Kůň a lístek - kapitola 6

Rohanský král se dozvídá nepříjemnou zprávu. Nastává shon a trochu zmatek kvůli odjezdu hostů ...
» autorka: erestor
„To snad žertuješ, ne?“ Eomér si zpytavě měřil gondorského krále. „Nikoliv! Arwen sice tvrdí, že tohle moc neumí, ale já bych jí věřil!“ Aragorn odložil pohár zpět na stůl. Bylo mu Eoméra líto. Rohan se stále ještě vzpamatovával z války a on teď oznámil jeho vládci, že ho zřejmě čekají další potíže. „A nemohla paní Arwen vidět, co se už stalo?“ otázal se Faramir opatrně. „To bych neřekl!“ potřásl Aragorn hlavou. „A neřekla ti něco bližšího?“ zeptal se Eomér s pochopitelným zájmem. „Ví jen, že se to stane, ale netuší kdy a ani jakou to bude mít sílu!“ Thranduil se mračil. „Tak ať se podívá znovu a líp!“ zabručel pohrdavě. Nikdy na jasnozřivost moc nedal. A zvlášť ne, když se jednalo o toho Peredhela! „Arwen říká, že u ní to takhle nejde! Elrond to dokáže, ale ona ne!“ Aragorn pocítil potřebu svoji ženu bránit. „Jestli ti to nestačí, pane, tak si to zkus sám!“ dodal o poznání ostřeji. Legolas mu chlácholivě položil ruku na rameno. „Jen klid, příteli! Máme jenom strach o Íriel, to je celé!“ Mirkwoodský král přikývl. „Měla by pro jistotu odjet s námi do Mirkwoodu! Tam bude v bezpečí …“ Eoméra ten nápad ani v nejmenším nepotěšil. „To v žádném případě!“ přerušil ho nekompromisně a Faramir se začal obávat o klidný průběh večera. „Zkus se uklidnit, švagře!“ vmísil se do hovoru. „Ale nemůžeš popřít, že určité riziko tu je …“ Eomér po něm bleskl planoucíma očima. „To pro všechny, ne jen pro ni!“ Thranduil bouchl pěstí do stolu. „Je to moje dcera! A já nepřipustím, abys hazardoval s jejím životem!“


Íriel polekaně vzhlédla od vyšívání, když přišel její manžel. „Ten zatracenej chlap, aby ho vzali všichni čerti! Thranduil je pěknej prevít …“ Eomér se zarazil a zadíval se pozorně na svoji ženu. Byla bledá jako stěna a nenápadně, leč toužebně, pokukovala po dveřích. Skvělé! „Sakra, Íriel, copak jsem na tebe někdy vztáhl ruku?“ zeptal se otráveně. „Ne.“ odpověděla po pravdě. „Tak proč se mě teda tolik bojíš?!“ Byl si vědom, že s ní nemluví právě nejpřívětivěji, ale bylo mu to jedno. Měl celé té jejich královské rodiny plné zuby! Íriel začala pomalu ukládat věci na vyšívání, aby získala trochu času, jenže to na rohanského krále neplatilo. „Já čekám, Íriel!“ vyzval ji ledově. Jak mu to jen říct, aby se zase nerozčílil? Zaklapla víčko košíčku a povzdechla si. „Ale už nekřič, ano? Leká mě to!“ Prosebně na něho pohlédla. „Pokusím se!“ odvětil už mnohem klidněji a dokonce si sedl naproti ní. „Víš, my Elfové jsme tišší a nemáme rádi hluk a křik a nedáváme najevo své emoce … tedy aspoň většina!“ opravila se, protože si vybavila otce, když se odmítla provdat za Eoméra. Tehdy se rozzuřil tak, až se mirkwoodský palác otřásal v základech. „Ale vy, Rohirové, jste jiní … mnohem hlučnější a bezprostřednější …“ pokračovala opatrně. „Prostě se bojím, když tu tak pobíháš a křičíš, že si pak vyliješ svoji zlost na mě.“ zašeptala se skloněnou hlavou.


