Kůň a lístek - kapitola 11

Rohanští získali informace, které potřebují, a vydávají se pod Eomérovým vedením do boje. Během jejich nepřítomnosti do Edorasu dorazí nečekaná návštěva ... PS: Děkuji všem za tipy a komentáře :-)
» autorka: erestor
Thranduil nedočkavě rozlomil pečeť na listu, který mu podával Talagant. Zběžně ho přelétl očima a oddechl si. „Íriel je v pořádku!“ oznámil mu s nelíčenou úlevou, než se dal do pozorného čtení. „Zřejmě se proti Rohanu sbírá nějaká síla … zatím si nejsou jisti, kdo to je, ani odkud je …“ sděloval svému rádci postupně informace tak, jak je získával. „ … paní Eówyn tvrdí cosi o nějakém Rankorovi … a byla vážně zraněna … Legolas žádá, abych mu poslal oddíl lučištníků … Prý pro všechny případy!“ Thranduil se zachmuřil. Rozhodně se mu nelíbilo, že oběma jeho dětem hrozí nebezpečí. „Ať se muži připraví k odjezdu!“ Talagant se zvedl. „Jak poroučíš, pane!“


Eówyn cítila, jak jí mizí barva z tváří. Jistě, očekávala, že k tomu okamžiku zákonitě dojde a také oceňovala, že její manžel dokázal čekat tak dlouho, ale stejně ji to vyděsilo. „Faramire, to nemyslíš vážně, že ne?“ Usmál se na ni. „A proč ne?“ Plavovláska ztěžka polkla. „Já nemůžu …“ na okamžik zaváhala, ale pak dostala spásný nápad. „ … kvůli dítěti! Mohlo by mu to ublížit!“ Faramir ale jen potřásl hlavou. „Ptal jsem se Hanah, Eówyn!“ sdělil jí klidně. Vytřeštila oči na něj oči. „Co jsi udělal?!“ vyhrkla nevěřícně. Jen ta představa byla zcela absurdní. „Ptal jsem se té porodní báby, jestli to nějak může ohrozit dítě!“ zopakoval, jako by mluvil s malou holkou. „Sdělila mi, že ne. A prý to řekla i tobě! Tak proč mě odmítáš?“ zpytavě si ji měřil. Eówyn uhnula pohledem. „Bojím se …“ zašeptala. „Čeho? Že ti ublížím?“ zeptal se okamžitě. „Ne, toho ne, ale že se mi to všechno zase vrátí!“ Faramir ji pohladil po tváři. „Musíš se postavit svým démonům, Eówyn, jinak tě budou celý zbytek života pronásledovat!“ Utrápeně se na něj podívala. „Dej mi čas, Faramire! Mé rány jsou ještě příliš čerstvé …“ Trvalo hodnou chvíli, než promluvil. „Obávám se, že toho právě nazbyt nemám! Eomér už vyslal zvědy a čekáme jen na jejich zprávy!“ Dobře věděla, co to znamená, a najednou jí bylo mdlo. „Už se ví, co je zač ten Rankor?“ Faramir zavrtěl hlavou. „Ptali jsme se i těch nejstarších Rohirů a nikdo o něm nikdy neslyšel!“


V poradním sále mirkwoodského paláce hořely svíce a byli přítomni všichni členové královské rady. Bylo nad slunce jasnější, že jim král hodlá sdělit něco důležitého. Přesto ale Talagant při jeho slovech zalapal po dechu. „Thranduile, tohle je čiré bláznovství!“ vyhrkl, jakmile jeho vládce skončil. Mezi členy rady to zašumělo překvapením. Nikdo z nich nepamatoval, že by si s králem někdo dovolil jednat takto neuctivě. „Nechte nás o samotě!“ promluvil vládce Mirkwoodu klidně. Okamžitě se zvedli a opustili zasedací sál. Někteří cestou věnovali Talagantovi soustrastný pohled. Jiní naopak zase škodolibý, neboť se jim nezamlouvala moc, kterou jako nejvyšší rádce měl.


