Krása bez závoje

Na žluti blůzky tvé
broučkové malí,
spletli si květinu.
Ti tomu dali!
Rukou je odháníš:
"Leťte pryč, blázni!
Snažte se nezlobit,
učte se kázni!"

Slyším ten lament,
spěchám hned na pomoc,
jak to tak vypadá,
bude to o nemoc,
broučků je horda,
a samí vlezlíci,
lezou i za blůzku,
necudní hříšníci.

Jsou všude, potvory,
jak hrubě to neříci,
vůbec se nestydí,
normální chlípníci,
množí se tak,
jako australští králíci,
teď právě napadli
mou zónu mazlící.

Neptám se, zda mohu,
tahám za mašličku,
pod blůzkou vidím už
ňadernou stezičku,
s funěním vichřice
broučiska vyháním,
pár jich však hlouběji
pod textil zaháním.

Pomáhám, jak se dá,
nevzdám se bez boje,
nejlepší řešení?
Krása bez závoje!
Jinak to nepůjde,
nutný je rychlý řez,
navíc je moc krásné
nahoře vidět tě bez!

Blůzka je svlečena,
před broučky schována,
a já se těším
na radost až do rána,
vyběhlas radostně
nahoru na schody,
když tu se vracejí
parťáci z hospody.

Zírají na tebe,
jak na nová vrata tele,
však jen já jsem ten správný brouček
na funkci krotitele!
Hrdý jsem chovatel
rozkošných kůzlátek,
musím teď pro změnu
s vrčením zahánět
kámoše od vrátek.