volito...

občas mívám
zvláštní koordinaci pohybů
takže při organizovaném sportu
upadávám do komatu
té divné noci
kdy koberec nasává rozlité víno
na stropním trámu
se rozsvítí oranžová
a párek mamutů
se vydává na cestu...

probrala mne lehkým políčkem
a já si pohrál s úsměvem...

objevuje se totiž ve chvílích
kdy se z nějakého důvodu
nehodlám přispůsobit...

usadila se naproti
a povídá
chyběla jsem ti?

já si s radostí uvědomil
že vzpomínky jsou jako stopy
které zanechávám životu
protože bez nich bych viděl
jen nedotčenou pláň
pokrytou sněhem
a podal jí ruku
plnou něhy...

vlastní bezchybnou pleť
plné rty
zářivě lesklé vlasy
padající hluboko pod ramena
nad čelem rozdělené lesní pěšinkou
kdy jedna polovina
odtéká za ucho
druhá nedokonale halí tvář
a na špičce nosu jí sedí kočičí brýle
s měňavými obroučkami
co zvýrazňují oči
barvy melounové slupky...

pověz mi příteli
můžou být emoce
dlouho zanedbávané klíče
nebo jen módní a zmatené myšlenky?

myslím že jsou naše pohotovost
okamžitého chápání
na rozdíl od dovedností
které představují schopnost jednat
teprve podle toho co jsme pochopili...

pocítíl jsem rozruch vln
v barevném náboji
co roste se vzdáleností
a vyvovává bouřkový mrak
rozvíjející nepatrný zárodek
neúprostně jako praskající ledovec
nemilosrdně plující do srážek
tektonických desek...

uvedlas mé pole
do stavu vyšší energie
a já jsem klidně ochoten zaplatit
a poskytnout ti všechny své zdroje...

má Tiferét...