„Měl by sis dávat pozor na jazyk, příteli!“ Thranduil postavil před svého rádce pohár vína. Talagant zavrtěl hlavou. „Omlouvám se za formu, Thranduile, ale nikoliv za obsah!“ Zlatovlasý král se polohlasně zasmál. „Měl sis tehdy spíš říct o post velitele mé armády než mého rádce!“ Tmavovlasý Elf se na něj zamračil. „Mé důvody znáš! A nebýt této tvé pošetilosti, tak bych byl nadále jen rádcem!“ dodal vyčítavě. Thranduil se zatvářil takřka omluvně. „Odpusť mi! Jen nerad ti beru zasloužený klid, ale jde o mé děti!“ Talagantovi se hněvivě zablesklo v očích. „Ale co tvá říše?! Myslíš, že Oropher by s tímhle rozhodnutím souhlasil?!“ Thranduil sebou trhl, jako by se ho dotkl žhavým železem „Já ale nejsem Oropher!“ zařval téměř nepříčetně. „A ani jím být nechci!“ dodal o poznání mírněji. „Ale ty jsi král, ne jen otec!“ Talagant se nehodlal vzdát. „Nesmíš v tak nejisté době opustit svoji říši! Tvůj lid potřebuje vedení svého krále!“ Král se na něj několik minut upřeně zadíval. „Pro dobro Mirkwoodu jsem provdal Íriel za Eoméra.“ pronesl nakonec tiše. Stále nedokázal zapomenout na to, jak před ním klečela a úpěnlivě prosila o jeho smilování! „A denně prosím Valar, aby se toto rozhodnutí ukázalo dobrým! Nenuť mě, abych se jen díval, když je v ohrožení!“ Talagant si povzdechl. „Rozumím ti, Thranduile, ale stále jsem přesvědčen, že odejet teď z Mirkwoodu není moudré!“


Legolas pozorně sledoval svoji sestru, jak napíná luk. „Víc, Ir, jinak ti tam šíp ani nedoletí! A nehrb se tak!“ Neušlo mu, že se jí nepatrně třesou prsty. Bolestivě sykla, ale poslušně natáhla tětivu. Nespokojeně svraštil obočí. „Pro dnešek toho už necháme!“ pronesl hlasem nepřipouštějícím odpor. Rohanská královna se na něj překvapeně zadívala. „Ale proč?“ zeptala se nechápavě. „Podívej se sama!“ Vzal ji za ruku a obrátil ji dlaní nahoru. Její jemná kůže byla pokryta rudými otlaky. Z vlastní zkušenosti věděl, jak moc bolí. „Nemá smysl, aby ses poranila ještě víc!“ Plavovláska našpulila nespokojeně rty. „Eomér by ti jistě řekl, že nepřítel mě šetřit nebude!“ Legolas se na ni zamračil. „Já ale nejsem Eomér, jestli sis toho nevšimla!“ řekl ostřeji, než měl v úmyslu. Rozhodně se mu nezamlouvala tvrdost, se kterou s ní rohanský král jednal. „To je ale dobře, ne?“ Íriel na něj upřela nevinný pohled. Až příliš nevinný. „Ir!“ vydechl zaskočeně.


Kapitán Arnet se vypjal do pozoru před svým vládcem. „Jsme připraveni vyrazit, můj pane!“ Král přelétl zkoumavým pohledem vyrovnané řady vojáků, pak přikývl a obrátil se ke svému rádci. „Braň pevnost!“ Talagant se nepatrně uklonil. „Doufejme, že toho nebude třeba!“ odvětil klidně. Thranduil pozvedl pravici a muži se vydali na cestu.


Talagant zamyšleně sledoval vzdalující se průvod. Jak tohle vlastně dopadne? Byl hluboce znepokojen tím, že Thranduil odjížděl z Mirkwoodu. „Měl jsi velké štěstí!“ Ohlédl po opovážlivci, který ho tak hrubě vytrhl z jeho rozjímání. „Myslíš, Dargone?“ optal se nevzrušeně. „Jistě, král je prchlivý a za tvoji neuctivost tě mohl stihnout tvrdý trest!“ Talagant se nepatrně pousmál. „Král dovede být i milostivý!“ S těmito slovy mu pokývl a bez otálení zmizel v paláci.


