho?!“ Eomér přecházel po pokoji a neklid z něho přímo vyzařoval. „Uklidni se, chlapče! Tyhle věci chtějí čas!“ pronesl klidně elfský král a táhl koněm. Jeho zeť se zastavil. „Jdu tam!“ oznámil jim rezolutně. „Nikam nechoď!“ zarazil ho Thranduil přísně. „Hanah tě vyhodí a Eówyn taky nebude zrovna nadšená! Příroda dobře ví, co dělá, tak se jí do toho nepleť!“ Eomér se na něj zamračil. „Jak jen můžeš být tak klidný?“ Thranduil se usmál. „Tohle jsem už dvakrát zažil, tak o tom něco vím, nemyslíš?“ Legolas zatajil dech. Nepamatoval si, kdy nebo jestli vůbec, se otec o tomhle zmínil. „Ale jednou to neskončilo dobře, ne?“ pronesl Eomér prudce. Thranduil potřásl hlavou. „Ne, ale to na tom nic nemění! Mělo se to stát, tak se to stalo! A nikdo by tomu nezabránil!“


Íriel si okouzleně prohlížela malý uzlíček, který tiše vrněl v kolébce. „Je nádherná, Eówyn!“ zašeptala, aby tu malou nevzbudila. „Děkuji …“ hlesla plavovláska unaveně. „A jak se cítíš?“ zeptala se rohanská královna starostlivě. Vždyť mě to taky za pár měsíců čeká! „Vyčerpaně! A všechno mě bolí!“ přiznala Eówyn bez vytáček. „Napij se a pak si pěkně odpočiň, sestřičko!“ Íriel jí přidržela u rtů hrníček s čajem a Eówyn ho vypila skoro celý. Pak jí něžně otřela čelo kouskem plátna namočeným v chladné vodě. Novopečená matka zavřela oči a usnula během chvilky. Otevřely se dveře a dovnitř nakoukla Hanah. „Jak je na tom?“ optala se věcně. „Stěžovala si, že ji všechno bolí!“ odpověděla Íriel potichu. „Tomu se taky není co divit, děvenko, ale za pár dní už o tom nebude ani vědět!“ Pak se ale upřeně zadívala na svoji královnu. „A ty by sis taky měla jít odpočinout!“ Íriel se na ni usmála. „Nejsem ani trochu unavená, Hanah!“ Žena svraštila obočí. „Pan Eomér se po tobě už několikrát ptal a nebyl zrovna nadšenej tím, že seš tady!“ Elfka si povzdechla. „Poslední dobou mě hlídá snad na každém kroku!“ postěžovala si. „Už skoro ani nesmím opustit naše komnaty bez jeho svolení! Jako bych byla jeho vězeň nebo co!“ Hanah se chápavě usmála. „Jen se o tebe bojí a jako každej chlap si myslí, že všechno bude po jeho! A když to nepůjde po dobrým, tak to půjde po zlým! Ale nezlob se na něj, děvenko, myslí to dobře! I když na to jde ouplně hloupě!“ Íriel se neubránila úsměvu. „Jsi moudrá, Hanah, velmi moudrá!“ pronesla tiše. Šedovlasá žena ji pohladila po tváři. „Však už jsem toho taky zažila, děvenko!“ Pak ale zvážněla. „A teď hajdy na kutě! O Eówyn se postarám, neboj!“ Íriel se poslušně zvedla. „Tak dobře! Ale jen kvůli tobě!“ dodala, aby si snad nemyslela, že dá na Eoméra.


