Střípky čekání ...

Myslím si , že na světě neexistuje nic smutnějšího než bílé stěny onkologických čekáren ...

» autor: kavec

Vléváš se do mě
jako divoká řeka
Bez jediné zábrany
strháváš mosty
a pracně navršené hráze
plné písku a smutku
Nekonečnou touhou po tobě
když moje oči vidí stále tmu
Od stínu do stínu
a tvá jasná hvězda nahého těla
ještě nevyšla
Na zenitu neukojené touhy ...

.............
.............

Je to jen okamžik
kdy ticho prolomí hradbu tvých uší
a zdevastuje duši
neopětovanou touhou
Po splynutí nahých těl a srdcí
v těch vzácných okamžicích
Ve kterých ve mě přebýváš
tak náhlivá až bolest sestupuje
do nejtajnějších hlubin
mého Já ...

Abych si mohl vzpomenou
v tom okamžiku co nadchází
že nejsem na tu lásku ...

Zase sám ...

.........
.........

Několikrát jsem jí potkal
v bezejmenné onkologické čekárně
Dovedla se stále smát
A nikdo na ní nepoznal
že umírá na rakovinu plic
Byla něco mezi Bohem a láskou
Něco tak velkého
co žáden člověk nikdy nepochopí ...

Prochází kolem ní
a myslí si jak není na tom dobře ...

Kolik nás takových je
bezejmenných a neznámých
Stojících na hranách
temných propastí
Co nás do sebe chtivě stahují
nás odpočítavající bojovníky ...

Času který nám nikdo nevrátí ...

/ Věnováno Anežce . Zemřela 25 . března ve věku
28 let na rakovinu plic . /

..........
..........

Tipů: 25

» 29.05.12

» komentářů: 12

» čteno: 668(20)

» posláno: 0

» nahlásit