Na Zemi
...no, jaro...
» autor: Martin Kredba |
Cesty a rozsypané ženské vlasy, co stálé září,
jako slunce, co spolklo na chvíli měsíc i jeho stín,
vzduch kolem mne tančí v jarní vůni trávy a nebe -
s jakou trajektorií myšlenky nechat plout
či nechat to nemožné přesto vyplynout...
Snad kos napoví nebo cáry rozpolceného nitra,
nebo chlípné podvazky a dohra na piano tvé kůže,
motýlí zaváhání, když saje nektar cudných květin,
nadechnutí, vydechnutí, stále to tu je, stále to vnímám,
obraz a na něm tahy, oči a zvídavé duhovky,
co se občas někam vytratí,
do pole, do máků, do včerejších tužeb a dnešních ztrát,
kde nacházím, kde procitám, že se na Zemi stále ocitám.
jako slunce, co spolklo na chvíli měsíc i jeho stín,
vzduch kolem mne tančí v jarní vůni trávy a nebe -
s jakou trajektorií myšlenky nechat plout
či nechat to nemožné přesto vyplynout...
Snad kos napoví nebo cáry rozpolceného nitra,
nebo chlípné podvazky a dohra na piano tvé kůže,
motýlí zaváhání, když saje nektar cudných květin,
nadechnutí, vydechnutí, stále to tu je, stále to vnímám,
obraz a na něm tahy, oči a zvídavé duhovky,
co se občas někam vytratí,
do pole, do máků, do včerejších tužeb a dnešních ztrát,
kde nacházím, kde procitám, že se na Zemi stále ocitám.
Tipů: 9
» 24.03.12
» komentářů: 2
» čteno: 986(13)
» posláno: 0
» nahlásit
Předchozí: Lehké chvění | Následující: Zapálená křídla