Svoboda
Ve svém archivu jsem našla i tento pokus o.....něco...vlastně ani nevím,co to je :) tak se s vámi o to "něco" podělím....:)
Rok vydání 2002
» autorka: tulkava » Ostatní / Bez zařazení |
Stála na kraji útesu a dívala se na krajinu před sebou. Na moře, které bylo místy průzračně modré, jinde tmavě zelené a někde zas úplně černé.
Moře jí vždy připadalo romantické a krásné, zvlášť při západu slunce. Jeho průzračná barva ji vždy uklidňovala a připadala si vždy tak silná, nezranitelná. Teď se rozhodla, že zde ukončí své trápení. Uvažovala nad svým životem a došla k závěru, že za tu dobu, co žije, neudělala nic prospěšného ani užitečného a teď už bylo pozdě napravovat vše zlé, co kdy udělala.
Bylo jí ze sebe samé zle….
Teď se definitivně rozhodla, udělala krok vpřed a šlápla do vzduchem prosycené prázdnoty. Nenašla už pevnou půdu pod nohama, která by jí zabránila v tom bláznivém nápadu, a tak začala padat do svého tak vytouženého světa bez utrpení a starostí – do svého moře přinášející úlevu a bezpečí.
Roztáhla ruce a na malý okamžik si připadala jako pták. Vítr jí čechral vlasy a ovíval obličej, zhluboka se nadechla vzduchu prosyceného vůní moře.
Najednou si připadala lehčí o všechny ty zlé skutky, které doposud udělala, a které z ní s dalším metrem padaly. Vzpomínala na svou maminku a přišlo jí líto, že ji už nikdy neobejme a že jí způsobí bolest. V duchu se jí omlouvala…..
A s pocitem, že udělala alespoň jednu dobrou věc pro svět, který zbaví jednoho člověka, jako je ona, narušujícího pohodlí ostatních, se propadala do propasti.
Moře se rychle přibližovalo, naposledy se usmála a se vzpomínkou na svou maminku se propadala do hlubin moře, které ji během malého okamžiku pohltilo a už ji nevydalo zpět….
Moře jí vždy připadalo romantické a krásné, zvlášť při západu slunce. Jeho průzračná barva ji vždy uklidňovala a připadala si vždy tak silná, nezranitelná. Teď se rozhodla, že zde ukončí své trápení. Uvažovala nad svým životem a došla k závěru, že za tu dobu, co žije, neudělala nic prospěšného ani užitečného a teď už bylo pozdě napravovat vše zlé, co kdy udělala.
Bylo jí ze sebe samé zle….
Teď se definitivně rozhodla, udělala krok vpřed a šlápla do vzduchem prosycené prázdnoty. Nenašla už pevnou půdu pod nohama, která by jí zabránila v tom bláznivém nápadu, a tak začala padat do svého tak vytouženého světa bez utrpení a starostí – do svého moře přinášející úlevu a bezpečí.
Roztáhla ruce a na malý okamžik si připadala jako pták. Vítr jí čechral vlasy a ovíval obličej, zhluboka se nadechla vzduchu prosyceného vůní moře.
Najednou si připadala lehčí o všechny ty zlé skutky, které doposud udělala, a které z ní s dalším metrem padaly. Vzpomínala na svou maminku a přišlo jí líto, že ji už nikdy neobejme a že jí způsobí bolest. V duchu se jí omlouvala…..
A s pocitem, že udělala alespoň jednu dobrou věc pro svět, který zbaví jednoho člověka, jako je ona, narušujícího pohodlí ostatních, se propadala do propasti.
Moře se rychle přibližovalo, naposledy se usmála a se vzpomínkou na svou maminku se propadala do hlubin moře, které ji během malého okamžiku pohltilo a už ji nevydalo zpět….
Tipů: 6
» 23.03.12
» komentářů: 9
» čteno: 806(9)
» posláno: 0
» nahlásit
» 23.03.2012 - 18:46

SuperTip... po své včerejší básni bohužel nevím, co bych k Tvému dílu více napsal.
» 23.03.2012 - 20:02

Toto je poslední řešení - v každém člověku je kousek dobra - tímto jen druhým způsobí trápení...
» 24.03.2012 - 09:51

JuLia: Bíša: jj vím,že je to poslední řešení, že způsobí bolest druhým.....ale tohle si v daném okamžiku málokdo uvědomí....abych se přiznala,netuším úplně přesně,co se honí hlavou člověku,který chce takhle něco řešit a všechno ukončit....a doufám,že to nikdy nebudu muset řešit....a doufám,že ani nikdo z VÁS!
» 24.03.2012 - 21:38
Paulmatthiole

Je to konečné řešení. ST.
» 26.03.2012 - 17:32

Paulmatthiole: je to řešení,které nelze vzít zpět....proto se k němu uchyluje jen někdo, kdo je podle mě hodně na dně....jinak děkuji za ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Šílenství v bílém pokoji | Následující: Příslib v tichu