Tam v chrámu Máje

V neděli nad ránem,
tam v chrámu Máje,
na oltář lásky
květ šeříku kladu,
voní si jitrem
klenbami stromů,
nad pachem noci
přebírá vládu.

Celý svět zkrásněl
a chutná hvězdami,
jiskří a voní
miskou zlatistého medu,
jedno vím jistě,
na mou věru,
bez Tebe žít
už nedovedu.

V rozpuku květů,
v šumění lip,
na měkkém lůžku
rádi jsme se sešli.
Tvou lásku nesměním,
tak Slunci přísahám,
za jinou dal bych
jen zlámanou grešli.

Líbnu Tě na víčka,
na ústa, na líčka,
mé srdce blázní,
pro svou lvici plane,
v kulisách našich těl
předscénou začíná
májovým deštěm
dějství rozehrané.

Mazlím Tě víc,
co se rozpršelo,
ničím Tvou obranu
silou něhy něh,
s Tebou chci jít,
kam srdce povedou nás,
přes vrcholy světa
až na tajemný břeh.