Ozvalo se zaklepání a vzápětí se objevila Halethova rozzářená tvář. Culil se jako malý kluk a provokativně mlčel. „Sakra, nenapínej, chlape!“ vyjel na něj Eomér netrpělivě. „Je to holčička, pane!“ oznámil jim Rohir zvesela. „A oběma se vede dobře, aspoň to Hanah tvrdí!“ Eomér cítil, jak mu spadl kámen ze srdce. Konečně je to za náma! Od Faramirovy smrti se o sestru nesmírně bál. Dělala jednu nerozvážnost za druhou, ale musel uznat, že od ohlášeného zasnoubení s mirkwoodským králem se to velmi zlepšilo. Jako by ji vědomí, že nad sebou má opět pevnou ruku, zklidnilo. Neměl sice ani ponětí, jak to Thranduil dokázal, ale byl si jist, že je to jen a jen jeho zásluha. Měl bych mu poděkovat! Ušetřil mi s ní spoustu dohadování! Vlastně od večera, co veřejně ohlásil budoucí sňatek mezi svojí sestrou a svým tchánem, o Eówyn ani nevěděl. Nechodila mu do pracovny nadávat, ani na něj neječela na chodbě … Hádal, že tohle si nechávala pro svého nastávajícího, ale něco mu říkalo, že se dost krotila. V Thranduilovi bylo něco, kvůli čemu si jeden pečlivě rozmyslel, jestli ho bude pokoušet nebo ne. No, ať to bylo jakkoliv, tak on měl od ní pokoj, což oceňoval. Bohatě mu teď stačila jeho vlastní žena. Její nálada se měnila takovou rychlostí, že nestačil zírat. Jednu chvíli byla veselá a vzápětí srdceryvně plakala, jako by jí vyvraždili celou rodinu. A to i kvůli naprostým prkotinám! Po jedné takové scéně se zeptal Thranduila, kdy si zase bude moct promluvit se svojí ženou, aby se nerozbrečela. Tchán se rozchechtal a sdělil mu, ať si tak rok počká! Rok?! Potřásl hlavou, aby tu hrůzu zaplašil a zadíval se na Legolase. „Tak na co čekáš, Lasi? Nalejvej!“ vyzval ho. Legolas nechal šachy být a nalil čtyři poháry vína. „Pojď si s náma připít na zdraví té maličké!“ pozval princ Haletha, který neváhal ani okamžik. „Tak to jó, pane!“ Chopil se své číše. „Tak na co?“ zeptal se Eomér zvědavě. „Na život!“ pronesl Thranduil rozvážně a pozvedl svůj pohár. „Na život!“ připojili se i ostatní.


Eomér po špičkách přistoupil k posteli, kde spala jeho sestra. „Není jí něco?“ zeptal se zpytavě Hanah, která seděla na židli u okna. „Je jenom unavená, ale tomu se nemůžeš divit!“ sdělila mu tiše. Rohanský král přikývl a pozorně se zadíval na svoji neteř. „Vypadá divně … “ pronesl po chvíli zkoumání. „Jsi si opravdu jistá, že je v pořádku? A taky mi přijde nějak malá! Doufám, že naše bude větší …“ Hanah jeho slova rozesmála. „Přece bys nechtěl, aby královna porodila rovnou dospělého válečníka!“ pronesla, když se trochu uklidnila. „A nejlíp rovnou s mečem, co?“ Eomér po ní bleskl pohledem. „Nebo raději oštěpem, ne?“ Moc se mu nelíbilo, že se baví na jeho účet, tak se na ni zamračil. „A kde je vůbec moje žena?“ otázal se přísně. „Poslala jsem ji spát! Bylo toho na ni dost!“ No, aspoň, že někdo tady má rozum! „Tos dobře udělala! Mě by neposlechla!“ přiznal Rohir bez rozpaků. „Netlač na ni tolik, pane! Pro ni to taky nejni zrovna snadný!“


Eówyn otevřela oči a její první pohled patřil dcerce, která naštěstí ještě spala. V noci se budila snad každé dvě hodiny a chtěla jíst. Plavovláska se unaveně usmála. Ale přesto tě miluju! „Nedovolím, aby ti někdo ublížil, maličká!“ zašeptala k ní láskyplně. „To ti slibuji!“ Ozvalo se tiché zaklepání. „Kdo je?“ zeptala se zaraženě. Kdo to jen může být? „Thranduil. Mohu vstoupit?“ Ztěžka polkla. „Ano.“ vyzvala svého snoubence po chvilce váhání. Co mi asi chceš? Vešel mirkwoodský král a pozdravil ji pokývnutím hlavou. „Jak se cítíš, Eówyn?“ Zněl starostlivě a ona mu ke svému vlastnímu údivu věřila. „Dobře!“ sdělila mu odměřeně. Byla si moc dobře vědoma, jaký je jeho vztah k ní. I když … Musela si přiznat, že byly okamžiky, kdy tu svoji jistotu ztrácela. Za celou tu dobu se jí ani nedotkl, což na jednu stranu oceňovala, ale na druhou stranu ji to mrzelo. Jistě, že bych ho odkázala do patřičných mezí, ale stejně! Ani ses nepokusil mě políbit! Copak tě ani trochu nepřitahuji? Tak proč si mě tedy chce vzít? „Proč jsi přišel?“ Nepatrně se pousmál. „Jdeš rovnou k věci a to se mi líbí!“ Přistoupil k lůžku a zadíval se na spící dítě. „Jak se bude jmenovat?“ Nedůvěřivě sledovala, jak malou pohladil po hlavičce. „Norena.“ Přikývl. „Hezké jméno!“ Posadil se na okraj lůžka a upřeně se jí zadíval do tváře. „Je na čase si promluvit, Eówyn!“ pronesl věcně. „O čem?“ vyhrkla kvapně. „O nás!“ Cítila, jak se jí zatočila hlava. „Aha.“ Předpokládala, že začne o podrobnostech svatby a podobně, ale jeho další slova jí doslova vyrazila dech.


