Na první pohled...

Jdu vám takhle z Poštovské
směrem k Maliňáku,
jarem voní vnady žen
přímo do sosáku.

Nevím, kam dřív hlavu stočit,
je to tedy síla,
když se mému zraku zjeví
kráska, skvostná víla.

Plavé vlasy, vstřícný úsměv,
smělý dekolt k tomu,
mám se vrátit do desíti,
však nechce se mi domů.

Rád bych si ji pohladil,
leč na dotek je skoupá,
neví, o co přišla,
krasotinka hloupá...

V mlčenlivém souhlasu
svolila jen k fotce,
zoomem detail najíždím,
cvaklo v zrcadlovce.

Pak si všimnu jejích očí,
trochu chladné jsou,
ňadra příliš dokonalá,
kouzlo s atrapou.

Z dálky ženská jako křen,
z blízka už je jiná,
za sklem butiku
slečna figurína.