Ozvalo se prudké zabušení a Eomér vyskočil rovnýma nohama z postele. Íriel se opřela o loket a znepokojeně sledovala, jak její manžel otevřel dveře. „Co je?!“ Přes jeho rameno zahlédla Haletha, který se tvářil nezvykle vesele. „Našli jsme někoho, kdo ví, co je ten Rankor zač, pane!“ oznámil Rohir s rozzářenýma očima svému vládci. „Kde je ten chlap?“ vyhrkl Eomér, zatímco Íriel zatajila dech. „Žádnej chlap! Ženská! Čeká dole! Prej ho dokonce osobně zná!“ dodal polohlasně, jako by nechtěl, aby to slyšel někdo jiný. „Za chvíli jsme tam!“ Bez otálení přibouchl dveře a obrátil se ke své ženě. „Oblíkni se! Budu potřebovat tvoji pomoc!“


Netrvalo dlouho a rohanský král s královnou sešli po dubovém schodišti do hlavní síně. Jako vždy tam bylo plno lidí. Strážných, kteří se odněkud vraceli či naopak někam mířili, služebných, které spěchaly za svými povinnostmi. Íriel si všimla několika kluků, kteří postávali u vchodu. Spatřila mezi nimi i Enrika a zamávala mu. Zatvářil se poněkud rozpačitě, chvíli váhal, ale pak jí odpověděl stejně. Jeho váhání ji zarazilo. „Netvař se tak kysele! Teď si nesmí zadat!“ sdělil jí pobaveně Eomér, který si toho všiml. „Jak to myslíš?“ zeptala se ho nechápavě. Byla jeho královnou, tak co bylo špatného na tom, že jí zamával zpátky?! „Stojí na stráži!“ ozřejmil jí, co měl na mysli. Vytřeštila na něj oči. „Žertuješ?!“ Rohir potřásl hlavou. „O tomhle nikdy, ženo!“ ujistil ji rázně. Znovu se podívala na chlapce. Její manžel měl pravdu. Vždy dva a dva stáli po stranách dveří a zkoumavě si měřili každého, kdo vešel dovnitř. „Vždyť jsou to ještě děti!“ vydechla bezděky. „Mýlíš se, paní!“ Ani si nevšimla, kdy se k nim gondorský kapitán připojil. „Chlapci tady dospívají rychle!“ dodal a pokývl jí na pozdrav. „Nevím, nevím, jestli nám ta žena bude k něčemu, Eomére!“ obrátil se na svého švagra. „Podívej se na ni!“ ukázal na shrbenou postavu, která seděla na lavici u krbu.
Íriel si ji se zájmem prohlížela. Nedokázala odhadnou její věk, ale musela být hodně stará. Měla prořídlé skoro bílé vlasy a tvář zbrázděnou hlubokými vráskami. Hleděla do plamenů a nevypadala, že by vnímala svět kolem sebe. „Kdo to, sakra, je?“ zašeptal Eomér koutkem úst. „Jmenuje se Dalea! Aspoň to říkal on!“ Faramir pohodil hlavou k vysokému zarostlému muži, který se opíral o zeď na druhé straně síně. „Marene!“ Eomér na něj houkl a on k nim přistoupil. „Můj pane! Paní!“ nepatrně se uklonil směrem ke královně. „Má vůbec všech pět po hromadě?“ zeptal se rohanský král bez obalu. „To nikdo neví, pane!“ pronesl Maren upřímně. „Přišla k nám do vesnice, když byl můj táta ještě kluk, a už tehdy byla divná a jednou nohou v hrobě! Ženský vo ní říkaly, že je …“ zarazil se a nejistě se zadíval na královnu. „ … tedy, ehm …“ Eomér pochopil. „Nech nás, Ir!“ Moc se jí to nezamlouvalo, ale nepřela se s ním.
„Tak mluv!“ vybídl Marena, když si byl jist, že je Íriel dostatečně daleko. Maren si povzdechl. „No, prostě říkaly, že je to elfská čarodějka, pane!“ Legolas se pohrdavě ušklíbl. „To říkáte vždycky, když někdo umí něco, co vy ne!“ pronesl k Eomérovi tiše. „Je to Elfka?“ optal se ho rohanský král koutkem úst. Princ se na ženu zkoumavě zadíval a pak potřásl hlavou. „To bych neřekl!“


