Příslib v tichu

Tisknou se k sobě dvě nahé siluety,
tisknou se k sobě, hledajíc cit.
Polibkem – tichou tečkou na konci věty,
vítají první slunce svit…

Tisknou se k sobě dvě cizí „Já“,
chtějí zrcadlit se v červáncích,
Něhou – příslibem budoucnosti snad?
Probouzí v sobě chuť dál žít.

Tisknou se k sobě dvě nahá těla,
sdílejí spolu chvíli v čase.
Blízkostí – hudbou, jež hlasivky jim rozechvěla,
setkají se v sobě zase.

Tisknou se k sobě dvě trosky lodí na dně moře,
tisknou se k sobě, hledajíc cíl.
Dotek - poutník na cestě své oděný spoře,
chudobu prázdnou ze srdcí smyl…