Kůň a lístek - kapitola 3

Do Edorasu se sjíždějí hosté ...
» autorka: erestor
Eówyn se přitulila k Faramirovi a položila hlavu na jeho hruď. Ráda poslouchala pravidelný tlukot jeho srdce. Uklidňoval ji a naplňoval pocitem naprostého bezpečí a štěstí. Faramir jí dlaní líně přejížděl po boku. „Na co myslíš?“ zeptala se svého muže tiše. Zdál se jí dnes večer nějak zasmušilý. „Thranduil požádal Eoméra o rozhovor mezi čtyřma očima.“ Zatajila dech. „Myslíš, že přijme jeho nabídku?“ Faramir si povzdechl. „Jestli si nechce znepřátelit mirkwoodského krále a ztratit přátelství Legolase, tak nemá na výběr!“ pronesl věcně. „Ale co jeho pocity? A Írieliny? Na těch snad nezáleží?“ Neměla tu elfskou dívku ráda, ale jako žena s ní soucítila. Její manžel se smutně usmál. „Ne, nezáleží, Eówyn! Tohle nebude manželství z lásky ale z politických důvodů!“ Na několik úderů srdce bylo ticho, které nakonec přerušila Eówyn. „Pak jsem měla nesmírné štěstí!“ zašeptala spíš sama k sobě. „Ano, tos měla! A nevážila sis toho!“ Políbila ho na tvář. „Ale můj moudrý muž do mě vtloukl trochu rozumu!“
Faramir se pobaveně uchechtl. Nicméně vzpomínka na to, jak spočívala na jeho klíně, způsobila, že se jeho mužství začalo probouzet. „Dost už řečí o tvém bratrovi, ženo!“ Vzal její ruku a položil ji na své přirození. Bez otálení ho začala laskat, což ocenil spokojeným zamručením. „Jsem unavená, pane, celý den jsem krotila koně …“ Bez váhání ji uvěznil pod svým tělem. „Neřekl jsem ti, že se máš chovat jako spořádaná manželka?!“ zavrčel na ni hrozivě, ale veselé jiskřičky v očích ho zrazovaly. „Buď k mým prohřeškům shovívavý, pane!“ prohodila s předstíranou pokorou. „Shovívavost?! Tu si nezasloužíš, ženo!“ Jediným plynulým pohybem do ní vnikl až po kořen. „Sss ..:“ trochu sykla, protože nebyla na jeho náhlý výpad připravená. Faramir se nehýbal. Vzepřel se na loktech a upřeně si prohlížel svoji ženu. „Takhle bych mohl zůstat do soudného dne!“ pronesl zastřeně. Eówyn mu ovinula nohy kolem boků a vzepjala se proti němu. „Proboha, Faramire, copak nemáš srdce?“ Temně se zasmál, ale pak se nad ní slitoval …


V předpokoji královské ložnice bylo prostřeno k soukromé snídani. „Nemohl bys to odložit?!“ zeptala se gondorská královna svého muže lehce uraženě. Konečně jsme si vyšetřili trochu času sami pro sebe a ty se zrovna teď musíš zabývat tím dopisem?! Její manžel se na ni omluvně pousmál. „Promiň, ale tohle je opravdu důležité! Přinesl ho Eomérův posel …“ mumlal Aragorn s plnou pusou. „Jistě! Jako ostatně vždy, ne?“ odsekla mu naštvaně a namazala si vdoleček medem. Její manžel se najednou rozesmál na celé kolo. Arwen na něho přes stůl udiveně hleděla. „Co tě tak pobavilo?“ otázala se s nelíčeným zájmem. Její hněv byl rázem ten tam. „Máme přijet do Rohanu … na svatbu … Eomér se žení …“ vyrážel ze sebe mezi záchvaty smíchu. Arwen ovšem nic z toho nepřišlo tak směšné. „Však už má také nejvyšší čas! Nezapomínej, že je smrtelník!“ pravila vážně. „To ale není všechno!“ Aragorn se napil čaje. „Bere si Legolasovu sestru!“ opět vybuchl smíchy. Teď už tomu Arwen rozuměla. „Čí to byl nápad?“ vyhrkla bez váhání. „No, jeho určitě ne!“ Ani její! Znala mirkwoodskou princeznu. Setkala se s ní na své svatbě a pravdou bylo, že si ji jen stěží dovedla představit jako vdanou paní. Jako ženu elfského šlechtice ještě možná, ale rozhodně ne jako manželku rohanského krále. Chudinka Íriel … Vrhla na svého muže zamračený pohled, ale on se jen chechtal dál. Osel jeden!


