Beze cti - kapitola 34

» autorka: erestor
„Vypij to! Zahřeje tě to!“Arnika přede mě postavila hrnek horkého mléka s medem. „Co tě to jenom napadlo zůstávat v tomhle nečase v noci venku? Vždyť to klidně můžeš odstonat!“ káravě si mě měřila. Napila jsem se toho nápoje a hned mi bylo tepleji. „Kde jsou kluci?“ zeptala jsem se s obavami. „Venku! Poslala jsem se na lov, aby vám vychladly hlavy!“ Přistrčila ke mně ošatku s chlebem. „Najez se! A zatímco budeš jíst, tak mě budeš poslouchat!“ Sedla si naproti mně a já si připadala, jako při rozhovorech s matkou představenou. „Nenařežeš mi, že ne?“ Zamyslela se. „Možná bys to potřebovala!“ dostalo se mi promptní odpovědi. Otevřela jsem pusu, ale ona ukázala na jídlo. „Jez a nemel!“ Poslechla jsem a zakousla jsem se do krajíce s máslem.
„Kluci mi řekli, o co šlo … Nejde o to, že by ti to nechtěli říct, jen nevěděli jak. Tak ti to řeknu já a ty mě nebudeš přerušovat, dokud neskončím! Takže, jak si asi pamatuješ, tak jsem s Danem před pár dnama odjela pryč. Jo, jeli jsme do Uteru, kde jsme se chtěli podívat na toho tvýho strýčka. A taky zjistit něco vo tvý mámě, pánbůh jí dej lehký vodpočinutí. Je ti snad jasný, že tyhle schopnosti máš po ní, ne?“ Přikývla jsem. Amadeus mi to řekl. „No, tak jsme se trochu poptávali a tady máš výsledek. Ve vaší rodině se tenhle dar dědí z matky na dceru už pěknejch pár století. Prej každá ženská z tvojí krve byla … no, prostě jiná, chápeš?“ Opět jsem přikývla. „A teď se dostáváme ke strejčkovi! Zjistili jsme, že byl na tvoji matku pěkně naštvanej, když se zhlídla v tvým tatíkovi a doslovala ji vyhodil na ulici. Eště že se tvůj tatík ukázal jako čestnej chlap a postaral se o vás. Kromě svatby, teda. V tomhle jsou si s Dalem podobný!“ mrkla na mě a já se znova začervenala. Kluci jí asi opravdu řekli všechno … „ … žily jste si dobře …“ To byla pravda. Byly to hezké časy. „ … jenže pak matka onemocněla, viď? Zápal plic nebo co a šlo to s ní rychle z kopce … a zrovna v tu dobu měl strejček návštěvu. Takový dva chlápky v černém a hádej, co se pak stalo? Jo, jo, dostal náhlej záchvat příbuzenský horečky a vyrazil k vám … Sestru pohřbil a tebe zanedlouho uklidil ke zbožnejm sestrám. Proč asi, co myslíš?“ Polkla jsem sousto. „Kvůli majetku?“ Arnika se uznale pousmála. „Nejsi tak nezkušená, jak by se mohlo zdát, jenže to nebyl ten hlavní důvod, děvenko!“ Přinesla si mísu a bramborami na stůl a začala je loupat. „Až dojíš, tak mi pomůžeš!“ To jsem považovala za samozřejmé a také jsem jí to řekla. Vděčně kývla, ale pokračovala. „Holka, my jsme si ten statek obhlídli! Pěkně se rozrostl, kdepak na to asi hodnej strejda vzal? Šušká se, že po tvym odchodu do kláštera se dostal k hromadě zlatejch …“
Cítila jsem, jak mi tuhne krev v žilách. „On mě prodal?!“ vydechla jsem nevěřícně. Jistě, neměl mě rád a já jeho taky ne, ale byli jsme příbuzní, ne? „A za pěkně vysokou cenu!“ Zadívala jsem na ni šokovaně. „Ale proč?!“ Stále jsem tomu nemohla uvěřit. „Protože dostal nabídku, která se neodmítá, Magdaleno!“ ozvalo se ode dveří. Ohlédla jsem se. Stál tam Amadeus a nespokojeně hleděl na Arniku. „Měla jsi počkat! Ještě na to není vhodná doba!“ Nika pomalu zavrtěla hlavou. „Včera se kvůli tomu chytla s klukama a já nedovolím, abys nám zničil domov! Buď jí naleješ čistého vína ty nebo já, vyber si!“ Zamračil se, ale pak zvolna přikývl. „Tak tedy já!“ Zatetelila jsem se radostí. Konečně! Amadeus se posadil. Arnika se zvedla, a přistrčila ke mně brambory. „Půjdu si pro nějakou zeleninu, takže budete mít soukromí! A až to doděláš, tak se dej do nádobí!“ přikázala mi a mě ani nenapadlo protestovat.
Vzala jsem nůž a začala loupat brambory. Amadeu mě upřeně pozoroval, ale k ničemu se neměl. „Tak co?“ ztratila jsem trpělivost, když jsem skoro končila a on stále mlčel. „Jsi ještě panna, viď?“ Vytřeštila jsem na něj oči. Čekala jsem všechno možné, jen ne tohle! „Co prosím?!“ Tvářil se smrtelně vážně. „Odpověz!“ Zrudla jsem, ale statečně jsem přikývla. O čem to mluví? Asi pochopil, že tak docela nechápu. „Podívej, tvoje schopnosti se stanou mnohem silnějšími až po prvním spojení s mužem. Neptej se mě proč, ale u čarodějek to tak chodí …“ Tím se vysvětloval ten klášter! „Podívej, máš sílu a brzy jí budeš mít i víc, ale problém je, že po tobě jdou Temní. Chtějí získat moc a ty jim můžeš pomoci. Buď tím, že se k nim přidáš …“ Vybavil se mi sen, ve kterém jsem viděla sebe a zbičovaného Randala. „ … nebo použijí tvoji krev … “ Tentokrát jsem pro změnu viděla tu obětovanou dívku. „ … nebo je můžeš zastavit!“ dokončil svůj proslov. „Já?“ vyjekla jsem. „Ano, ty.“ Nebyla jsem mocna slova. „Jak? Vždyť nic neumím …“ Vážně se na mě zadíval. „Umíš víc, než tušíš! A navíc nejsi sama! Máš přátele, kteří ti pomohou …“ Při zmínce o přátelích jsem si na něco vzpomněla. „Kam jel Randal?“ Amadeus chvíli váhal, ale pak mi přece jen odpověděl. „Jel na moji žádost na schůzku s Temnými, aby zjistil jejich úmysly!“ „Je v pořádku?“ vyhrkla jsem dřív, než jsem si to stihla promyslet. „Není, ale neboj! Nezabijou ho, dokud jim bude moci být užitečný!“ To mě ovšem nijak neuklidnilo …
Tipů: 6
» 09.04.12
» komentářů: 0
» čteno: 805(7)
» posláno: 0
Ze sbírky: Beze cti


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2022 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.