Prší

Řekl jsem do deště
tvé jméno
a doufám že snad přijdeš.
Snad naprosto zbytečně,
si myslím, že pro mě dneska zmokneš.

Že necháš déšť aby tě zmáčel celou,
jen pro to, že se mi stýská.
Ptáci posměváčci se o poslední třešně perou
a v dálce je vidět světlo to asi jak se blýská.

Dnes nikdo nechce zmoknout pro básníka,
je den kdy i Múzy jsou smutkem těhotné.
Usínám, po desáté sklence vína,
s vědomím, že pro mne nikdo nezmokne.