„Včera jsem hovořil s Eomérem, dcero!“ Íriel sevřela ledová ruka srdce. „Ano?“ zeptala se přiškrceně. „Souhlasil se sňatkem …“ Musela si sednout. Hlava se jí točila. Krev prudce pulzovala ve spáncích. Tak to je konec! Věděla od začátku, proč ji bere do Rohanu, ale v hloubi duše doufala, že z toho nakonec sejde. Že si to otec rozmyslí. Že pochopí, že ona tady nemůže žít. Že tu nikdy nebude šťastná. Dokonce i že Eomér jeho nabídku odmítne! Jistě, byla by to pro ni urážka, ale jak ráda by se teď cítila uražená! „ … dohodli jsme se, že svatba se bude konat brzy zjara! To nám dá přes zimu dostatek času všechno pořádně připravit a dohodnout podrobnosti …“ Zvedla hlavu. „Jako třeba, co za mě dostaneš?“ zeptala se bezbarvým hlasem. „Moc toho asi nebude, rozhlédni se kolem!“ Mluvila klidně, ale hluboko uvnitř zuřila. Otec se však nenechal vyprovokovat. „Jako třeba, aby ses seznámila s místními zvyklostmi, Íriel! Pokud sis nevšimla, tak se dost věcí liší od těch našich! A ty se staneš jejich královnou, bylo by tedy vhodné, abys svému lidu rozuměla!“ Něco se v ní zlomilo. Odhodila stranou svoji hrdost a padla před ním na kolena. „Zapřísahám tě, otče, nedělej to! Vezmi mě domů, provdej mě za koho chceš, jen ne za toho barbara! Prosím tě …“ žadonila se slzami v očích. Nezdálo se, že by na něj její zoufalé prosby udělaly nějaký dojem. „Íriel, dost! Už je rozhodnuto, tak s s tím smiř!“ Otočil se k ní zády a beze slova odešel. Jakmile osaměla, zhroutila se na podlahu, kde se srdceryvně rozvzlykala …


Bylo už hodně pozdě, ale Eomér nemohl spát. Při večeři oficiálně oznámil své zasnoubení s princeznou Íriel. Věnoval jí k zásnubám prsten, který patřil již jeho matce. Když jí ho navlékal, tak si ji poprvé pořádně prohlédl. Plavé až stříbřité vlasy měla upravené do složitého účesu. Oči jako dvě studánky, rty jako jahody. Byla nesmírně půvabná, o tom nebylo sporu. Celkový dojem ovšem kazil chlad, který z ní vyzařoval. Ten se mu nelíbil ani za mák. Co s ní budu, sakra, dělat?! Byla proti němu malá a drobná. Tím se však nenechal zmýlit. Legolas také vypadal křehce, ale měl sílu a mrštnost, které z něho činily smrtelně nebezpečného protivníka. Děsilo ho však, že mu byla naprosto lhostejná. Necítil k ní vůbec nic. A to se s ní svázal do konce svého života! Ptal se sám sebe, jestli podpora Mirkwoodu za to stojí …
Vztekle odhodil deku a vstal. Natáhl na sebe kalhoty, boty a tuniku. S ničím dalším se nezdržoval. Bylo sice chladno, ale on tam stejně nehodlal být moc dlouho. Zamířil na prostranství nad schodištěm. Byl odtamtud nádherný výhled do kraje a on tam chodíval vždy, když si potřeboval utřídit myšlenky. Tentokrát ale ke svému údivu zjistil, že je tam obsazeno. Stála tam postava zahalená ve tmavém plášti s kapucí. Odněkud se ozval sýček. Neznámý se zprudka nadechl, otočil se k němu a on si s překvapením uvědomil, že je to jeho nastávající. „Co tu děláš, paní?“ zeptal se tiše. Všiml si, že se jí na řasách třpytí slzy. „Nemohla jsem usnout!“ odpověděla a měla se k odchodu. Impulzivně ji chytil za loket. „Počkej, paní! Ještě jsme ani neměli čas si spolu pohovořit!“ Vytrhla se mu a obezřetně ustoupila z jeho dosahu. Hřbetem ruky si otřela slzy. „Sdělíš mi, co ode mě očekáváš a jaká jsou pravidla tvého domu, pane?“ Postavil se vedle ní a zahleděl se do dálky. „Později určitě ano, ale teď bych tě chtěl jen trochu poznat!“


