Šeříkové snění

Když jsem šel dnes z práce domů
cestou při hlinici,
zamyšlen a znaven,
nalezl jsem v spleti stromů
něžné šeříkové květy,
božské vůně pramen.

Nerad trhám krásu květů,
nechávám ji v místě,
kdyby utrhl ji každý jdoucí,
zhynula by jistě.

Když jsem šel dnes podél lomu
dolů po silnici,
jarním Sluncem žhaven,
ležel tam u skály zlomu
něžný šeříkový kvítek,
božské vůně pramen.

Mám rád tuhle krásu květů
a vím jistojistě,
že zhynula by tato,
pokud nechal bych ji v místě.

Když jsem přišel z práce domů
se snítkou bezu v ruce,
o jasech žití zpraven,
sedl jsem do stínu stromů,
voněl, smál se, snivě dumal,
vypil Staropramen.

O čem snil jsem, na co myslel,
ponechám si v hlavě,
i když vyprávět bych příběh mohl,
a to dosti hravě.
Možná by se mnozí rděli,
možná by se smáli,
možná by jim jejich údy
v pozoru pak stály.