„Opravdu tomuhle věříš?“ zeptal se Eomér potichu. Podívala se na něj. „Myslím, že dokážeš být krutý, avšak věřím, že bys mi neublížil, Eomére! Jen mě děsí ten tvůj křik a vztek a tak ... nejsem na to zvyklá!“ odmlčela se a jen se na něj dívala. Nepatrně se pousmál. „Za svůj život jsem udělal hrozné věci a nepochybuju, že kdybys jen o části z nich věděla, tak se ode mě odvrátíš s hrůzou, ale byly nutné, to mi věř!“ V mysli se mu objevily obrazy z bitev jen za posledních pár let. Vzal její ruku do své. Nebránila se a dokonce začala tu jeho jemně hladit palcem. „Jsem válečník, Íriel, a to se nezmění! Sice jsem i král, ale u nás se to tak nebere, jak už sis asi i sama všimla!“ Přikývla. „I když budu řvát jak na lesy nebo vztekle dupat po místnosti, tak tobě ode mě nic nehrozí! Ale bohové tě ochraňuj, jestli něco provedeš ty.“ Neušlo mu, jak se zachvěla. „Co se mnou uděláš?“ Zadíval se jí pevně do očí. „To záleží na závažnosti tvého provinění, Íriel!“ prohodil vážně. „Ale na moji shovívavost bych se příliš nespoléhal!“
Íriel ztěžka polkla. Hleděla do jeho kouřových očí, ale nedokázala říct, co v nich vidí. Přísnost, laskavost, bolest, krutost, něhu … Natáhla volnou ruku a pohladila ho po tváři. „Jsi takový, jaký musíš být, abys udržel svoje lidi naživu, pane! A já udělám vše, co je v mých silách, abych ti v tom pomohla!“


Faramir si oblékl černý kabátec se znakem bílého stromu. V duchu poděkoval veliteli gardistů, který mu ho přivezl. Vypadalo by hloupě, kdyby jako gondorský správce jel po králově boku v obyčejném šatu! Ozvalo se zaklepání a do pokoje vstoupil jeho švagr. „Děje se něco?“ zeptal se Faramir překvapeně. Dneska odjížděli a za chvíli se měli sejít dole k oficiálními rozloučení, tak ho Eomérova nečekaná návštěvě zarazila. „Ne, jen jsem tě chtěl vidět!“ mrkl na něj rohanský král vesele. „A o něco tě požádat!“ dodal poněkud rozpačitě. „O co jde?“ Faramirova zvědavost vzrostla. „Neříká se mi to snadno, ale jde o Eówyn! Vím, že jste se udobřili, ale … prostě kdyby zase začala vyvádět, tak buď přísnej, ale spravedlivej, jo?“ Faramir se usmál. „Neboj, budu dokonce i citlivej!“ Eomér se ušklíbl. „Tos byl skoro rok a podívej, kam jste se dostali!“ Pak ale zvážněl. „Eówyn potřebuje jasný hranice a když je překročí, tak ji ztrestej, ale s rozumem! Je to ale moje sestra a nechci, abys ji mlátil hlava nehlava, jasný?“ Rohir se zadíval svému příbuznému do očí. „Neslibuju, že se jí bude vždycky pohodlně sedět, ale dám si pozor, stačí?“ Muž z Gondoru opětoval jeho pohled. Eomér mu nabídl pravici a on ji pevně stiskl.


