v optickém protějšku záblesků...

tichý chod
piezoelektrického motorku
rušil jen nahodilý tanec molekul
a já polonahý
konzumoval pozdní večeři
když se rozkmitalo
Foucaltovo kyvadlo…

taky máte občas pocit
že jste budhistický mnich
držitel sedmého danu telepatie
s černým pásem
a takovou sebekázní
co si umí odseknout
ruce od těla
najednou stažený z kůže zevnitř
že vzduch najednou má
nedefinovatelně cizí vůni
zvuky co vydává hmyz
nejsou v pořádku
a souhvězdí jsou patrně
rafinovaně podvržené?...

vida usmíváte se...

lehce zaváhala
takovou reakci nečekala
ale pak odpověděla
víte co si myslím?
zkuste popsat můj výraz přesněji…

odpověděl jsem bez rozpaků
jste…zvědavá
pozorně posloucháte
jste zaujatá a doufáte
že se něco hezkého stane
a tak se usmíváte
protože si myslíte
že se to stane
nebo proto
že nedokážete úplně uvěřit
že už se to stalo...

cudně přikývla
a usmála se průkazněji...

dodávám
že její vidtelná slupka
vypadá úžasně
takřka mučivě krásná
a někde hluboko
v říši mé šúnjaty
se právě odehrává proměna
začalo bít srdce
ze kterého vše vyvěrá
v kaskádách po hmatníku
jako by prázno
uvnitř disko koule
a vice versa
vyplnilo oslňující světlo
v okamžiku zvláštního prozření...

díky vám Njari…