le jardin goûtes...

ležela na chladivém lnu
a zamyšleně pozorovala
rozklepaný trojúhelník
co se vznášel nad záhony
jako cetka z přerostlého trianglu
sestavený diagramy
jednoho z mnoha způsobů
jak se pohybovat
mezi třemi ději v časoprostoru…

pak se rozvlnil vzduch
a já vypadl ven kousek od ní…

její oči byly jako dva kalichy
tiché ai vášnivé
co mají v sobě cosi obdivuhodného
vyzařující tajemnou osobitost
dojemně sdělné
jako divoké květiny na lukách
v lesích a horách
nevinné
elegantní
i bujně smavé…

vy ale nejste kurýr
nemáte ani okřídlené sandále…

máte pravdu nejsem
před tím než mě to vtáhlo
a vyplivlo zde
chtěl jsem jen
vytáhnout pivo z lednice…

teď abych to přepracovala
podle svého rozmaru
přihodila do středu obrazce
trochu elementíny
zdroj pro houštiny
a já sledoval hemžící se roj
jak rozsévá částice...

to ve mě vyvolalo asociace
a nedalo mi nezeptat se
myslíte že existuje něco
co nepodléhá času
uvědomělé svým já
aniž by kolem kroužilo
nepřeberné množství myslí
co se otevřou
a pak zmizí v zapomnění?

usmála se
to jen iluze
zkuste někdy
udržet atom na místě...

začalo pršet
kapky deště na jejím těle
začaly vytvářet otisky
jako probuzené doteky
mých fosilních dlaní
a já ucítíl
jako bych byl půdou i vzduchem
jímiž se živí
s možností poskytnout jí útočiště
pro volné rozvíjení...

má Sylphie z Albiflórie...