Íriel si prohlížela svého budoucí manžela. Na tvář mu dopadalo měsíční světlo. V ničem nepřipomínal vznešeného a mocného krále. Byl neurvalý, neváhal zvýšit hlas nebo použít slova, při kterých rudla studem, smál se hlasitě a rozhodně nedbal na protokol. „Nepředstírej, že tě to doopravdy zajímá! Nakonec stejně bude po tvém, ne?“ prohodila pohrdavě. „Do háje, Íriel, nemůžeš se chovat normálně?“ Vyjel na ni zostra a ona se bezděky přikrčila. „A co uděláš? Zbiješ mě?!“ Vyjekla leknutím, když ji hrubě popadl za ramena a přitáhl k sobě. Musela hodně zvrátit hlavu, aby mu viděla do tváře. Oči se mu zlověstně leskly. „Možná bych měl, když to ode mě furt očekáváš!“ procedil skrz zaťaté zuby. Ještě nikdy v životě se tak nebála. Co udělám, jestli mě udeří? „Ne … prosím …“ Pustil ji tak prudce, že málem upadla. Beze slova si ji prohlížel. Ten upřený pohled ji znervózňoval. Najednou jí vyschlo v ústech. Nakonec se otočil na podpatku a odešel. Ještě hodnou chvíli tam stála a ptala se hvězd na radu. Žádné se jí však nedostalo …


Eówyn pečlivě šněrovala tkanici a v duchu obdivovala jemnou látku. „Ještě štěstí, že se budete brát na jaře! Vysvitne sluníčko a všechno bude hned veselejší …“ Bratr ji ráno požádal, zda by nepomohla Íriel s přípravami na svatbu. Neměla z toho žádnou radost, ale uznávala, že se to slušelo. Služebné vybalily princezniny svatební šaty a ona jí teď pomáhala s jejich posledními úpravami. .„Nemusíš se tolik snažit, paní! Dobře víš, že i kdyby to byl den jako malovaný, tak pro mě to bude stejné, jako kdyby pršelo!“ Byla to první věta, kterou Elfka pronesla od rána. Tedy kromě pozdravu. „Je to tvůj velký den a budeš krásná nevěsta!“ Eówyn si musela přiznat, že nic tak nádherného ještě neviděla. Írieliny šaty se skládaly z přiléhavých spodních šatů a rozevláté svrchní řízy se širokými rukávy. Živůtek zdobila zlatavá výšivka v podobě květů. Patřil k nim i lehounký závoj, který na hlavě přidržovala tenká zlatá obroučka. Elfka se k ní najednou otočila a upřela na ni prosebný pohled. „Promluv si se svým bratrem, paní! Popros ho, ať tu svatbu odvolá! Určitě na tebe dá!“ Eówyn pomalu zavrtěla hlavou. „To by bylo k ničemu, paní! Eomér má tvrdou hlavu a jak se jednou rozhodne, je těžké ho přimět, aby změnil názor!“


Eomér se zájmem sledoval, jak přijíždějí hosté z Gondoru. Odhadoval, že to bylo asi padesát jezdců. Vpředu jeli dva muži na koních a nesli královské zástavy. Pak následoval gondorský král a několik metrů za ním se drželi strážci z jeho osobní gardy. Znak bílého stromu se nedal přehlédnout. Za nimi se plahočilo několik vozů, kolem kterých jeli po obou stranách stráže. Hádal, že v tom prvním se vezla paní Arwen. Co bylo v těch druhých to netušil. Snad dámy z jejího doprovodu. Nakonec tu byl zadní voj, tvořený asi patnácti ozbrojenci. „Těším se, že se opět setkám s Aragornem!“ ozval se vedle něho Legolasův hlas. Než Eomér stačil odpovědět, tak gondorští zastavili pod schodištěm. Aragorn seskočil a galantně pomohl vystoupit své ženě z vozu. Oba pak vystoupali vzhůru, aby se pozdravili rohanským králem, který na ně netrpělivě čekal. Bez váhání nabídl Aragornovi pravici a ten ji pevně stiskl. „Buď vítán, pane!“ Pak se Eomér zadíval na Arwen. „I ty, paní! Jsi den ode dne krásnější! Gondorské povětří ti svědčí!“ Královna se na něho usmála. „Zdravím tě, králi Eomére! Jsem ráda, že se těšíš dobrému zdraví!“ Eomér zalétl vyčítavým pohledem k Faramirovi, který se na něj šklebil. „Musel jsem přece vysvětlit, proč tu zůstávám tak dlouho, ne?“ prohodil vesele. „Můj pane!“ pozdravil svého vladaře uctivě. „Chyběl jsi mi, Faramire! Doufám, že se po svatbě vrátíte rovnou s námi?“ Aragorn se pátravě při tomto prohlášení díval do tváře svého kapitána. Věděl o důvodech, proč Faramir tak náhle opustil Minath Tirith. Kapitánovi bylo jasné, na co se ho král ptá doopravdy. „Bude nám oběma velkou ctí, pane!“ ujistil ho s úsměvem na rtech.


