Hrad. Pokračování Křídel dravce

Hrad byl postaven Velký a pevný. Petr z Rožmberka, který jej dostal od svého otce, se těší na svatbu se svou milou. Vnučkou purkrabího z Maidštejna. Svatba se má konat na Krumlově, který je hlavním sídlem Rožmberků. Maidštejn byl postaven jako pevnost, chránící kupeckou stezku a přístav, jenž byl velmi důležitým. Hrad nikdy nebyl dobit nepřítelem. Ani se tomu nedivím..



Hrad.

„Ano, příteli můj, pokud tě mohu takto nazývat. Tak nějak to bylo“
U stolu v dřevěné chatě na soutoku Vltavy s Křemežským potokem, sedí dva muži. V krbu popraskává oheň a muži popíjejí z pohárů a vypráví.
Jedním je Mláta, který se po dostavění hradu stal pomocníkem v přístavišti a druhým mužem je Ondřej, který z Maidštejna odešel na Orlík a Zvíkov .Teď se cestou na další stavbu, zastavil pod Maidštejnem a potkal Mlátu, se kterým se zná od mládí. Teď.sedí v Mlátově chatě a on vypráví.

O tom, jak byl dostavěn hrad. Jak přijela dcera purkrabího. Jana. Přijela z Krumlova, kde žila od narození. A o světle, které přinesla do života stárnoucího purkrabího i všech okolo. Mlátova žena pracuje na hradě, tak o tom Mláta ví více než ostatní lidé. A tak Mláta popisuje, jak Jana vířila prach po chodbách a sálech hradu a jak to dohánělo k zlosti její chůvu. O strážích které si před děvčetem nemohly být jisty. Byla všude. Purkrabí se v ní viděl a jen zářil.
Největší pozdvižení nastalo, když na hrad přijel syn vrchnosti, pan Petr. Ten se znal s Janou z Krumlova a velmi se přátelili.
Na hradě bylo dobře. Roky běžely. Hrad je pevný a v bouřlivých letech se osvědčil. Z Jany se stala krásná dívka. Občas se objevila v podhradí a všechny zaujala svou slušností a příjemným vystupováním. Pan Petr sem jezdil stále častěji a zdálo se, že příběh skončí svatbou.
Jednou také přijel pan Petr a žádal purkrabího o Janinu ruku. Ten souhlasil, pokud bude mít její souhlas a požehnání svého otce. A Petrův otec souhlasil.
Mladý pan Petr jezdil do místních lesů na lov a nikdy neopomněl, zastavit se na hradě a pozdravit svou snoubenku a budoucího tchána
Jednou také přijel s družinou a vyjel, jak bylo jeho zvykem, na koni, až nahoru k bráně. Jana, upozorněna stráží mu vyšla vstříc a on jí oznámil, že svatba se bude konat z jara na Krumlově a potom se oba vrátí na Maidštejn, který on dostane spolu s jiným majetkem, darem od otce.
Šťastná Jana šla oznámit novinu otci a pan Petr odjel na lov.
Dva dni nato, přijel z Krumlova posel s tím, že se pan Petr nevrátil s družinou a jestli nedlí na hradě. Po záporné odpovědi vyrazil posel na cestu zpět.
Zpráva vyvolala poplach a purkrabí vyslal všechny schopné muže hledat pana Petra. Po hradě zatím bloudila bledá Jana. Dva dni na to, při procházce po cestičce kolem vnějších hradeb, Jana zmizela.
Stráže, poháněné purkrabím, prohledaly hrad i celé okolí, včetně strží a řeky. Po Janě jakoby se slehla zem. Její stopy ve sněhu vedly na místo, kde se hradu přibližuje skála na druhém konci strže..Tam, na místě, kde nechal kdosi postavit špičatý kámen, se stopa ztratila.
Pana Petra se podařilo nalézt druhý den. Ležel, polámaný v chalupě drvoštěpa, který jej našel v lese.
Potom se pan Petr dlouho léčil na Krumlově. Když mu řekli, co se stalo na Maidštejně, přijel sem a dlouho mluvil s purkrabím. Nato se jen rozloučil, odjel a již jsme jej neviděli. Ví se, že se vzdal světského života a vstoupil do kláštera.
„Tady, příteli můj, nastaly zlé časy. Purkrabí, strašně zasažen ztrátou milované Jany, zešílel. To, co museli vytrpět obyvatelé hradu i podhradí, vám, z úcty k němu, nebudu líčit. Jen povím, že když byl nalezen mrtev ve své posteli, oddechlo si mnoho lidí.
Nový purkrabí je mladší člověk. Není zlý, ale své dosazení sem, bere jako újmu.
Vykonává své povinnosti, ale jen ty. Kdykoli může, domáhá se u vrchnosti přeložení na Krumlov, nebo jiné, lepší místo.“
Mláta si povzdechne a pokračuje.
„Moje žena říká, že purkrabí se tady, uprostřed lesů, bojí. Jak se změnila politika naší vrchnosti, říká prý, stalo se z Maidštejna, něco jako vězení. A on si nezaslouží být žalářníkem. Taková Třeboň, říká , to by bylo něco pro něj.
Něco na tom asi bude. Ale jak to vidím já, a že se tu leccos dozvím od kupců, náš pán, tedy pan Ondřej z Rožmberka, bude hrad ještě potřebovat. On Maidštejn nebyl nikdy obydlen jiným, než purkrabím a strážemi. Je to pevnost. Kdo ví, co bude dál.“
Takový příběh, vypráví starý Mláta svému hostu. Ondřej tiše poslouchá. Silný vítr, nesoucí sníh, lomcuje okenicemi. Nad hradem létá obrovský dravec. Šum křídel není, v burácení větru, ani slyšet..