Legolas zahlédl svoji sestru dole v síni, jak kontroluje poslední košíky se zásobami na cestu. „Tenhle je po paní Arwen a tenhle pro paní Eówyn! A tyhle jsou pro mého otce …“ Opřel se o zábradlí a pozorně si ji prohlížel. Neušla mu proměna, která se s ní během těch posledních pár dní udála. Ta tam byla ta dívka, která se ve zdobných šatech bezcílně procházela chodbami mirkwoodského paláce. Nevěděl, do jaké míry mohl za tu změnu Eomér, ale rozhodně jí prospěla. Měla na sobě hnědé šaty, které se moc nelišily od šatu rohanských žen kolem ní, a na koženém opasku jí visel svazek klíčů. Plavé vlasy si zapletla do obyčejného copu, který jí sahal do půli zad. A jestli ho oči nezklamaly, tak šperky neměla žádné. Musel se usmát. V Mirkwoodu stále nějaké ty tretky nosila! Seběhl schody a přistoupil k ní. „Máš chviličku?“ Potěšilo ho, že se nejprve rozhlédla, zda někdo něco nepotřebuje, a pak přikývla. Vzal ji za ruku a odvedl kousek stranou.
„Jsi v pořádku?“ Udiveně na něho pohlédla. „Proč bych neměla být?“ Jemně jí zastrčil neposlušný pramen za ucho. „Eomér dovede být tvrdý!“ pronesl tiše. „Nemyslíš, že tahle obava přišla trochu pozdě? Neměl sis dělat starosti hned po svatbě? Nebo ještě lépe před ní?“ odpověděla hned. „Nejde mi o vaší svatební noc, to k tomu patří, ale ptám se na to ostatní!“ odvětil klidně. „A na co přesně se ptáš, bratře?“ optala se ho nechápavě. „Íriel, chci se jen ujistit … potřebuju se ujistit, že tě nechávám v dobrých rukou, chápeš?“ Povzdechla si. „A kdybych řekla ne, změnilo by to něco? Vzal bys mě zpátky do Mirkwoodu? Asi ne, viď?“ Měla pravdu. Nemohl by udělat vůbec nic, aby ji ochránil. „Je to opravdu tak zlé?“ vypravil ze sebe smutně. K jeho úlevě potřásla hlavou. „Ne, to není! Eomér má vznětlivou povahu, ale není to žádný netvor! Nepopírám, že se ho občas bojím, ale jde spíš o to zvyknout si na jeho chování!“ Legolas přikývl. „Taky mi to chvíli trvalo, ale Rohirové jsou skvělí lidé! Jestli se stanou tvými přáteli, tak na celé Ardě nenajdeš věrnější a obětavější druhy, Ir!“ Po dlouhých měsících ji zase oslovil zdrobnělinou, kterou jí říkával, když byla malá. Oba sourozenci věděli, co to znamená. „Takže už se na mě nehněváš?“ Její radost byla zřejmá. Položil jí ruce na ramena. „Jak bych mohl? Jsi přece moje sestra!“ Objala ho a on ji k sobě pevně přitiskl. „Dávej na sebe pozor, Lasi!“


Gondorský král si zachmuřeně prohlížel průvod, který se připravoval pod schodištěm. Těšil se do Minath Tirith, ale netěšil se na cestu, která je čekala. Kdybych jel sám, tak by mi to trvalo zhruba polovinu té doby! Vyjížděl by s východem slunce a zastavoval s jeho západem. A rozhodně by nepotřeboval tu spoustu truhel a truhliček a košíků … Nechápal, jak je sloužící dokážou uskladnit na vozech. Navíc, měl dojem, že všechna zavazadla jsou nejdůležitější a všechna musí být nahoře! „Netvař se tak kysele, pane!“ ozval se vedle něho pobavený hlas. „Vždyť se na to podívej, Halethe!“ opáčil nevrle. „Bohové, my snad stěhujem půlku Rohanu!“ zaúpěl polohlasně, když spatřil, jak dva muži přinášejí další dřevěnou bednu. „Co je v tomhle?!“ zařval takřka nepříčetně. „To nevíme, pane, ale paní Arwen říkala, že máme být opatrní!“ sdělili mu, když kolem něj procházeli. „Ženské a ty jejich zatracený krámy!“ procedil skrz zaťaté zuby k Halethovi, který se očividně dobře bavil. „Mám sto chutí sdělit Arwen, že má pro sebe jednoho koně a jednoho nákladního poníka! Ať si poradí, jak umí!“ vrčel jako vzteklý vlk. „To bych na tvém místě nedělal, pane! Noci bývají chladné, dokonce i v Gondoru!“ Aragorn se na něj užasle podíval. „Kam tím míříš?“ Haleth byl najednou nevinnost sama. „Mám jen starost o tvé tělesné zdraví, pane!“ odvětil bez váhání. „Jeden je pak nevrlý a protivný a může udělat nějakou nepředloženost!“ Gondorský král se rozchechtal na celé kolo. „To máš teda, sakra, pravdu!“


„Paní?“ Íriel se tázavě zadívala na černovlásku. „Král Thranduil s tebou chce mluvit, čeká na tebe ve svém pokoji! A máš si pospíšit!“ Rohanská královna přikývla a zamířila do hostinských pokojů, které dosud obýval její otec.