Íriel si vzala od černovlasé služebné dřevěnou misku. „Můžeš jít!“ Tmavovláska se na ni usmála a odešla si po svých. Královna přistoupila k Dalee a zlehka se dotkla jejího ramene. „Jsi unavená, paní?“ oslovila ji tiše. Žena se k ní otočila a ona si uvědomila, že je slepá. „Teplá kaše ti jistě udělá dobře!“ Posadila se na nízkou stoličku před Daleu a začala ji krmit, jako by byla malé dítě. Dalea hladově polykala, ale občas jí trochu kaše vyteklo na bradu. Íriel jí ho ihned setřela. Trvalo několik minut, než byla miska prázdná. „Chtěla bys ještě?“ nabídla jí laskavě. „Nebo něco jiného?“ Dalea pomalu zavrtěla hlavou. „Si hodná, děvenko!“ Stařena měla překvapivě příjemný hlas. „Nejčkonc bych si ale trochu schrupla …“


„To bude muset počkat!“ pronesl rohanský král přísně. Obě k němu zvedly hlavu. „Jen ne tak zhurta, pane Eomére!“ ohradila se Dalea téměř vesele. „Ty mě znáš?“ vypravil ze sebe překvapeně. Stařena se skřehotavě zasmála. „A kdopák by tě neznal, králi?“ Najednou měl neodbytný pocit, že se mu vysmívá. Pozorně se zadíval do její svraštělé tváře, ale nešlo z ní nic vyčíst. „Kdo je to Rankor?“ Dalea zamyšleně přivřela oči … Eomér mrkl na Íriel, ale ta jen pokrčila rameny. Čas ubíhal a stařena byla stále ponořena do svého světa. Pomalu, ale jistě ztrácel trpělivost.
Íriel to vycítila a rozhodla se zasáhnout, než její manžel vybuchne. Jemně uchopila stařenu za ruku. „Paní? Potřebujeme tvoji moudrost …“ zašeptala prosebně. Dalea sebou prudce trhla. „A kdo Rankor není?“ vypravila ze sebe po chvíli. „Je to netvor! Bere si, co chce, protože to chce …“ Eomér ji ostře přerušil. „Kde ho najdeme?“ Dalea k němu otočila tvář. „Kde najdeš vítr, pane?“ pokrčila rameny. Rohanský král nevybíravě zaklel. „Sakra, ženská! Buď aspoň trochu užitečná!“ vyjel na ni vztekle. Íriel mu chlácholivě položila ruku na rameno. „Zachovej klid, můj pane!“ špitla a stihl ji za to jeho zlobný pohled. „Paní, prosím, pomoz nám! Kde Rankor sídlí?“ otázala se tiše. „V hlubinách země …“


Thranduil si přitáhl plášť k tělu a přimhouřenýma očima přelétl rovinu před sebou. „Budu rád, až budeme v Edorasu, pane! Otevřené pláně pro mě nejsou!“ přiznal Arnet upřímně svému vládci. Král se neubránil úsměvu. Přesně stejný pocit měl on sám, když sem přijel poprvé. „Rohirové jsou přátelé!“ Neúmyslně použil stejná slova, která mu tehdy řekl jeho syn. „Snad ano, pane!“ odvětil kapitán poněkud skepticky. Stejně jako lord Talagant ani on lidskému rodu moc nedůvěřoval. Viděl příliš často, jak rychle dokázali lidé měnit názory …


„V hlubinách země …“ Faramir zamyšleně opakoval Daleina slova. „Jeskyně?“ nabídl Legolas. „Možná!“ přikývl Eomér. „V horách na východě jich je víc než dost …“ Legolas se bezděky otřásl. Jako lesního Elfa ho děsila představa, že by měl žít pod zemí! Bohatě mu stačilo, když se Společenstvem procházel Mórií. „Budeme je muset jednu po druhé prohledat!“ rozhodl rohanský král rázně. Neušlo mu, jak se Legolas zatvářil. Rozhodně to v něm nadšení nevzbudilo! „Jestli chceš, Lasi, tak můžeš zůstat v Edorasu! Po pravdě, ocenil bych, kdybych věděl, že mám za zády tak zkušeného válečníka!“ dodal, aby mirkwoodský princ neměl pocit, že pochybuje o jeho odvaze. „Nech toho, Eomére!“ odsekl Elf prudce. „Nemám rád tahle místa, to klidně přiznávám, ale rozhodně vás nenechám jet samotné! A řekl bych, že zkušených válečníků máš mezi svými muži dostatek, ne?“ „Jak si přeješ, příteli! Ještě radši budu, když tě budu mít po svém boku!“ To byla pravda. Legolas dokázal s lukem neuvěřitelné věci a Eomér nebyl tak hloupý, aby si nepřiznal, jak velikou výhodou je elfský princ ve vojsku. Jen zadoufal, že se mu nic nestane, protože v tom případě nepochyboval, že by mu Íriel vyškrábala oči a Thranduil pak nejspíš usekl hlavu …


