Lehké chvění

Nohy pastvin se chvěly jako dívčí tvář
když realita iluzi v ní probudila
ptáci v letu kreslí vzdušné dráhy
aby zas našli cestu domů
vesmírný dech střeží svým žárem slunce
kobylky cválají dlouhou travou
boky jižního orkánu divoce se vlní

milenci nemají kam ulehnout a tak hledají z času čas
smutné ženy hájí svá práva v rubrikách kulturních revue
lidé, co se setkat chtěli, překonali vody a stálost lesů
a svou tělesnost, co je tak často tlačí
přešli mosty z jedné reality do druhé
vstali ze židle a usedli na jiné

štíhlé prsty překryly vlhká ústa
a tím dotykem pravily
že vše je jen jednou
a pak se v minulosti navždy rozplyne