„Chtěl jsem ti navrhnout zrušení našeho zasnoubení …“ Zalapala po dechu. „Protože je to děvče, co?! Kdyby to byl kluk, tak bys neváhal, viď?“ sekla po něm vztekle. „Už jsem ti přece řekl, že na tohle se ohlížet nemusím!“ odvětil klidně. „Tak proč tedy?!“ vyhrkla prudce. Nejsem ti snad dost dobrá? Povzdechl si. „Přemýšlela jsi někdy, proč jsem Eoméra požádal o tvoji ruku?“ prohodil zdánlivě bez emocí. „Protože se ti líbí mě trápit?“ navrhla mu bez přemýšlení. „Nikoliv, Eówyn! Právě naopak!“ opravil ji tiše. „Cože?“ Nechápavě se na něj zadívala. „Když tvůj muž zemřel, tak jsi se chovala jako smyslů zbavená!“ Otevřela ústa, aby protestovala, ale pak si to rozmyslela. „Bylo ti jedno, koho svým chováním zraníš …“ Zahanbeně sklonila hlavu. Pamatovala si, jak několikrát ošklivě vyjela i na svoji švagrovou. A ta si to opravdu nezasloužila! Měla bych se jí nejspíš omluvit! „ … a my se báli o tebe i o tu ma …“ zarazil se. „ … Norenu!“ To jméno znělo z jeho úst prazvláštně. „Tak jsem se rozhodl, že nedovolím, aby ses té temnotě poddala a poskytl ti protivníka, se kterým jsi mohla bojovat. Sebe …“ Naslouchala mu s rostoucím úžasem. A proč jsi to dělal? „ … a řekl bych, že se mi to povedlo! Proto ti teď vracím Eomérovo slovo, paní! Jsi opět svobodná žena! A můžeš si pro sebe a svoji dceru vybrat, jaký život povedete!“ Zvedl se a měl se k odchodu. „Počkej!“ zastavila ho mezi dveřmi. Otočil se k ní. „Musím ti odpovědět teď hned?“ Zatvářil se zmateně. „Jak to myslíš?“ Hrdě se mu zadívala do očí. „Zrušení zasnoubení není jen jednostranným aktem, Thranduile! Aspoň u Rohirů ne! Takže k tomu mám také co říct!“


Thranduil několik minut mlčel. Eówynina reakce ho zaskočila. „A co bys k tomu chtěla říct, paní?“ otázal se poněkud zaraženě. Počítal s tím, že jeho nabídku nadšeně uvítá! S námahou vstala a on k ní znovu pocítil obrovskou úctu. Mlčky pozoroval, jak se vydala k němu. Trochu nejistě, ale raději jí pomoc nenabízel. Nějak se mu to k této chvíli nehodilo. „To ještě nevím!“ oznámila mu zvláštním tónem. Přemýšlel. „To není právě moudré, paní!“ pronesl nakonec. „Ber, dokud nabízím!“ A buď ráda, že vůbec nabízím! Někomu v něm se ta představa, že by byla jeho ženou, zamlouvala. Dokonce víc, než bych si kdy pomyslel! Plavovláska se zastavila kousek před ním a vzhlédla k němu. „Jsi velmi dobrá partie, pane!“ Něco v jejích očích, ale nesouhlasilo s jejími slovy. „Máš o mně hodně pomýlené představy, paní!“ odvětil prostě. „To si nemyslím, pane!“ potřásla hlavou. „Dovedu odhadnout lidi …“ Zasmál se. „Zapomínáš, že nejsem člověk!“ upozornil ji na fakt, který zřejmě přehlédla. „To nehraje roli!“ pomalu zavrtěla hlavou.


