Májový příběh

Na lukách zasněných
kvítí si voní,
trhá tam mladík
kytici pro ni,
dívku svou milenou.

Pak drží se za ruce,
jdou spolu hájem,
úsměvy, pohledy,
vzduch voní májem,
životem, láskou, ženou.

Pod skalou studánka
láká k osvěžení,
oni se k hladině
bok po boku skloní,
v dlaních si navzájem vodu nabídnou.

V reji letmých doteků,
škádlení a smíchu,
přímá je cestička
k radostnému hříchu,
když mokrou blůzkou ňadra prosvitnou.

S láskou vytouženou
rty se ochutnali,
žádostivá těla
s něhou polaskali,
rozčeřili hladinu dříve poklidnou.

S tlukoucími srdci
zrychluje se dech,
tóny lásky tlumí
hebký, vlhký mech,
jen vysoké hory tu touhu překlenou.

Po vlnách zpěněných
v moři blaženosti
tisknou se k sobě,
obrazy nevinnosti,
a Slunce mlčky dál střeží oblohu blankytnou.