Beze cti - kapitola 29

» autorka: erestor
Ten stařík byl zatraceně rychlej! Teprve jsem vybíhal schody, ale on už otvíral dveře do Magdina pokoje. Jak to, sakra, dokázal? Vlítnul jsem tam za ním, ale na prahu jsem zůstal, jako když do mě bací hrom. Magda ležela na posteli, po tvářích jí tekly slzy a ječela jako smyslů zbavená! Amadeus ji bez okolků strhl na podlahu, sedl si jí na boky a přitiskl jí ruce na spánky. „Co to děláš?“ zařval jsem na něj, protože se mi to ani za mák nelíbilo, ale on na mě naprosto kašlal. Nicméně, nevypadal, že by z toho měl kdoví jaké potěšení … Přivřel oči a já měl dost rozumu, že jsem na něj nešahal. Ta hromádka popela byla prostě nezapomenutelná! Vzápětí do mě někdo prudce vrazil a málem jsme se poroučeli k zemi. „Co to dělá?!“ Daniel se ptal dobře, ale odpovědi se taky nedočkal. Dědek nás nevnímal a já věděl kulový. Dorazili i Nika a Timo a tázavě se na mě dívali. Copak musím všechno vědět?! Pokrčil jsem rameny, oni to naštěstí vzali a na nic se neptali. Amadeus k nám vzhlédl. „Vypadněte! Hned! Rušíte mě!“ přikázal nám a my bez odporu poslechli.
„Bude v pořádku, že jo?“ hlesl Timo tiše, když jsme čekali na chodbě. „A jak to mám, sakra, vědět?!“ odsekl jsem mu tvrdě. Jo, nebyl jsem zrovna laskavej, ale bál jsem se o ni! „Nechte toho!“ Arnika si nás změřila ostrým pohledem. Timo už už otvíral ústa, aby ji poslal do háje, když se mezi náma zase objevil Amadeus. „Jak je na tom?“ zeptal se ho Daniel okamžitě. Unaveně se na nás usmál a přikývl. „Bylo toho na ni hodně! Potřebuje se prospat a pak bude asi pár dní trochu mimo …“ Zamračil jsem se. „Z čeho?“ Podíval se na mě. „Válečníku, pro tvoji informaci, Magda se právě setkala se Stínem …“ Vlasy na zátylku se mi zježily. Ten chlápek, se kterým měla Berena ten poslední kšeft, přece připomínal stín! „ … a málem ji to zabilo! Jak bych ti to jenom přiblížil? Asi takhle! Tvůj protivník tě převálcuje, jak se cítíš?“ Jo, tohle podobenství mi bylo jasné! „Mizerně!“ odvětil jsem po pravdě. „Tak je teď jí! Pokusil se ji přetáhnout na svoji stranu, ale ona je silnější, než si myslel! Pěkně mu to natřela a to, prosím, v podstatě bez jakéhokoliv tréninku …“
Já jsem ovšem jeho nadšení nesdílel. „Takže teď ví, že Magda má dost síly na to, aby ho porazila?“ Radost z Amadeovy tváře okamžitě zmizela a vystřídala ji obava. Jako by si teď uvědomil něco, o čem před tím neuvažoval … Zvolna přikývl. „Prima!“ sekl jsem po něm ironicky. „Takže, hlídky! První Timo, druhá Dan, třetí já!“ koukl jsem na kluky. „A mějte oči na stopkách!“ Pak jsem se obrátil na čaroděje. „Můžeš nám nějak pomoct?“ Zamyslel se. „Posílím magickou mříž kolem statku! A její pokoj ještě zajistím něčím navíc!“ Pokýval jsem hlavou. „Jo, to udělej! A ty sebou mrskni, Timo! Ostatní na kutě!“ Nikdo se nezpěčoval a během minutky jsme zůstali s Amadeem sami. Položil mi ruku na rameno a lehce ho stiskl. „Jdi za ní, válečníku! Ptala se po tobě!“ řekl tiše. „Proč?“ vyhrkl jsem zaskočeně. „Řekl bych, že jen díky tobě ten jeho pokus ustála …“ Nechápal jsem o čem mluví. „Ani sem tam nebyl …“ upozornil jsem ho na fakt, který zřejmě přehlédl. Usmál se. „On tam taky nebyl, když na ni útočil, chlapče!“ vrátil mi to. „Podívej se, tohle je taky boj, ale úplně jiný než znáš! Zbraně i místa jsou imaginární, ale to neznamená, že jsou méně nebezpečné! V našem světě můžeš umřít a při tom se ani nehneš z postele a přitom v ní budeš úplně sám!“ Tohle jsem fakt potřeboval vědět! „A jak ji mám teda ochránit?!“ vyjel jsem na něj naštvaně. „Nijak, Randale! Musí se naučit chránit sama! My ostatní jí můžeme jenom pomáhat! Běž k ní! Potřebuje tě!“ Nechal mě tam stát a odkráčel do svého pokoje. Nadechl jsem se a vstoupil k ní.
Ležela na boku a upírala na mě vyděšený pohled. Sedl jsem si na okraj její postele a prohrábl jí vlasy. „Zase bude dobře, Magdi!“ prohodil jsem k ní konejšivě. Hmm, jako utěšitel jsem se moc neosvědčil. Rozbrečela se a vrhla se mi do náruče. Objal jsem ji a přivinul k sobě. „Pššt …“ hladil jsem ji po zádech a jemně ji kolébal ze strany na stranu. „Že bys nikdy před nikým neklečel, že ne? Ani kdyby tě bičovali a mučili …“ Holka, máš o mně pěkně vysoké mínění! Kdes k němu jen přišla? „ … že by ses nikdy nenechal zlomit, viď že ne?“ vyrážela ze sebe mezi vzlyky. „Kdo by mě mučil?“ Ano, byla to hloupá otázka, ale když jde o moje bytí, tak mám rád přesné informace. Jako třeba kdo, kdy a kde. Magda se ode mě odtáhla se a několikrát popotáhla, jak se snažila popadnout dech. Mně ten můj vyrazila její další slova. „No, já …“
Tipů: 6
» 05.04.12
» komentářů: 0
» čteno: 865(6)
» posláno: 0
Ze sbírky: Beze cti


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Beze cti - kapitola 28 | Následující: Beze cti - kapitola 30

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.