Eomér viděl, jak Íriel vchází do Thranduilova pokoje. Bylo mu hned jasné, oč jeho tchánovi jde. Lump jeden ušatá! Nejraději by tam vtrhl a odkázal toho elfského nadutce do patřičných mezí. Všiml si, že Íriel za sebou nezaklapla dveře a ty se teď nepatrně pootevřely. Lepší příležitost už mít nikdy nebudu! Pozorně se rozhlédl kolem, jestli ho někdo nesleduje. Nikde nikdo! Potichu přistoupil ke dveřím a naslouchal jejich hovoru. Ale po prvních jejích slovech se mu na tváři objevil nevěřícný výraz …


„Volal jsi mě? Není snad něco v pořádku, otče?“ zeptala se, jakmile vešla dovnitř. Odjezd hostí byl první velkou událostí, kterou měla na starost a nechtěla svého manžela zklamat. A to poslední, co potřebovala, byla stížnost od jejího otce! Odhadovala sice, že toto pochybení by patřilo do té lehčí kategorie, ale šlo tu i o ni samotnou. Chtěla dokázat sobě i ostatním, že to zvládne. „Ne, všechno je v pořádku, Íriel!“ Otec si ji upřeně prohlížel. „Aha, a o co tedy jde?“ zeptala se po chvíli, když se k ničemu dalšímu neměl. „Chtěla bys s námi domů?“ Tuhle větu jsem toužila slyšet celou zimu! Konečně přišla, ale příliš pozdě. „Ale já jsem přece doma, otče!“ vypravila ze sebe po chvíli. „Nech toho, Íriel! Dobře víš, o čem mluvím!“ okřikl ji rázně. Uvědomila si, jak ji těch několik dní s Eomérem zocelilo. Ještě nedávno by se lekla a poslušně souhlasila se vším, co řekne, jen aby se na ni nezlobil. Teď se mu však klidně dívala do tváře. „Se vší úctou, otče, můj domov je Rohan!“ odpověděla pevně. „Měj rozum, dítě, nejsi tu v bezpečí!“ řekl naléhavě. „Jak to?“ vyhrkla zaraženě. Myslí si snad, že …? „Eomér mi neublíží …“ Otec jen mávl rukou. „Co je mezi vámi, to si srovnejte sami! Ale Rohanu hrozí další válka, Íriel!“ dodal jen tak mimochodem, jako by se nechumelilo. Cítila, jak jí mizí barva z tváří. „Eomér ti nic neřekl, co?“ Toliko k upřímnosti, kterou tak miluje! „Měl toho moc, otče!“ hájila ho okamžitě. „Ale to na mé odpovědi nic nemění! Mé místo je po boku mého muže a v čele našeho lidu!“


Thranduil si několik úderů srdce prohlížel svoji dceru, jako by ji viděl poprvé v životě. Změnila se. A netýkalo se to jen jejího oblečení. A on si nebyl jist, zda se mu ta proměna zamlouvá! „Nevíš, o čem mluvíš, dítě! Nikdy jsi nic podobného nezažila! Válka je hrozná věc, Íriel, nemáš ani tu nejmenší představu …“ Íriel ho přerušila. „Odpusť, otče, ale myslíš si snad, že mě Eomér vezme sebou do boje?“ Smutně se pousmál. „To bych neřekl, i když u Rohirů je možné všechno!“ dodal, když si vzpomněl na Eówyn. „Ale i v Edorasu toho budeš mít víc než dost! Ty budeš ten, na koho se zbylí budou obracet o radu či pomoc! Po tobě se bude žádat ošetřovat raněné a pohřbívat mrtvé! A jestli Eomérovi jezdci nepřítele nezadrží … Co myslíš, že s tebou bude pak? Jsi krásná, dcero, máš půvab našeho lidu, a o to lákavější kořistí budeš!“ Všiml si, jak Íriel bledne čím dál tím víc, a nemilosrdně pokračoval. Jistě, nebylo to vůči Eomérovi spravedlivé, ale na to kašlal. Byla to jeho jediná dcera a on byl ochoten udělat cokoliv, aby byla v bezpečí. Dlužím jí to! „Pochybuji, že si tě někdo z nich nechá ujít! Rohanskou královnu a elfskou princeznu k tomu! A budeš mít štěstí, když to budou jen jejich velitelé …“


Eomér sevřel pěsti, až se mu nehty bolestivě zaryly do dlaní. Ten prevít zatraceně dobře věděl, čeho se Íriel bojí. A zcela úmyslně ji děsil ještě víc! Už se chystal tam vrazit a říct tomu syčákovi, co si o něm myslí, ale v poslední chvíli ho zastavil hlas jeho ženy …


