Sucho ...

...........
...........




Divoký vítr začal podemílat naše uslzené oči
každou uncí nazrzlého prachu
z toho omšelého
rezavějicího hnití
všeho ve všem
Když kolem nás projížděla poslední
naděje v podobě
první ranní tramvaje
směřující do stanice touha ...




Smál jsem se a už nevím ani čemu
Otáčel v podvědomí stránky
ještě nenapsané knihy
O našem bloudění v závějích
nových lásek a nadějí ...




Kolem nás byl pomalu červen
teplý měsíc vysušený každou žízní
vyprahlých potoků a řek
Kdy žízeň prosvítala v pohledu
poledních hvězd od stromu ke stromu
A nikdo nevěřil že se stane zázrak
v zem uložené zrno
nabyde novým klasem
až na remízcích mezi poli začnou čmeláci
brumlat své bručivé písně
v naději že obměkčí mraky
pro trochu deště ....





Sucho se táhlo
nemajíc závor ani hranic ...




V požárech doutnavých lesů
kdy strom od stromu hynul
v plameni a dýmu
Jen ty jsi nechtěla umřít
v té malé smrti co obcházela kolem
jako salamandr nocující
v hnízdě stále putujícího Fénixe
ptáka zrozeného z popela
Tvých stále se hledajících nohou
v oporách mých dráždivých rukou
kamenících
ve vyschlých korytech
tvého vyprahlého klína ...




...............
...............