„Cože?!“ Eomér měl pocit, že se mu to jen zdá. Ještě před východem slunce vyjel s několika muži na obhlídku vzdálenějších usedlostí a teď, když se vrátil domů, mu strážný u brány hlásil, že královna a princ Legolas opustili krátce po snídani Edoras. „Kam jeli?!“ vyštěkl zostra na toho nešťastníka. Ten jen pokrčil rameny. „To nevím, pane! Jeli na západ a pak mi zmizeli z očí …“ Rohanský král barvitě zaklel. „Čerstvého koně! Hned!“ zařval na stájníka. „Hned to bude, pane!“ Podomek spěchal, aby mohl splnit rozkaz svého krále. Naštvaný Eomér bylo něco, s čím se nevyplatilo žertovat. „Kam ten spěch, Eomére?“ Haleth se vynořil ze stáje jako na zavolanou. „Ty se ještě ptáš?“ zasyčel král vztekle. „Jeho přerazím a ona se z paláce nehne ani na krok! I kdybych ji měl zamknout v ložnici …“ soptil, až se Haleth musel usmát. „Jen klid, pane! Myslíš si, že by Legolas riskoval sestřino zdraví?“ Eomér se zarazil. To je pravda! Las má Ir rád … „Tak co v tom vězí?“ zadíval se tázavě na svého pobočníka. „Král Thranduil na tebe čeká na v pracovně, pane!“ Světlovlasý váhal. Radši bych vyrazil za nima! Ale pak přece jen sesedl. Podal Halethovi otěže svého hřebce a vydal se do paláce. Stájník se objevil s osedlaným koněm a zaraženě pohlédl na Haletha. „Asi bych ho měl zasejc odsedlat, co?“ optal se věcně. Hnědovlasý se pousmál. „Jo, a tohohle tam vem taky!“


Thranduil stál u okna a sledoval činorodé hemžení na nádvoří. Bylo tam pěkně rušno. Služebné pobíhaly z místa na místo a v rukou nosily nejrůznější koše a mísy. Muži se naproti nim pohybovali mnohem pomaleji. A jestli ho oči neklamaly, tak žádný z nich nebyl beze zbraně. Každému z nich se u pasu pohupovala dýka. A jak už Rohiry poznal, tak by hádal, že další mají v botě! Jsou to opravdu zvláštní lidé! Vybavil si svoji včerejší debatu s Eówyn. Nemálo ho překvapila a nebyl si jistý, co teď od ní může čekat. Co když bude na té svatbě trvat? Napadlo ho, co by asi řekli jeho rádci, kdyby si z návštěvy u svého zetě přivezl ženu a k tomu ještě i nevlastní dceru … Talagant by asi jen zíral! Pokusil se představit si Eówyn jako mirkwoodskou královnu … Byl si jist, že by tuto nelehkou úlohu zvládla. Získala by si jejich úctu, stejně jako tu moji? Určitě ano …
Z myšlenek ho vyrušil rohanský král, který doslova vlétl do pracovny. „Tvoje děti nemají rozum! Ani jeden z nich!“ sdělil mu bez okolků a posadil se za stůl. „U Ir bych to ještě chápal, ale o Legolasovi jsem si myslel víc!“ Thranduil se pousmál a posadil se naproti němu. „Tvá žena je Elfka a jako takovou ji nemůžeš zavřít uvnitř své pevnosti, Eomére! Potřebuje cítit vítr ve vlasech, projít se trávou a zaposlouchat se do zurčení vody …“ Rohir se na něj zamračil. „To všechno může i tady! Nemusí se kvůli tomu harcovat lán cesty! Stačí vyjít na hradby! Navíc takhle bez doprovodu …“ V jeho hlase zaznívala nefalšovaná starost, kterou ovšem dobře maskoval vztekem „Považuješ snad Legolase za neschopného?“ zeptal se Thranduil mírně pobaveně. „To ne, ale …“ Eomér se odmlčel. „Prostě se o ni bojím, no!“ vyhrkl zprudka. „A nevěřím nikomu, že ji v případě potřeby ochrání, kromě sebe, je to jasné?“ vyzývavě se zadíval na svého tchána. „To chápu, ale Legolas je její bratr, tak se uklidni, ano? Dával na ni pozor už v době, kdy ty jsi ještě nebyl ani na světě!“ připomenul mu vážně. Dokonce víc než já!