„Nech toho, otče!“ Íriel toho měla právě dost. „Tys mě vehnal do sňatku s Eomérem! Mě ses na nic neptal! Bylo to rozhodnutí tvoje a lorda Talaganta, ale ne moje!“ Několikrát se nadechla, aby se uklidnila. „Teď mě ale dobře poslouchej, otče! Eomér je můj manžel a jako takového ho budu ctít! A totéž se týká i Rohirů. Uznali mě za svoji paní! Neopustím je, zvláště když Rohanu podle tebe, hrozí nebezpečí! A jestli se jednoho dne stane, že Eomér padne …“ zaváhala. Valar to nedopusť! „ … a naši nepřátelé přijdou až sem, tak udělám všechno, co bude v mých silách, abych ochránila svoje lidi! I kdyby mě to mělo stát život … nebo čest!“


Eomér jen tak tak uhnul, aby ho nezasáhly dveře, které jeho žena zprudka otevřela. Pohlédla na něho a zarazila se. „Tohle byla nějaká tvoje zkouška?!“ zasyčela na něj a oči se jí hněvivě blýskaly. Ještě nikdy mu nepřipadala tak půvabná. Usmál se na ni. „Moje ne a plánovaná taky ne!“ odvětil po pravdě. Očividně mu nevěřila. „A sdělíš mi, jak jsem obstála?“ otázala se studeně. „Nepotřebují tě dole?“ připomněl jí její povinnosti. „Jak poroučíš, pane!“ odsekla mu, ale do uctivosti měl její tón hodně daleko. Pozoroval, jak schází ze schodů, pak se otočil a bez klepání vstoupil k Thranduilovi. „Tohle bych od tebe tedy nečekal, pane!“ Zlatovlasý král opětoval jeho pohled bez mrknutí oka. „Omlouvat se ti nebudu!“ zavrčel na svého zetě. „Vyděsil jsi mou ženu k smrti!“ obvinil ho Eomér bez váhání. „Nechci, aby takhle skončila!“ Thranduil si založil ruce na prsou. „Jak?“ Rohanský vládce si zpytavě měřil svého tchána. „Znásilněná a zbitá!“ Eomér si odfrkl. „A přesto jsi ji provdal za mě? Za barbara? Jaks čekal, že skončí naše první společná noc?!“ Mirkwoodský vládce chvíli přemýšlel. „To by bylo něco jiného a navíc Legolas se za tebe přimlouval …“ začal, ale Rohir ho přerušil. „Pokrytče! Nejde ti o to, aby se jí něco nestalo, ale jenom o tvoje svědomí! Íriel je moje žena a já se o ni postarám! To ti přísahám, Thranduile!“ Bylo to poprvé, co svého tchána oslovil jménem.


Rohirové se shromáždili na prostranství před palácem, aby vyprovodili na cestu vznešené hosty. Jejich král pozvedl pravici a oni se ihned utišili, protože nechtěli zmeškat ani slovo z jeho řeči. „Přátelé z Gondoru a Mirkwoodu, i když dnes odjíždíte, v našich srdcích zůstáváte navždy s námi! Nechť vás bohové provázejí!“ Gondorský i mirkwoodský král poděkovali za rohanskou pohostinnost a konečně nastal čas odjezdu. Arwen se usadila ve voze, zatímco Eówyn vyskočila na svého hnědáka. „Je to moudré, příteli?“ otázal se Aragorn Faramira potichu. „Jistě, když se unaví, bude aspoň pak poslušnější, ne?“ odvětil jeho správce zvesela. Hm, určitou logiku by to mělo!


Íriel se smíšenými pocity sledovala, jak se jezdci dali na cestu. Otec se na ni ještě stále hněval a jejich rozloučení proběhlo velmi formálně. Popřál jí hodně štěstí a nasedl na svého hřebce. Legolas ji naproti tomu objal a pošeptal jí, že ji má moc rád. Král Gondoru jí pokývl na rozloučenou a Faramir se nepatrně uklonil. Paní Eówyn ji také objala a prosila, ať má s Eomérem trpělivost. Paní Arwen jí řekla, že kdyby něco potřebovala, tak ať neváhá poslat posla. I Eomér se vyhoupl do sedla. „Vrátíme se až večer, ženo!“ oznámil jí věcně. „Budeme vás čekat, muži!“ odpověděla, jak se slušelo a patřilo na spořádanou manželku.