Íriel seděla na pohovce a vyšívala, když do jejich pokoje vešel její manžel. Plavovlasý Rohir se zarazil, když ji spatřil. Nepatrně se zamračil. „Myslel jsem, že už budeš v posteli!“ Zasmála se. „Jsem Elfka, Eomére, nepotřebuji tolik spánku jako lidé!“ „Nemyslel jsem kvůli spánku, ženo!“ ozřejmil jí, co měl na mysli. „Ach, tak!“ Tváře jí znachověly a on jen nevěřícně potřásl hlavou. „Kdybych tě neznal, holka, tak bych řek, že jsi ještě panna!“ Nenechal si ujít příležitost ji trochu pozlobit. „To není moc zábavné, Eomére!“ napomenula ho káravě a uklidila vyšívání do košíku. Bez okolků se svlékl a natáhl se na lůžko. „Pojď sem, ženo!“ Vstala a přešla k němu. „Nemáš toho pro dnešek dost, manželi?“ zeptala se s předstíraným zájmem o jeho zdraví. „Měl bys spíš odpočívat, můj pane!“


Tohle už bylo na Eoméra příliš. Vymrštil se, popadl ji za ruku a strhl k sobě. Íriel slabě vyjekla, když ji uvěznil pod sebou. „Co to děláš?“ Začala se pod ním vrtět a dávala si při tom dobrý pozor, aby se jako by náhodou otírala o jeho mužství. „Hmm …“ Slastně zapředl, ale pak se se svraštělým obočím zadíval na svoji ženu. „Nejdřív z tebe strhnu tyhle hadry …“ Zlehka objel ukazovákem její rty. „ … pak tě otočím tváří dolů …“ Jemně přejel zuby po jejím lalůčku, protože brzy po svatbě zjistil, jak moc ji právě tohle vzrušuje. „ … a dám ti pětadvacet, abys věděla, jak se máš chovat ke svému muži …“ Íriel zasténala a bezděky otočila hlavu, aby se k jejímu uchu dostal ještě lépe. „ … a nakonec si tě vezmu … pěkně na všech čtyřech … Asi se ti zejtra nebude moc dobře sedět, ženo!“


Každé jeho další slovo v ní probouzelo čím dál tím větší touhu … Představa, že s ní udělá všechno to, co popisoval, ji skoro zbavovala dechu. „A nemohl bys přeskočit těch pětadvacet, muži?“ vydechla zastřeně. Zasmál se a jeho horký dech ji polechtal na krku. „Neudělala jsem přece nic, za co bych si zasloužila trest!“ namítla chabě. „Opravdu si myslíš, že bych v případě tvého provinění byl tak shovívavej?“ Bez varování ji začal líbat. Bezostyšně plundroval její ústa … a ona byla proti jeho sladkému útoku zcela bezbranná … Nechápala, jak dokáže být tak majetnický i něžný zároveň … Rukou vklouzl mezi její stehna a nemilosrdně laskal její nejintimnější místečko. „Eomére …“ vydechla a více než ochotně mu vycházela vstříc … Najednou přestal a zvedl se z postele. „Proč …“ vyčítavě na něj pohlédla a ztěžka polkla. „Svlíkni se, ženo! Nebo o ty šaty přijdeš!“ varoval ji chraplavě a ona se zachvěla v očekávání. Rychle si rozvázala šněrování a nechala svůj oděv sklouznout na podlahu. Eomér sledoval každý její pohyb a ona si připadala jako srnka, kterou sleduje nebezpečný a hladový predátor. Lehla si na bříško a zavřela oči. „Měj se mnou slitování, můj pane …“ Věřila, že jí neublíží, ale přesto se trochu bála. Dlaní přejel po jejích holých zádech až na zadeček. „Hmm … možná že budu … a možná taky že ne!“ Zlehka ji pleskl a ona sebou polekaně trhla. Jeho dlaň dopadla ještě několikrát … Cítila ty údery, ale nebolely ji … „Eomére …“ zaprosila, i když sama nevěděla, co po něm vlastně chce. Přestal a vytáhl ji do kleku. Vzápětí do ní vniklo jeho mužství … „Ach …“ Uchopil ji za boky a přirážel … Brzy se jeho rytmu přizpůsobila a její přerývaný dech se mísil s jeho …


