Ona a On

Ona a On


„Já jdu.“ to děl a odešel. Venku byl první sníh.
A Ona sama, opuštěna, stála ve dveřích.
On naložil si do vozu jen trochu věcí svých
Ta mladá v autě seděla a v očích měla smích.

Potom se auto rozjelo tím ránem mrazivým
A Ona stála ve dveřích se srdcem bolavým.
Po chvíli vešla do domu, usedla ke stolu.
Je sama. Dlouhých třicet let tu žili pospolu.

Dvě dcery, dnes již odrostlé a soběstačné jsou.
Lásku, manželství, krásný dům. Vše nechal za sebou.
Je zaskočena zradou tou, slzy jí smáčí tváře
A svědkem žalu jejího, je jenom lustru záře.

On spokojen a šťasten tím, že odejít dokázal,
teď prchá pryč. Tak jako pes, jehož kdosi odvázal.
Ta žena sedí vedle něj. Je mladá, chytrá, krásná.
Je pro něj zkrátka samé nej. Je jak obloha jasná.

Ona si v duchu přehrává, podstatu jeho řečí.
A doufá, že jen zmítán je, jakousi stáří křečí.
Že bude čekat, že si počká, až jemu dojdou síly.
A je si jista, že se dočká. Vždy vydržel jen chvíli.

„Vždyť bylo mi již padesát a bude stále víc.
Teď chci si život užívat. Od tebe nechci nic.“
To prohlásil a odejel, prý do nového domu.
Má dům, lásku i peníze. A síly spoustu k tomu.

Oně přec nechal pěkný dům a v bance peníze.
Vzal si jen svoji svobodu. To přece chápat lze.
Vždyť do nového století se Ona nehodí.
A ta mladá že mu určitě i syna porodí.

„Musím od tebe odejít.“ On pravil a pak šel.
Na autě nosič. Kola dvě tam přivázána měl.
„Nikdy na kole nejezdil,“ Ona se divila.
„Vždyť břicho měl, jak nejraději seděl u piva.“

Byl smutný dům, jenž opustil a v němž ji zanechal.
Však Ona všechno přestála a žila sama dál.
Jemu prý se vše dařilo. A Ona čekala.
V práci si našla útěchu, rozvod nežádala.

On chtěl si vzít, tu krásku svou, že prý se rozvede.
Tušil, že dřív, či později, jej s mladším podvede.
„Teď koukej změnit žití styl. Cvič, jezdi na kole.
Až shodíš aspoň dvacet kil, pak neřeknu ti ne.“

Tak jezdil, běhal, sportoval, ten stařík mládnoucí.
Snažil se aby uspokojil lásku horoucí.
Vozil ji v zimě na hory a v létě na pláže.
A stáří se jen vysmíval, že prý mu ukáže.

Jednou jej srdce zradilo, když z horské túry jeli.
Infarkt a po něm nehoda. Z kopce se skutáleli.
Tam leží dole pod srázem, plamen vůz olizuje.
Jak drak jenž strašně rozzloben vylézá ze své sluje

Zvonek. Ona jde otevřít. Zří policejní vůz.
„Pojeďte s námi, milá paní. Měl nehodu, váš muž.“
A tak jej znovu spatřila. Hlavu měl rozbitou.
Také tu mladou viděla, však plátnem přikrytou.


Dvě rakve veze černý vůz. Je chladný, šedý den
Děti na pohřeb přijely, na pouhých pár chvil jen.
Teď sama stojí nad hrobem, již spadla opona.
I ostatní se rozešli. Pláče tu jen Ona.