Seděla v ložnici, kde v krbu vesele plápolal oheň, a při mihotavém světle vyšívala. Poprosila jedno z děvčat, aby jí na látku nakreslilo rohanský znak a ona k němu pak doplnila mirkwoodský lístek. Napadlo ji, že by mohla zkusit, jak budou vypadat společně. Vždyť naše děti to budou potřebovat … Oh, Valar, o čem to vlastně přemýšlím? Nedovedla si představit, že by měla mít děti. Ta nesmírná zodpovědnost, ale víc než ta ji děsil porod! V Mirkwoodu léčitelé dávali rodičkám něco na bolest, ale tak nějak pochybovala, že totéž budou dělat v Rohanu. Zvláště, když tohle obstarávala jenom nějaká porodní bába … Ozvalo se tiché zaklepání. „Vstupte!“ vyzvala hosta, ale dveře kupodivu zůstaly zavřené. Vstala a vyšla na chodbu.
„Neviděl jsi, kdo to klepal?“ zeptala se střapatého klučiny, který si ji zvědavě prohlížel zpoza rohu. „To já!“ oznámil hrdě. Mohlo mu být tak šest, sedm let. „Aha, a copak jsi mi chtěl?“ Laskavě se na něj usmála. „Něco pro tebe mám!“ odvětil a přišel až k ní. „Táta ho dal mámě, když měla narozeniny!“ Podával jí ozdobný hřebínek do vlasů. „A nebude ho matka postrádat?“ Kluk zavrtěl hlavou. „Loni umřela.“ Vysvětlil jí a ji zarazila věcnost, se kterou hovořil o smrti. „Proč mi ho tedy dáváš?“ Opatrně přejela prsty hladkém oblouku. „Byla hezká jako ty, ale nebyla tak smutná. Vlastně občas jo, ale to jenom, když táta nebyl doma!“ opravil se vzápětí. „Tak jsem myslel, že ti to udělá radost!“ Cítila, jak se jí do očí derou slzy. „Jak se jmenuješ, chlapče?“ vypravila se sevřeným hrdlem. „Enrik a už měl dávno bejt v posteli!“ ozval se přísný hlas jen kousek od nich. Chlapec se polekaně ohlédl. „Jéé, ty už jsi zpátky, táto?“ vyjekl a vzápětí dostal pohlavek. „Řekl jsem ti, že až se vrátím, budeš už chrnět, ne?“ Íriel pohlédla na příchozího a poznala v něm manželova pobočníka, Haletha. „Odpusť, paní, že tě rušil!“ pronesl omluvně k ní. „Nerušil, Halethe, to ani v nejmenším! Nezlob se na něj!“ požádala ho, ale Haleth se jen zamračil. „Poslouchat se musí, paní! A ty …“ obrátil se na svého syna. „ … hybaj do pelechu!“ Haleth i Enrik se měli k odchodu. „Počkej!“ Íriel si uvědomila, že by se ho asi měla na něco zeptat. „Má paní?“ Haleth na ni upřel tázavý pohled. „Manžel se už také vrátil?“ Přikývl. „Mám mu něco nechat připravit? Lázeň? Nebo něco k jídlu?“ Očima ho prosila o radu. „Ani née, paní!“ mávl rukou. „Tohle byla jenom taková malá vyjížďka! Když jsem odcházel ze stájí, tak se oplachoval ve džberu! Jen mu obstarej nějaké jídlo, pití a buď na něj aspoň trochu milá!“ Nepochybovala o tom, co tou poslední poznámkou naznačoval, a byla vděčná za pološero, které milosrdně skrylo její ruměnec. Haleth měl ovšem oči jako sova a její rozpaky mu neunikly. „Jo, přesně tohle jsem myslel!“ Polohlasně se zasmál a popřál jí dobrou noc, než i se synem zmizel na schodech.