Eówyn stála vedle své švagrové a spolu s ní sledovala odjezd jezdců. Nebyly samozřejmě samy. Celé obyvatelstvo Edorasu se dnes shromáždilo, aby se rozloučilo s muži, kteří odjížděli do bitvy. Faramir jel v čele spolu s jejím bratrem a mirkwoodským princem. Bezděky si položila ruku na svoje viditelně vystupující bříško. „Vrať se nám …“ zašeptala prosebně. Nedovedla si představit, co by dělala, kdyby se její manžel nevrátil. Íriel jí položila dlaň na předloktí. „Tvůj muž je výborný válečník, paní! Dozajista bude v pořádku!“ Eówyn jí byla za její laskavá slova vděčná. „Děkuji ti, ale stejně se o něho nesmírně bojím …“ přiznala rozpačitě. Najednou jí připadalo, že si vyměnily role. Elfka je klidná a hodna svého postavení, zatímco ona je jen vyplašená zamilovaná husa! Může za to to maličké? Íriel lehce stiskla její ruku. „To i já, paní!“ Eówyn se na ni podívala. „Když jsem ležela v horečkách, tak jsi mi říkala sestro … Měla bych velkou radost, kdybys mi tak říkala i nadále …“ Íriel se pousmála. „Jedině, když mi tak budeš říkat i ty!“ odvětila potěšeně.


Legolas si všiml, jak se Eówyn s Íriel objaly. Jeho rty zvlnil letmý úsměv. „Co tě tak pobavilo, příteli?“ optal se zvědavě Faramir, který cválal po jeho levé straně. „Nikdy bych neřekl, že se moje sestra spřátelí s paní Eówyn!“ přiznal bez mučení. „To nikdo z nás! Víš, je to tvoje sestra, ale když jsem ji viděl poprvé, tak na mě působila jako kus ledu …“ Faramir dobře věděl, na jak nebezpečnou půdu se pouští, a napůl očekával, že se Legolas rozčílí, ale ten jen přikývl. „Náš národ tak obvykle na cizince působí a musím uznat, že takoví i většinou jsme!“ Byl si jist, že proměna, kterou prošla jeho sestra, byla dílem Eoméra. Íriel, jakou si pamatoval z Mirkwoodu, byla odtažitá a věnovala se jen tomu, co ji bavilo. Dívka, kterou potkal v Rohanu, se však živě zajímala o vše, co se dělo kolem ní. A, jak neušlo jeho pozornost, tak i Rohirové si svoji královnu vskutku oblíbili. Byl na svoji sestru hrdý a děkoval Valar, že to takhle dopadlo. Do konce svých dnů by si vyčítal, kdyby Ir byla ve svazku s Eomérem nešťastná. Sice to nebyl jeho nápad, ale plně ho podporoval.


Byl večer a rohanská královna usoudila, že plavovlasá štítonoška potřebuje přivést na jiné myšlenky. Připadalo jí, že je od včerejšího odjezdu válečníků nějak zasmušilá. Skoro jako by věděla něco, co ostatním zůstalo skryto … Seděly naproti sobě u šachového stolku a zcela se ponořily do hry. Íriel učil hrát její bratr a Eówyn pro změnu její strýc, král Theodén. Na šachovnici se tedy střetávaly dva zcela odlišné styly hry …