Rohanský král se zhluboka nadechl a trochu se uklidnil. „Ale měl mi to říct!“ trval si na svém paličatě. „Nejenom proto, že jsem její manžel, ale jsem taky král, sakra! A nikdo se mi tady nebude courat, jak ho napadne!“ Thranduil přikývl. „To zcela jistě ano! Promluv si s ním o tom, ale važ slova, Eomére! Legolas není malý kluk, abys ho jako takového káral!“ Eomér na něj chvíli užasle hleděl. „Myslel jsem, že ho budeš hájit!“ Zlatovlasý Elf se ušklíbl. „Legolas zřejmě zapomněl, jak se chovat, ale nerad bych, abyste se spolu kvůli tomu poprali!“ Když navíc netuším, kdo z vás by to vyhrál! „Aha …“ Eomér se zvedl a nalil jim víno. „Tak o čem jsi se mnou chtěl mluvit, Thranduile?“


Rohanská královna se okouzleně rozhlížela kolem. „Je tu krásně, Lasi! Jsem ráda, že jsi mě pozval na vyjížďku!“ Světlovlasý princ se pousmál. „Myslel jsem, že ti to udělá radost!“ Podívala se na něj rozzářenýma očima. „To tedy ano!“ Legolas sesedl a pomohl dolů i sestře. Sledoval, jak se něžně dotýkala větviček keřů, které lemovaly mýtinu, kde zastavili. Jako by hladila milence! „Proč mě sem nevzal Eomér?“ zeptala se náhle posmutněle. „Protože není Elf a tomuhle nerozumí, sestřičko!“ odpověděl jí ihned. Měl svého švagra rád a jako bojovníka si ho nesmírně vážil, nicméně uznával, že tohle pochopit je zcela mimo jeho možnosti. „Ale mohl by, kdyby chtěl …“ pronesla Íriel umíněně. „Ne, Ir, nemohl!“ zavrtěl hlavou. „Miluje svoji zemi, ale není v jeho silách pochopit, co k ní cítíš ty!“ Otočila se tváří k němu a zamyšleně svraštila obočí. „Víš, myslím si, že ho v tomhle podceňuješ!“ pronesla po chvíli tiše. Legolas na ni tázavě pohlédl. „Víš snad něco, co já ne?“ zeptal se zvědavě. Íriel se půvabně usadila do mechu. „Viděl jsi ho někdy krotit koně?“ Potřásl hlavou. „Zpočátku je to souboj vůlí a fyzické síly. Kůň se vzpíná a vyhazuje, ale Eomér sedí jako přibitý … Nakonec to kůň vzdá a od té chvíle je prostě jeho, víš? Ne, nezlomí ho …“ dodala rychle, když viděla výraz v jeho očích. „ … ale prostě ten kůň mu pak uvěří a udělá pro něj všechno, co bude v jeho silách … Neříkej mi, že tohle Eomér dokáže bez souznění s ním!“ Legolas o tom několik minut přemýšlel. „Možná ne, sestřičko, ale pak je to něco zcela jiného než umíme my!“ Přikývla. „To určitě, Lasi! Je to jiné, ale stejně účinné!“


Položila Norenu do kolébky a děvčátko spokojeně zavrnělo. Láskyplně ji pohladila po vláskách, zatímco si volnou rukou upravovala oděv. „Pěkně spinkej, zlatíčko!“ zašeptala a opatrně ji přikryla. Ozvalo se zaklepání a vešla služebná. „Král si žádá tvoji přítomnost, paní!“ sdělila jí Reda tiše. „Nemůže to počkat?“ otázala se Eówyn nespokojeně. „Řekl, že máš přijít ihned!“ Děvče se na ni omluvně usmálo. „Počkám ti u malé, paní!“ Eówyn se zamračil, ale pak přikývla. Konec konců, nechtěla bratra provokovat. Pravda je, že si se mnou v poslední době dost užil! „Dobrá! Právě se najedla, tak by měla spát!“ Dívka se usadila na stoličku pod oknem. „Tak už běž, paní!“


Eówyn zaklepala na dveře bratrovy pracovny a zdvořile počkala, až ji vyzval, ať vstoupí. „Chtěl jsi se mnou mluvit, můj pane?“ Poněkud zaraženě si ji prohlížel. „Co tak formálně, Eówyn?“ promluvil udiveně. Pokrčila rameny. „Nezasloužíš si snad trochu úcty?“ zeptala se ho klidně. Gestem ji vyzval, aby se posadila. „To ano, ale tys na tohle nikdy moc nebyla!“ Pousmála se nad jeho upřímností. „Chtěla jsem se ti omluvit, Eomére! V poslední době jsi to se mnou neměl zrovna lehké, viď?“ Zíral na ni a hodnou chvíli nebyl mocen slova. Nemohla si pomoci, ale měla radost z jeho úžasu.


