Beze cti - kapitola 38

» autorka: erestor
Seděla jsem na posteli a vyjeveně si je prohlížela. Právě jsem dostala od Tima lekci ohledně reality. Byla jsem rozčarovaná chováním té dívky venku a když jsem se v pokoji rozčilovala, tak mě rázně usadil. Okřikl mě, ať neblbnu, že nikdo se zdravým rozumem se neplete do věcích, který se ho netýkaj. „Vždyť by přece stačilo jen zavolat strážné, ne?“ Určitě tu byli i jiní vojáci než jen ti, které jsme míjeli u brány! „Tak zrovna tenhle typ občanů ta holka nemusí! Musela by jim totiž hodně vysvětlovat, víš?“ vložil se do naší diskuze Daniel. „A co, prosím tě? Stráže jsou tu přece od toho, aby chránili bezbranné, ne?“ Obrátil oči v sloup, zatímco Timo se rozesmál. „Podívej, děvče! Je to prostitutka a kdyby ti chtěla pomoct, tak by na sebe úřady jen upozornila, jasné?“ optal se mě Randal klidně. „A mohla by sama skončit v šatlavě …“ přidal se Timo, který se mezitím stačil uklidnit. „Ale proč? Nic neudělala, ne?“ Randal mávl rukou. „Tohle je ztracený, kluci! Tohle prostě nepochopí …“ Zamračila jsem se na něj, ale on se tvářil, že to nevidí. „Jdu se nadlábnout! Přijďte pak za mnou dolů!“ zabouchl za sebou dveře a my slyšeli jeho vzdalující se kroky.
„Proč jste nešli najednou?“ zeptala jsem se zaraženě. „Ach, jo!“ povzdechl si Daniel. „Protože chvíli trvá, než se chlap s holkou pobaví!“ ozřejmil mi Timo s nevinným úsměvem. Cítila jsem, jak rudnu. Nesmírně je to pobavilo a já si připadala jako naprostý hlupák … Kluci se jeden po druhém postupně vytratili a já osaměla s Amadeem, který doposud mlčel. Rozpačitě jsem se na něj zadívala.
„Ty se k nim nepřidáš?“ Zavrtěl hlavou. „Už řekli všechno, co bylo potřeba!“ pronesl klidně. „Hmm, takže jsem úplně mimo, viď?“ hlesla jsem ztrápeně. Laskavě se na mě pousmál. „Kdepak, jen jsi ještě mladá! A měla jsi oproti nim klidnější život! Ale to se zanedlouho změní!“ oznámil mi, jako by se nechumelilo. Vytřeštila jsem na něj oči. „Co tím myslíš?“ Zvolna se nadechl. „Brzy se setkáme s našimi nepřáteli, Magdaleno!“ Zatajila jsem dech. „Vlastně bych řekl, že už jsou tady!“ Zvedl se a přešel doprostřed pokoje. „Ale …“ nadechla jsem se, ale on mě gestem umlčel. „Teď mě pozorně poslouchej! Měl jsem hodně žáků, ale žádný z nich se ti talentem ani silou nemůže rovnat!“ Zírala jsem na něj bez dechu. Tohle byla obrovská poklona! „Ale o to teď nejde! Čeká nás rozhodující boj a než začne, tak ti něco řeknu. Od této chvíle už nikomu nevěř! Nikomu, rozumíš?! Ani klukům, ani mně a hlavně ne Randalovi!“ Trhla jsem sebou, jako by mě udeřil. „Ale …“ Zamračil se. „Hlavně jemu ne, rozuměla jsi mi?!“ houkl na mě a zostra a já mechanicky přikývla. Vzápětí se rozlétly dveře a na prahu se objevilo několik mužů se zbraněmi. Na sobě měli kožené kalhoty a černé tuniky. Amadeus na nic nečekal. Polohlasně zamumlal zaklínadlo a chlap, který vypadal jako velitel, se sesul bez hlesu k zemi. „Zabte toho parchanta!“ zařval někdo a na Amadea se snesla sprška střel …
Poprvé jsem měla možnost sledovat obranná i útočná kouzla v akci. Můj učitel měl kolem sebe zřejmě nějakou obranu, protože šipky mizely v modravě jiskřivém oblaku, a útočníci ječeli bolestí … „Vzchop se, Magdaleno! Bojuj!“ křikl na mě Amadeus a já na ně váhavě namířila dva prsty. Co bych měla použít? Nechtěla jsem nikoho zabít, ostatně jsem si všimla, že ani Amadeova magie nebyla smrtelná, takže co? Vytvořila jsem malý větrný vír, který jsem na ně hodila … Byla jsem tak zaujatá kouzlením s počasím, že jsem si ani nevšimla, kdy se objevil on. Najednou tam prostě stál … Vysoká temná postava, kterou halila černá kápě, a z pod ní se na mě upíraly žhnoucí uhlíky. Neznala jsem jeho jméno, ale ihned jsem věděla, kdo to je … Vrhla jsem na něj blesk, ale on se jen zachechtal. Ten zvuk mi pronikl do morku kostí. Vzápětí mě zasáhla obrovská síla, která mě srazila na podlahu, až se mi zajiskřilo před očima. Vykřikla jsem bolestí a moje koncentrace byla pryč … Díval se přímo na mě a já se v duchu rozžehnala se životem …
Amadeus se vrhl přede mě a změnil se v bílý plamen … „Ne!“ S hrůzou jsem sledovala, jak se svíjí v bolestech … Pokoušel se bojovat, ale bylo mi jasné, že prohraje … Jeho hlas slábl, zatímco oheň kolem něj sílil a měnil barvu z bílé přes oranžovou až k temně rudé … „Ne … Amadee!“ zoufale jsem se vyškrábala na nohy a sebrala veškerou svoji sílu. Vykouzlila jsem déšť, který jsem mu poslala na pomoc … bylo ho ale příliš málo Cítila jsem, jak mi po tvářích tečou slzy, ale nemohla jsem udělat nic, abych ho zachránila …
Tipů: 6
» 13.04.12
» komentářů: 0
» čteno: 732(6)
» posláno: 0
Ze sbírky: Beze cti


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Beze cti - kapitola 37 | Následující: Beze cti - kapitola 39

© 2011 - 2022 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.