Haleth, který seděl v křesle pod oknem, je zamyšleně pozoroval. Sám byl dobrým hráčem, ale tady si opravdu netroufal soudit, která z urozených dam zvítězí. Jako Rohir přál vítězství Eówyn, protože pocházela z Rohanu, ale Íriel zase byla jeho zákonnou paní, které přísahal věrnost …Nemám to lehké! Dveře se potichu otevřely a objevila se hlava strážného, který ho posunkem žádal, aby vyšel na chodbu. Haleth pohlédl opodál sedící ženy. Ani jedna si ničeho nevšimla, tak se zvedl a vyšel ven z pokoje. „Co je?“ otázal se šeptem, protože si byl dobře vědom, že královna má velmi dobrý sluch. „Přijeli mirkwoodští lučištníci! I s jejich králem!“ Haleth bezděky hvízdl. Eomér se mu zmínil, že na Legolasovu žádost poslal posla s jeho dopisem do Mirkwoodu, ale nikdo nečekal, že vládce Lesní říše přijede osobně! „Kde jsou teď?“ zeptal se kvapně, jelikož si uvědomil své povinnosti. „Ještě dole, ale budou tady každou chvíli …“ Haleth se ostře nadechl. „Vojáky ubytujte u našich na ubikacích, místa je tam teď stejně víc než dost! A královi nechte připravit pokoj! Hoďte sebou, sakra! Já zatím ohlásím jeho příjezd královně!“


„Paní?“ oslovil svoji královnu bez okolků, sotva se vrátil do místnosti. Tázavě k němu zvedla oči. „Stalo se snad něco?“ zeptala se s obavami. „Právě mi oznámili, že přijel tvůj otec, paní!“ Vyskočila z křesla, jako by jí píchl šídlem. Docela změna! Pamatoval si, jak chladné bylo jejich rozloučení po svatbě! „Kde je?“ vyhrkla nedočkavě. „Ještě na spodním nádvoří, paní! Brzy ale přijde sem …“ „Připravte mu pokoj a taky něco k jídlu a …“ Eówyn jí položila konejšivě ruku na předloktí. „Uklidni se! Haleth už se o to určitě postaral, že ano?“ Králův pobočník přikývl. „Jistě …“ Víc říct nestihl, protože se ozvalo rázné zaklepání a vstoupil prostovlasý muž. „Král Thranduil!“ ohlásil zvučným hlasem a vzápětí se objevil vysoký světlovlasý Elf oblečený v cestovním šatě. U pasu mu ovšem nechyběl mohutný meč a krátká dýka. „Otče!“


Bez váhání objal svoji dceru, která se mu nadšeně vrhla v ústrety. „Ir …“ oslovil ji, jako když byla dítě, a pak ji od sebe trochu odstrčil, aby si ji pořádně prohlédl. Jednoduché, avšak praktické šaty, nijak okázalý účes, ale v očích měla jiskru, kterou u ní nikdy nezaznamenal, a z ní celé vyzařovalo cosi, co potěšilo jeho srdce. „Změnila ses, dcero! Ale vypadáš dobře!“ Neušlo mu, jak se sotva znatelně zarděla. „Děkuji ti, otče! Pamatuješ si na paní Eówyn?“ Zadíval se na druhou dívku, vlastně ženu. „Ale jistě! Poznali jsme se přece na vaší svatbě, Íriel! Rád tě opět vidím, má paní!“ Pohlédl na její kulatící se bříško. Z Legolasova listu věděl, co ji potkalo, a proto byl značně zaskočen skutečností, že očividně čeká dítě. Toto zjištění ho jen utvrdilo v přesvědčení, jak výjimečná žena to je. Předpokládal by, že po takovém hrůzném zážitku o to malé přijde. „A gratuluji, paní! Tobě i Faramirovi!“


Eówyn se na mirkwoodského krále trochu rozpačitě usmála. „Zdravím tě, pane! Měli jste dobrou cestu?“ optala se ho se zájmem. „Ano, jen jsme si museli zvyknout na ty širé pláně!“ Íriel se vydala ke dveřím. „Půjdu zkontrolovat, jak jsou daleko s tvým pokojem, otče!“ sdělila jim, než za sebou zavřela. Haleth se také někam vytratil, ani si nevšimla kdy. Rohanská štítonoška najednou nevěděla, co s rukama. „Posaď se, paní! Ve svém stavu bys neměla zbytečně postávat!“ Uposlechla královy rady a sedla si zpět k šachovému stolku. Elfský král se usadil naproti ní a upřel na šachovnici zkoumavý pohled. „Bylo by škoda tu hru nedohrát, nemyslíš, paní?“ pronesl a táhl bílým střelcem o dvě pole vpřed. Eówyn se slabě usmála a posunula svoji věž, protože doufala, že ho tak přiměje k ústupu …
Tipů: 5
» 26.05.12
» komentářů: 0
» čteno: 1024(5)
» posláno: 0
Ze sbírky: Kůň a lístek


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.