Beze cti - kapitola 44

» autorka: erestor
Doběhli jsme bez dechu na malý kopec na dohled od toho domu a já se otočila zpátky, abych viděla, co se děje. Za chvíli se z brány vynořil Amadeus a pelášil k nám, co mu síly stačily. „Kde je Dal?!“ zařval na něj Daniel, jakmile se dostal k nám. „Potkal kamaráda, ale hned tu bude!“ odbyl ho čaroděj příkře a hned se zadíval na mě. „Jak jsi na tom?“ zeptal se mě starostlivě. Proč se o mně všichni tak strachujou? Nejdřív Dan a teď pro změnu zase Amadeus! Copak jsem opravdu tak neschopná? „Jsem v pořádku! Neboj se o mě!“ odpověděla jsem bez váhání. „Prima!“ usmál se na mě a lapal po dechu. „Pamatuješ si ještě na elementální kouzla?“ To byla ta s počasím. Po pravdě, ta mi šla ze všech nejlíp! Přikývla jsem. „Jistě, ale proč …“ Nenechal mě domluvit. „Tak se předveď! Udělej bouři! Tu největší, co svedeš!“ přikázal mi. „A její střed dej támhle!“ Ukázal na stavení dole pod námi. „Ale to to tam zničím …“ namítla jsem zaraženě. Síla živlů byla obrovská! A tam uvnitř přece byli lidé! A já nechtěla zabíjet! A dneska už vůbec ne! Ten zabitý velmistr, nebo co to bylo, mi bohatě stačil! Jeho tvář zrůzněná děsem mě bude pronásledovat ještě hodně dlouho! Upřímně jsem pochybovala, že ji vůbec někdy dokážu zapomenout ..
„O to tu jde, Magdaleno! A snaž! Určitě tam budou mít obranu, děvče!“ Sám se taky hotovil k zaříkávání, ale odhadovala jsem, že úplně jiného druhu. „Tak počkat!“ zarazil nás Daniel zdviženou pravicí. „Co se ti nelíbí, karbaníku?“ zavrčel na něj Amadeus nespokojeně. „Jestli to chápu dobře, tak vy dva čarodějové to tam hodláte srovnat se zemí, že jo?“ Amadeus souhlasně kývl. „Ale je tu jedna maličkost! Randal!! A já mám tu palici dubovou docela rád!“ Trhla jsem sebou, jako by mě udeřil. „On je stále tam?“ vyhrkla jsem zděšeně. Čaroděj se na mě zadíval. „Ano, ale bude v pořádku, nedělej si starosti!“ Jenže to mě neuklidnilo a jak jsem si všimla, tak kluky taky ne. „Počkáme, až vyjde!“ pronesla jsem rezolutně. „Ježíši, Magdaleno, měj rozum!“ zavyl Amadeus zoufale. „Tady nejde o jednoho paličatýho chlapa, ale o celý svět! Teď máme jedinečnou šanci zničit zlo jednou pro vždy! Nenech nám ji proklouznout mezi prsty!“ Mlčela jsem a uvažovala o jeho slovech. Daniel i Timo na mě viseli očima. „Počkáme na Dala!“ Amadeus klel jako pohan, ale já se už rozhodla. „Je to přítel, víš?“ řekla jsem tiše. „Hlupáci, jednou budete tohohle sentimentu litovat!“ sdělil nám čaroděj studeně. „Ale jak chcete! Tak si aspoň tu bouři připrav, ať to pak jde ráz na ráz!“ Jo, to by šlo. Začala jsem v mysli vytvářet větrný vír a postupně ho zvětšovala … Koutkem oka jsem pozorovala Amadea.
Kousek ode mě poodstoupil a upřeně se díval na budovu pod námi … Dobře jsem věděla, co dělá. Vštěpoval si obraz, aby ho pak ve své mysli změnil, jak bude chtít. Pak se změněným obrazem překryl ten skutečný a když byl čaroděj opravdu dobrý, tak se realita změnila podle jeho přání. Já tohle zatím uměla jen s menšími objekty. Dokázala jsem několikrát tímhle způsobem přestěhovat nábytek u sebe v pokoji … A pokaždé jsem po tom měla pocit, že se únavou nedokážu ani pohnout. Zlatá moje elementálka! pomyslela jsem si vděčně. Znovu jsem se soustředila na vítr … Rozhodla jsem se přidat déšť a taky pár blesků a nějaké hromy … Ty poslední sice byly k ničemu, ale jako efekt to vypadalo moc hezky. „Hotovo!“ ohlásila jsem Amadeovi, když jsem byla spokojená. „Začni s přesunem, Magdaleno!“ Zarazila jsem se. „Řekla jsem ti přece, že počkáme, až se objeví Randal!“ připomenula jsem svoje rozhodnutí. Obrátil oči v sloup. „Neříkám, abys to tam rovnou hodila, ale trochu to blížit vedle, to snad můžeš, ne?“ Hm, to bych mohla. Opatrně jsem ten svůj vír začala přesouvat k obydlí … „Dávej pozor, holka!“ zaslechla jsem Timův hlas. „Ať z něj neuděláš mrtvolu …“ Jeho starost mě překvapila. Před chvílí ho chtěl zabít a teď se o něj bojí. „Neboj, tohle umím, Timo!“ ujistila jsem ho klidně.
Vír už byl jen pár desítek metrů od stavení a tam jsem ho zastavila. „Tak a čekáme!“ Amadeus si povzdechl, ale nic neříkal. Stáli jsme tam bok po boku a dívali se dolů … „Sakra, Dale, co ti tak dlouho trvá?!“ mumlal si Daniel pro sebe. „Prostě mu usekni palici nebo propíchni břicho nebo jak to děláš a vypadni …“ Zamrazilo mě. „Dane, co když je …“ zmlkla jsem, ale on pochopil. „Mrtvej?“ dokončil za mě. Přikývla jsem. „Tak to by byla zatracená smůla, Magdi!“ „Koukněte …“ Timo doslova nadskočil a ukazoval k bráně … „Tak dělej, Magdaleno!“ Poslechla jsem a posunula centrum bouře přímo nad ten dvůr …
Tipů: 4
» 18.04.12
» komentářů: 0
» čteno: 775(4)
» posláno: 0
Ze sbírky: Beze cti


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Beze cti - kapitola 43 | Následující: Beze cti - kapitola 45
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
nováčci
intuista
narozeniny
Gándhí [8]


© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.