Jak to jen Thranduil dokázal?! Rohanský král měl pocit, že se mu to jen zdá. Je tohle vůbec moje sestra? „To tedy ano!“ pokýval hlavou. „Jak se cítíš?“ optal se starostlivě. Hanah sice říkala, že se z porodu zotavuje dobře, ale chtěl to slyšet od ní samotné. „Ptáš se kvůli Íriel, co?“ usmála se na něj. „Už je to dobré, neboj! Jenom jsem utahaná jako kotě! Ale za to může to noční vstávání! Až bude Norena větší, tak se to jistě zlepší!“ Eomér se pohodlně opřel v křesle. „Mluvil jsem s Thranduilem.“ prohodil k ní jako by nic. Trhla sebou a ihned na něj upřela oči. „Ano?“ optala se ho se zájmem. „Sdělil mi, že ti vrátil slovo …“ Pozorně zkoumal její tvář. Přišlo mu, že posmutněla. Ale copak? „ … ale tys ho nepřijala! To si ho opravdu chceš vzít?“ Mlčela a uhýbala pohledem. Takhle nesvou ji snad ještě nezažil! Ani když mu oznamovala, že přijala Faramirovu nabídku k sňatku. On tehdy zuřil, protože mu přišlo, že ho jako svého krále vůbec nerespektuje, ale pak se uklidnil. Vždyť málem umřela! A on děkoval bohům, že zůstala naživu … Pomalu upíjel ze svého poháru trpělivě čekal, až jeho sestra promluví. Jenže ta se k ničemu neměla. Vlastně mu přišlo, že je zcela ztracená ve svých myšlenkách!


Chci nebo nechci?! V mysli se jí mihla Thranduilova tvář. Přísná a nesmlouvaná, ale zároveň starostlivá. Moc dobře věděla, že mu dluží nejen svůj život, ale s mnohem větší pravděpodobností život své novorozené dcery. Kdyby ji nepřinutil zpomalit, tak by dozajista přišla i o ni a to by nepřežila. Tím si byla jistá! Ale chci se za něj opravdu provdat? Pravda, ani jí nepolíbil, ale podvědomě tušila, že to není muž, který by se spokojil jen s formálním manželstvím. Jaké by to s ním asi bylo? Byl by něžný nebo hrubý? Faramir byl obojí. Nikdy nezapomněla na tu noc, když za ní přijel do Edorasu. Nejprve ji potrestal za útěk a pak se s ní vášnivě pomiloval … Dovolila bych Thranduilovi totéž? Jen z té představy jí bylo horko. Něco jí ale říkalo, že by se nejspíš na její dovolení neptal …


„Eówyn?“ oslovil ji po chvíli. „Já …“ odmlčela se. „Chceš si ho vzít nebo ne?“ zeptal se jí znovu. Zvedla hlavu a podívala se mu do očí. „Já nevím, Eomére!“ přiznala rozpačitě. Já věděl, že to nebude tak snadné! To bych měl moc velké štěstí! „Aha. A řekneš mi proč ta náhlá změna tvého postoje?“ Povzdechla si. „Když to se nedá tak snadno vysvětlit …“


Denget zkoumavě pozoroval muže, kteří přijeli s pánem Oropherem. Moc se mu nelíbili. Drželi se stranou a bavili se jen mezi sebou. Totéž se týkalo i cvičných soubojů. Pokoušel se nenápadně přimět jejich velitele, aby s ním změřil své síly, ale ten ho odmítl. Zdvořile sice, ale naprosto rezolutně. Kdyby jich aspoň bylo míň! „Čekáš potíže, pane?“ ozvalo se vedle něj tiše. Ani se nemusel otáčet, aby zjistil, kdo se ho ptá. „To vždycky, Rinkete!“