Smooth Jazz
Možná je trošičku smutná, to se tak někdy prostě povede i když je člověku dobře a milo. Psáno pro mou Lucii
» autor: Otrik |
Ukolébávají mě ty sladké tóny klavíru,
saxofonu a smyčců, je to tak nádherné až mě bolí u srdce.
Je to dokonalá souhra nástrojů.
Najednou jsem pianista a hraji jen pro tebe.
Je to něžné a krásné, jako naše první milování.
Vzpomínáš? Je to tak dávno.
Zakouřený bar v centru města, já, klavír a ty.
Bílé klapky mi tě stále připomínají a
když hraji, jako bych se tě stále dotýkal.
Ty černé, jsou tvé uplakané dny, kdy jsem tě nedokázal utěšit.
I ony patří do této hry, bez nich by to prostě nešlo.
V popelníku na mém klavíru dohořívá cigareta
a já netuším jestli je noc nebo den.
Ty tiše posloucháš a tu a tam se napiješ vína,
z úzké skleničky kterou máš položenou na stole.
Jsi nádherná, jako Smooth Jazz.
Ta hudba mě celého pohlcuje. Ty mě pohlcuješ.
Jsem jedno já, ty a Smooth Jazz.
Znovu se na tebe podívám, ale stůl je prázdný.
Zůstala jen zpola rozpitá sklenička s vínem.
Přestal jsem hrát a hledal tě všude, byla jsi pryč.
Vzpomínám si, že venku pršelo, byl noc!
Potom jsem od tebe dostal dopis, byl smutný jako
skoro všechno v mém životě.
Sedl jsem si znovu ke klavíru,
dopis jsem položil vedle popelníku a zapálil si cigaretu.
Zůstala mi jen krásná vzpomínka na tebe a Smoot Jazz.
Nelituji jediného dne.
Jsi v té hudbě, jsi ve mě a já nikdy nepřestanu hrát.
Slibuji.
saxofonu a smyčců, je to tak nádherné až mě bolí u srdce.
Je to dokonalá souhra nástrojů.
Najednou jsem pianista a hraji jen pro tebe.
Je to něžné a krásné, jako naše první milování.
Vzpomínáš? Je to tak dávno.
Zakouřený bar v centru města, já, klavír a ty.
Bílé klapky mi tě stále připomínají a
když hraji, jako bych se tě stále dotýkal.
Ty černé, jsou tvé uplakané dny, kdy jsem tě nedokázal utěšit.
I ony patří do této hry, bez nich by to prostě nešlo.
V popelníku na mém klavíru dohořívá cigareta
a já netuším jestli je noc nebo den.
Ty tiše posloucháš a tu a tam se napiješ vína,
z úzké skleničky kterou máš položenou na stole.
Jsi nádherná, jako Smooth Jazz.
Ta hudba mě celého pohlcuje. Ty mě pohlcuješ.
Jsem jedno já, ty a Smooth Jazz.
Znovu se na tebe podívám, ale stůl je prázdný.
Zůstala jen zpola rozpitá sklenička s vínem.
Přestal jsem hrát a hledal tě všude, byla jsi pryč.
Vzpomínám si, že venku pršelo, byl noc!
Potom jsem od tebe dostal dopis, byl smutný jako
skoro všechno v mém životě.
Sedl jsem si znovu ke klavíru,
dopis jsem položil vedle popelníku a zapálil si cigaretu.
Zůstala mi jen krásná vzpomínka na tebe a Smoot Jazz.
Nelituji jediného dne.
Jsi v té hudbě, jsi ve mě a já nikdy nepřestanu hrát.
Slibuji.
Tipů: 23
» 16.03.12
» komentářů: 11
» čteno: 989(18)
» posláno: 0
» nahlásit
» 16.03.2012 - 23:56
Paulmatthiole

Bravo :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Déšť | Následující: O knihách, touze a mrazu