Arwen byla z duše ráda, když jí manžel oznámil, že musí ještě něco důležitého probrat s Eomérem, a opustil komnaty, které jim sloužily za dočasný domov. To cosi důležitého bylo samozřejmě skryto na dně mnoha pohárů, ale jí to nevadilo. Měla tolik práce, že nevěděla, kde jí hlava stojí. Svatba se měla konat příští týden a ona, přestože v Rohanu už pobývali několik dní, ke své hrůze teprve nyní zjišťovala, jaké škody utrpěly jejich věci během cesty z Gondoru. Aragornovo oblečení bylo celkem v pořádku, ale její šatstvo bylo celé pomačkané! A ještě ke všemu někam založila skříňku se svými oblíbenými šperky. O bedničce se svatebními dary si také nebyla jistá, kde přesně je. „Jak já nenávidím cestování …“ povzdechla si. „Přináší to jen samé zmatky!“


Princezna se zhluboka nadechla, aby se uklidnila. Po společném obědě se omluvila s tím, že na ni čeká komorná kvůli účesu. To ovšem nebyla pravda, ale ona si cenila každé minuty, kterou nemusela trávit v Eomérově společnosti. Vždy, když už si myslela, že ho dobře odhadla, tak udělal něco, čím ji překvapil. Do teď jí například nešlo z mysli jejich nečekané noční setkání. K jejímu údivu vypadal opravdu zklamaně, když s ním odmítla mluvit … Váhavě zaklepala. Co když mě pošle pryč? Co budu dělat pak? „Vstupte!“ ozvalo se zpoza dveří. „Odpusť, že tě ruším, paní, ale mohla bych si s tebou promluvit?“ Gondorská královna se na ni laskavě usmála a gestem ji pozvala dál. Usadila se s ní na pohovku a nalila jim do šálků libě vonící nápoj. „Jasmínový čaj! Můj oblíbený, ochutnej!“ Poslušně se napila. „Je opravdu moc dobrý!“ pronesla obdivně. „Je z Imladris! Jestli máš zájem, požádám otce, aby mi posílal i pro tebe! Za chladných večerů tady se ti bude jistě hodit!“ Íriel sebou trhla. Královna jí nechtěně připomněla, že tahle nepřátelská země se zanedlouho stane jejím domovem …
Arwen si všimla, jak její návštěvnice posmutněla. „Jak pokračují svatební přípravy?“ otázala se jí, aby ji přivedla na jiné myšlenky, ale mladší Elfka se zatvářila ještě smutněji. „Mohu se tě na něco zeptat, paní?“ zeptala se po chvíli rozpačitě. „Co tě trápí, Íriel?“
„Jsi ze vznešeného elfského rodu, paní, tak proč sis vybrala člověka za manžela?“ Věděla, že její otázka není právě zdvořilá, ale musela to vědět. Paní Arwen pocházela z linie urozených Elfů. V jejích žilách kolovala sice i lidská krev, ale měla moudrost i zkušenost nesmrtelných. A přes to všechno se dobrovolně rozhodla spojit svůj osud s mužem z lidského rodu. „Protože jsem ho milovala a do konce věků milovat budu! A měla jsem štěstí, že můj otec nebyl proti!“ Íriel sklonila hlavu. „Závidím ti, paní!“ přiznala zahanbeně. „Zatím nemáš co! Jak můžeš vědět, že Eomér pro tebe není ten pravý? Jak můžeš vědět, že se z povinnosti nakonec nestane láska?“ Arwen položila plavovlásce ruku na předloktí. „Nikdy nemůžeš vědět, dokud to nezkusíš!“ Na Írielině obličeji se zračil boj, který se odehrával v jejím nitru. „Jaké je to mezi … manželi? Myslím mezi manželi, ne jako mezi manželi …“
Gondorská královna naštěstí hned pochopila, kam její návštěvnice míří. „Co o těchto věcech víš?“ otázala se klidně. „Četla jsem, že muž o svatební noci pronikne svým údem do lůna ženy a počnou nový život.“ zašeptala Íriel s rudými tvářemi. Arwen jen stěží zachovala vážnou tvář nad těmi archaickými obraty. „Viděla jsi někdy hřebce s klisnou?“ Okamžitě jí bylo jasné, že nezvolila právě ten nejlepší příklad, protože princezna zbledla jako stěna. „Budu muset být na všech čtyřech, zatímco Eomér bude …“ přitiskla si ruku na ústa. „To je tak … nechutné a ponižující!“ dodala zhrozeně. „Kdepak, Íriel!“ honem ji Arwen uklidňovala. „Můžeš ležet na zádech nebo stát nebo sedět, jak budeš chtít, jen mu musíš uvolnit mu cestu ke svému klínu!“ Íriel se trochu upokojila, ale stále se třásla jako list ve větru. „Bolí to?“ vypravila ze sebe přiškrceně. Arwen byla dojata důvěrou, kterou jí Íriel projevila, a tak se rozhodla pro upřímnost. „Napoprvé ano a můžeš po tom i krvácet, ale to je normální …“