Eomér vešel do ložnice a překvapilo ho, že Íriel tam nebyla. V křesle sice ležel její košíček s ručními pracemi, ale jinak po ní nebylo ani vidu ani slechu. Nepatrně se zamračil. Kdepak asi běháš, holka? Odložil meč a převlékl se do čistých nohavic a volné tuniky. Pohodlně se usadil do křesla u krbu a natáhl k němu nohy. Opřel si hlavu a zavřel oči. Představoval si, jak by jeho návrat vypadal, kdyby se vracel z boje, samozřejmě vítězného! Jeho žena by na něj čekala s připravenou horkou koupelí, pomohla by mu svléknout zbroj a vydrhla by mu záda. Nechala by mu přinést křupavou pečínku, voňavý chleba a džbán studeného piva. Dosyta by se najedl, trochu se prospal a potom … Íriel v jeho představách byla povolná a velmi vynalézavá … Z těch lákavých vizí ho vyrušil zvuk otevíraných dveří. Pohlédl k nim a bezděky se pousmál. Jeho žena mu nesla podnos s večeří.
„Vítám tě doma!“ pozdravila ho plaše. „Myslela jsem, že by sis třeba něco dal …“ Dal, holka, ale jídlo to zrovna není! „Dej to sem!“ povzbudivě na ni kývl. Postavila tác vedle něj na stolek a sama si sedla na pohovku. „Měl jsi dobrou cestu?“ Bylo očividné, že se snaží udržovat hovor. „Dalo se to!“ ukousl si kus studeného masa. „A cos dělala ty?“ Oči jí sklouzly na košíček. „Vyšívala jsem, ale to tě asi moc nezajímá …“ Přikývl. „To máš pravdu! Stejně jako tobě je jedno, jakou jsem měl cestu!“ Lokl si piva. „Jdi rovnou k věci, Íriel! Na co ses chtěla zeptat doopravdy?“ vybídl ji, když si všiml, že váhá. „Ten můj rozhovor s otcem, měl jsi v něm prsty?“ Polkl sousto. „Už jsem ti řekl, že ne!“ odpověděl klidně. „Tak jak ses tam tak rychle ocitl? Špehoval jsi mě snad?!“ ostře si ho měřila. „Ne, ale využil jsem šanci, která se mi tak nečekaně naskytla!“ Uhnula pohledem. „Stejně se mi to nelíbí!“ pronesla umíněně. „To ani nemusí!“ odvětil bryskně, ale pak se nadechl. „Nechci se hádat, ženo!“ pronesl nakonec smířlivě. „Mám za sebou těžkej den a dovedu si představit lepší věci, než se tu takhle dohadovat!“


Íriel na něj vytřeštila oči. „Ale … vždyť jsme spolu … přece nedávno …“ vykoktala ze sebe celá rudá studem. Její manžel se zasmál a ten zvuk ji rozechvěl do morku kostí. „Nemám rád, když se mé příkazy neplní, ženo! Copak jsem ti neřekl, že se máš seznámit s našimi zvyklostmi?“ Zaraženě se na něj podívala. „Ano, to jsi řekl a já to také dělám!“ Svraštil obočí. „Nezdá se mi! Jinak bys takovouhle hloupost nemohla nikdy říct!“ O čem to mluvíš? Ztěžka polkla. „Co máš na mysli, Eomére?“ hlesla rozpačitě. „Když se Rohir vrátí ke své ženě, tak potřebuje cítit, že přežil!“ Něco ji napadlo. „Obstarej mu nějaké jídlo a pití a buď na něj aspoň trochu milá!“ zašeptala bezděky. „Kdopak ti tohle řekl?“ zeptal se Eomér s nelíčeným zájmem. Na Elfy to bylo příliš jednoduché a při tom dokonale výstižné! „Haleth.“ přiznala Íriel bez vytáček. „A měl pravdu, ženo!“ Se zatajeným dechem sledoval, jak se zvedla a zamířila k posteli. „Počkej!“ zarazil ji uprostřed kroku. Jsem hlupák a tohohle budu litovat! „Být milá neznamená jen roztáhnout nohy, kdykoliv si zamanu!“ Zrudla jako pivoňka nad tím pregnantním vyjádřením. Teď si musí myslet, že se bez toho neobejdu! Zahanbeně sklonila hlavu. Pravda ovšem byla, že část jejího já se nemohla dočkat, až ty slastné pocity zakusí znovu …
Tipů: 4
» 18.05.12
» komentářů: 0
» čteno: 1185(4)
» posláno: 0
Ze sbírky: Kůň a lístek


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2025 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.