Polibky života

Díky za vlahá letní rána,
kdy louka, květy posypána,
mokrou rosou chladí,
kdy naše nesplněné sny,
z dob nedávných
či když jsme byli mladí,
všechny bolesti a smutky
i slzně temné skutky
zaklety jsou do pavučin
v bodláčí utkaných.

Díky, když nic nebolí
a žití jemné soukolí
hladce osudem nás smýká,
když Slunce staré kosti hřeje
a klubko pestrých motýlků,
tam dole u peřeje,
třepetavě létá
v hýřivém přebytku
zlatistého léta.

Dík také za možnost
přemýšlet a vnímat,
bdít i slastně dřímat,
svobodně ze svého
ukrajovat času.
Dík za poznání radosti
i za radost z poznávání,
za všední i nadpozemskou krásu,
za dobro lásky, hudby, veršů
i lidského hlasu.

Živote, díky!
Že možno je se s milovanou bytostí
od zemské tíže oprostit
a v souznění pak společně
světem volně jít.
Něhu dlaní darovat,
do očí se zadívat,
do rtů žíznivě se vpít...

Pak jen líbán být
a sám líbat, líbat, líbat!