Polibky života» autor: poustevník Jirka |
Díky za vlahá letní rána,
kdy louka, květy posypána,
mokrou rosou chladí,
kdy naše nesplněné sny,
z dob nedávných
či když jsme byli mladí,
všechny bolesti a smutky
i slzně temné skutky
zaklety jsou do pavučin
v bodláčí utkaných.
Díky, když nic nebolí
a žití jemné soukolí
hladce osudem nás smýká,
když Slunce staré kosti hřeje
a klubko pestrých motýlků,
tam dole u peřeje,
třepetavě létá
v hýřivém přebytku
zlatistého léta.
Dík také za možnost
přemýšlet a vnímat,
bdít i slastně dřímat,
svobodně ze svého
ukrajovat času.
Dík za poznání radosti
i za radost z poznávání,
za všední i nadpozemskou krásu,
za dobro lásky, hudby, veršů
i lidského hlasu.
Živote, díky!
Že možno je se s milovanou bytostí
od zemské tíže oprostit
a v souznění pak společně
světem volně jít.
Něhu dlaní darovat,
do očí se zadívat,
do rtů žíznivě se vpít...
Pak jen líbán být
a sám líbat, líbat, líbat!
kdy louka, květy posypána,
mokrou rosou chladí,
kdy naše nesplněné sny,
z dob nedávných
či když jsme byli mladí,
všechny bolesti a smutky
i slzně temné skutky
zaklety jsou do pavučin
v bodláčí utkaných.
Díky, když nic nebolí
a žití jemné soukolí
hladce osudem nás smýká,
když Slunce staré kosti hřeje
a klubko pestrých motýlků,
tam dole u peřeje,
třepetavě létá
v hýřivém přebytku
zlatistého léta.
Dík také za možnost
přemýšlet a vnímat,
bdít i slastně dřímat,
svobodně ze svého
ukrajovat času.
Dík za poznání radosti
i za radost z poznávání,
za všední i nadpozemskou krásu,
za dobro lásky, hudby, veršů
i lidského hlasu.
Živote, díky!
Že možno je se s milovanou bytostí
od zemské tíže oprostit
a v souznění pak společně
světem volně jít.
Něhu dlaní darovat,
do očí se zadívat,
do rtů žíznivě se vpít...
Pak jen líbán být
a sám líbat, líbat, líbat!
Tipů: 22
» 14.05.12
» komentářů: 10
» čteno: 709(16)
» posláno: 0
» nahlásit
» 14.05.2012 - 15:52

Na záhon růží
stříbrný svit padá
na všechno kolem
sedá noční čas,
milý si k milé
na lavičku sedá
a do ouška šeptá
jak moc ji má rád….
Milá přivře oči
a na polibek čeká
ne jeden,ale tisíce,
u záhonu růží
pod svitem měsíce.
stříbrný svit padá
na všechno kolem
sedá noční čas,
milý si k milé
na lavičku sedá
a do ouška šeptá
jak moc ji má rád….
Milá přivře oči
a na polibek čeká
ne jeden,ale tisíce,
u záhonu růží
pod svitem měsíce.
» 17.05.2012 - 12:41

Úžasné, Mistře!
Směla bych s Vámi udělat takové malé intervivárium?
:o))))
Směla bych s Vámi udělat takové malé intervivárium?
:o))))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Šeříkové snění | Následující: Louko má!