Mirkwoodská princezna se po rozhovoru s královnou vrátila do svého pokoje. Na jednu stranu se cítila lépe, ale také si připadala hloupě, že svými obavami obtěžovala samotnou gondorskou královnu. Ta ale naštěstí nevypadala, že by se jí to nějak dotklo. Dokonce jí i nabídla, že za ní může přijít, kdyby cokoliv potřebovala. Pomalu si rozčesávala vlasy a přemýšlela o tom, co jí urozená paní řekla. Nikdy nemůžeš vědět, dokud to nezkusíš! Třeba by mohla dát Eomérovi šanci. Vždyť i paní Arwen si vzala muže z nižšího rodu a byla s ním zřejmě šťastná! Možná to nebude tak zlé, jak jsem se domnívala. Jen kdyby nebyl tak jiný!


„Arwen, nemůžeme to nechat na ráno? Mám za sebou náročný den a jsem utahaný jako pes!“ Občas zapomínal, že je gondorským králem, a byl z něho opět prostý hraničář. „To povídej někomu, kdo ti to bude věřit!“ odbyla ho Arwen mávnutím ruky. „A jestli tě bolí hlava, tak dobře ti tak! Neměl jsi pít tolik toho jejich piva!“ Aragorn se toužebně zadíval na postel. Vidina příjemného spočinutí na ní se rychle vzdalovala. Znal svoji ženu a dobře věděl, že jak si něco vezme do hlavy, tak ji nic nezastaví. Důkazem vlastně bylo i jejich manželství. Kdyby se nerozhodla, že si ho navzdory všem a všemu vezme, tak by bylo všechno úplně jinak. „Tak dobrá! Co máš na srdci, Arwen?“ zeptal se rezignovaně a v rámci možností se pohodlně natáhl na pohovku.


