O knihách, touze a mrazu

Jen tak
» autor: Otrik
Studený vítr se mi znovu opřel do zad,
nenávidím mráz, vždycky jsem ho nenáviděl a to, že je teprve leden je deprimující.
Díval jsem se do výlohy na všechny ty smutné knihy, marně čekající na svého kupce.
Přemýšlel jsem o tom, proč ještě lidé píšou, když už si dnes, vlastně nikdo nekupuje knihy.
Je to škoda, mám knihy rád.
Vyndal jsem z kapsi cigarety a zapálil si.
Kouř z cigarety a studený vzduch, společně malovali podivné obrazce nad mou hlavou
a v tom jsem tě zahlédl, jak vcházíš do dveří toho stoletého knihkupectví.
Zatím co já, se jen dívám a kouřím.
Krásná, pomyslel jsem si, krásná, milá holka.
Díval jsem se dál, přes namrzlé sklo a snil.
Má pěkné nohy, hm, to má a krásně kulatej zadek, tak to mám rád.
No, prostě hezká.
Odhodil jsem cigaretu a odhodlal se k činu.
Vešel jsem do obchodu a dělal jako by nic.
Cítil jsem, jak mi rozmrzají tváře a uši.
Cítil jsem, jak červenám v tom příjemném teple a cítil jsem tvůj parfém, který nádherně provoněl obchod.
Vůně knih a tvá vůně, to bylo opojné spojení.
Sledoval jsem, jak si prohlížíš román pro ženy a tvoje štíhlé prsty obrací stránky.
Přál jsem si, být knihou v těch, něžných rukách.
Nechat se hladit, nechat tvé prsty ať si se mnou hrají.
Opatrně jsem přišel k tobě a hlasem, kterým neznám jsem řekl.
Hledáte něco konkrétního?
Podívala jsi se na mě a neřekla ani slovo.
Hlas mi přeskočil zpátky, na frekvenci kterou znám.
Třeba vám můžu poradit.
Znovu ten stejný pohled bez jediného slova.
Nebo třeba můžeme někam zajít, řekněme na čaj?
Položila jsi knihu do regálu, otočila se ke mně a řekla tím nejsladším hlasem.

Víš co, jdi do prdele.

Potom si odešla a nechal mě stát strnulého, vedle všech těch knih.
Díval jsem se jak odcházíš pryč, tím studeným odpolednem.
Dal jsem si ruce do kapes a vyšel ven z krámku.
Venku byla příšerná zima, mrzlo tak strašně až to bolelo.

Aha, tak tím to je!
Že jsi byla tak chladná, bylo tím počasím, pomyslel jsme si.
Počkám tedy do léta. No jasně, počkám do léta!
Třeba budu mít větší štěstí.
Zapálil jsem si cigaretu a odešel tam, kam jsi mi řekla.
Nenávidím zimu.
Tipů: 16
» 19.03.12
» komentářů: 10
» čteno: 613(23)
» posláno: 0


» 19.03.2012 - 08:55
Super.
» 19.03.2012 - 09:17
:-) Aspoň to tak nebolelo, když to řekla sladce... hezky se to četlo, jen pozor na pravopisné chybky :-)
» 19.03.2012 - 09:27
občas to nezaleží pouze na počasí:))
» 19.03.2012 - 14:57
... myslím že tady určitě o zimu nešlo ...
spíše dáma byla ... v záporný periodě ...

***- ... sama proti sobě, ...
a zcela určitě .. i ... .... ... proti přírodě .. :-)
» 19.03.2012 - 15:15
Ach, na formě nezáleží! Dokonalé zpracování***
» 19.03.2012 - 16:14
Uff, byla milosrdná, mohla Tě poslat skočit z mostu:-)) Ledové královny roztávají?
Pěkné počtení..
» 19.03.2012 - 17:35
Hmm...
» 19.03.2012 - 20:10
A takový je život ... nemělo být třeba ... Potom jsi odešla a nechala mě stát strnulého ... Jinak moc dobře pojato a mi se to líbí . Jirka
» 27.03.2012 - 20:43
..a možná ta dívka měla hodně špatný den.....třeba se po dlouhé době rozešla s někým na kom jí záleželo.... a tak možná chtěla jít do knihkupectví koupit si knihu sednout si někde na lavičku a číst si...sama....bez lidí ... v klidu...a nebo možná někoho milovala a už jí prostě jen nebavilo poslouchat řeči chlápků kteří nedají pokoj ani v knihkupectví......tvé básně v próze jsou skvělé
» 28.03.2012 - 07:04
Jezabel: No ano, třeba to tak skutečnš bylo:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Smooth Jazz | Následující: Závidím

© 2011 - 2021 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.