Lehké chvění

...
» autor: Martin Kredba
Nohy pastvin se chvěly jako dívčí tvář
když realita iluzi v ní probudila
ptáci v letu kreslí vzdušné dráhy
aby zas našli cestu domů
vesmírný dech střeží svým žárem slunce
kobylky cválají dlouhou travou
boky jižního orkánu divoce se vlní

milenci nemají kam ulehnout a tak hledají z času čas
smutné ženy hájí svá práva v rubrikách kulturních revue
lidé, co se setkat chtěli, překonali vody a stálost lesů
a svou tělesnost, co je tak často tlačí
přešli mosty z jedné reality do druhé
vstali ze židle a usedli na jiné

štíhlé prsty překryly vlhká ústa
a tím dotykem pravily
že vše je jen jednou
a pak se v minulosti navždy rozplyne
Tipů: 16
» 18.03.12
» komentářů: 3
» čteno: 849(20)
» posláno: 0


» 19.03.2012 - 11:11
smutné ženy...má to hloubku sakra ST!
» 27.03.2012 - 22:50
Povedený závěr, ST.
» 19.06.2012 - 13:32
vrátila jsem se k téhle básni..ST..ten konec strhující..úžasné..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Lotosový kvítek | Následující: Na Zemi

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.