Eomér si nalil pohár vína a bez nadšení ho vypil. Seděl sám ve své pracovně a hodlal se opít do němoty, aby aspoň na chvíli zapomněl. Otevřely se dveře a dovnitř nakoukl Faramir. „Tak tady jsi! Všude tě hledám!“ Rohanský král jeho radost nesdílel. „Nech tady ten džbán a vypadni!“ přikázal mu nevrle. „Jsi vlídnost a pohostinnost sama, pane!“ Kapitán za sebou pečlivě zavřel a pohodlně se rozvalil v křesle naproti Eomérovu stolu. „A ty zase špatně slyšíš! Řekl jsem, ať zmizíš!“ Faramir se nevesele usmál. „Nikdo nemá pít sám, ani když je král!“ Eomér poznal, kdy prohrál. „Tak nalej a nezdržuj!“ Pili v tichosti, každý ponořen ve své vlastní myšlenky. „Jak se cítíš, příteli?“ zeptal se Faramir po několikáté sklence. „Přímo skvěle!“ Eomér po něm šlehl pohledem, který by se klidně dal považovat za urážku. „I stěny mají uši, Faramire! Myslíš si, že nevím, jak moje nastávající na kolenou prosila svého otce, aby tu zatracenou svatbu odvolal? Nebo že žádala Eówyn, ať mě přesvědčí, abych své rozhodnutí změnil?“ optal se hořce. „Opravdu šťastná nevěsta!“ Dopil pohár a bez okolků si nalil další. „A stejně tak šťastný ženich!“ prohodil Faramir věcně. Eomér se s ním nehádal. „Ani jeden z nás to nechtěl! Je krásná, ale jinak je jako kus ledu! Neschopná milovat a být milována!“ Faramir odmítavě potřásl hlavou. „Tak bych ji neviděl! Je z jiného národa, ale vezmi si třeba Legolase. Tady se cítí líp než v Mirkwoodu! Toho si všiml i jeho vlastní otec! Proč by to s ní nemohlo být stejné?“ Faramir mu neříkal nic nového. „Jenže ten se neroztřásl strachem pokaždé, když jsem se k němu přiblížil nebo když jsem ho oslovil!“


„Cože mám udělat?“ Aragorn měl pocit, že ho klame sluch. „Promluv si s Eomérem! To je vše, co od tebe žádám!“ Arwen se na svého muže sladce usmívala. „Mám mu říct, aby o svatební noci svoji ženu jenom držel za ruku? Měj rozum, Arwen, vždyť by mě za to zabil!“ zavrtěl rozhodně hlavou. „Buď chvíli vážný, Estel! Ta dívka je k smrti vyděšená!“ Gondorský král mávl rukou. „Nemá k tomu žádný důvod!“ odbyl ženiny obavy rázně. „Eomér je čestný muž! Neublíží jí!“ dodal rychle, když si všiml, jak se Arwen hněvivě zablesklo v očích. Hodila po něm ozdobný polštář z postele. Jen tak tak ho stihl zachytit, než ho zasáhl. „Tady nejde o čest! Z jejího hlediska je úplně jedno, jestli je Eomér čestný muž nebo zbabělec!“ Aragorn si podložil polštář pod hlavu a pozorně se zadíval na svoji ženu. „Nechápu!“ pronesl popravdě. Arwen si sedla na podlahu a vzala ho za ruku. „Podívej, pro ženu je to vždycky těžší než pro muže! Je to ona, kdo opouští domov a přátele. Je to ona, komu se od základu změní život. A většinou svého muže před svatbou ani nezná! Uvědom si také, že Íriel vyrůstala bez matky! Předevčírem se mě celá rudá studem ptala, jak to chodí mezi mužem a ženou! Jediné, co věděla, bylo, že muž o svatební noci pronikne svým údem do lůna ženy a počnou nový život!“
Aragorn se neudržel a vyprskl smíchy. Dostalo se mu za to Arwenina zlobného pohledu. „Omlouvám se, ale měly byste si tuhle poučku trochu rozvést, jinak se spousta holek dočká nemilého překvapení!“ pronesl pobaveně. „Jsi korunovaný osel!“ pronesla jeho žena otráveně. „Tak promluvíš si s Eomérem nebo ne?“ dodala prosebně. „Ne!“ zvážněl. „Nehodlám se jim plést do manželství …“ Arwen ho přerušila. „Jsou to naši přátelé, Estel …“ Aragorn ji umlčel zvednutou pravicí. „Podívej, jestli to má mezi nimi klapat, musí to chtít oni sami! Jestli jim bude někdo cizí říkat, jak se k sobě mají a nemají chovat, tak to stejně bude k ničemu! Jakmile se za náma zavřou dveře, tak budou ztraceni a všechno bude mnohem horší!“ Arwen uznávala, že má pravdu, ale nechtěla se vzdát tak snadno. „Estel, kdybys s ním jen promluvil! Ne jako král, ale jako přítel …“ políbila jeho dlaň. „Nech toho, Arwen!“ zamračil se na ni. „Řekl jsem ne a už o tom nechci slyšet ani slovo, ženo!“
Tipů: 4
» 15.05.12
» komentářů: 0
» čteno: 1084(5)
» posláno: 0
Ze sbírky: Kůň a lístek


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
nováčci
intuista
narozeniny
Gándhí [8]


© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.